Skanzen a prodejci suvenýrů. Evropa se řítí do řiti. Apokalyptická předpověď Jána Baránka

Trojice Viktor Orbán, Robert Fico a Andrej Babiš už ukázala podobné smýšlení při jednání Evropské rady. Nerodí se v Unii jakási „rebelská trojice“?

Doufám, že ano, aniž bych si nasadil růžové brýle. Je třeba rozlišovat mezi jednotlivými zeměmi a jejich premiéry. Všichni mají své zájmy. Babiš, i když se vzdává Agrofertu a všech svých podnikatelských aktivit, tak určitě bude mít jiný vztah k případnému czechxitu než třeba Orbán k vystoupení své země z Unie. Na čem se ale jmenovaní shodnou, je Green Deal, i když v porovnání s Českem určitě Slovensko a Maďarsko váhaly.

Náš premiér se ke Green Dealu postavil více kriticky až ve chvíli, kdy vešlo ve známost, jak povolenky ETS 2 zatíží rodinné rozpočty v Česku, a my to pak propočítali s přihlédnutím k slovenským reáliím. Vyšlo nám měsíčně 250 eur, tedy nějakých 6 000 korun. Babiš nicméně už na setkání frakce Patrioti pro Evropu v Madridu prohlásil, že je Green Deal mrtvý a je třeba jej zrušit. Trochu si přihřeju polívku, protože jsem mu poslal naše materiály, když jsem založil Alianci za zrušení Green Dealu, a on se k ní tímto způsobem vlastně přihlásil.

Na druhou stranu je třeba přiznat, že právě Andrej Babiš s Green Dealem v roce 2019 souhlasil…

Nicméně v Madridu ho odmítl a já to viděl na vlastní oči. Ještě nebyl vítězem voleb a už prohlásil, že na území Česka ETS 2 povolenky neprojdou. Slovenský premiér to neudělal, jen podal společně s dalšími osmnácti zeměmi námitku s tím, že půjde o obrovskou zátěž pro slovenské rodiny. Tím potvrdil, že nemíní jít cestou odporu jako Babiš, ale raději se půjde soudit s EU. Nicméně pakliže povolenky EU přikáže, budou u nás platit. To je pro mě dost nepřijatelný postoj.

Připadá mi to, jako by chtěl jeden z největších slovenských bojovníků proti Green Dealu za premiéra spíše Babiše než Fica…

Počkejte, nelze podle jednoho kritéria posuzovat politika. Stejně jako u vás máte milion výhrad vůči Babišovi, tak u nás máme milion výhrad vůči Ficovi. Nicméně při volbách jsme na výběr moc neměli a z toho je třeba vycházet. Kdyby měl být ideální svět podle mých kritérií, tak vypadá samozřejmě úplně jinak.

Nicméně každý asi máme ideální svět v představách spojený s panenskou přírodou, čistým ovzduším, řekami a tak dále…

Proboha, to, že jsem proti Green Dealu, neznamená, že jsem proti ochraně přírody. Vždyť třeba zvýšený obsah CO2 v atmosféře, kdybychom ho zvýšili čtyřnásobně, tak máme mnohem vyšší výnosy v zemědělství, ale i hustější zalesňování a tak dále. V druhohorách byl násobně vyšší podíl CO2 v atmosféře a zemi obývala velmi bohatá fauna i flóra. Ty peníze, co dáváme do Green Dealu, bychom tedy měli vrazit do adaptačních opatření.

Když se tedy bavíme třeba o zemědělství anebo vodním hospodářství, je třeba plodin, které jsou vyšlechtěné na nižší spotřebu vody, ale i nových postřiků proti škůdcům, kteří tu dříve nebyli a dostali se k nám ze subtropického podnebí. Také je třeba například klimatizovat nemocnice, aby tam těžce nemocní lidé neumírali úmorným vedrem. A takové příklady lze uvést u všech oborů.

Jak vnímáte dnešní rozložení sil v Evropské unii, potažmo v celé euroatlantické civilizaci, kdy konflikt na Ukrajině přestává být dostatečně klíčovou záležitostí?

Částečně pozitivně, částečně ne. A to proto, že jsem hluboce přesvědčený o tom, že by se do toho už Evropská unie neměla vůbec montovat. Jsme svědky toho, že EU dnes podporuje válku na Ukrajině a jde proti USA, což je dost nebezpečné. Svědčí to hlavně o tom, že svět se opravdu mění a EU zamrzla ve studené válce. Už zase staví železné opony, ale staví je kolem sebe, což okolí vlastně vyhovuje.

Nedávno jsem četl rozhovor s vaším bezpečnostním analytikem Andorem Šándorem, který rozhodně není proruský, ale také řekl, co říkám dlouhodobě, že Trump je stále nejsilnějším politikem světa, ať si myslí, kdo chce, co chce. Má k dispozici nejsilnější armádu na světě a mnoho možností, jak dát Evropě najevo, že proti němu jít nemůže.

Jak se v tomto kontextu ohlížíte za napadením Venezuely a únosem jejího prezidenta ozbrojenci Spojených států amerických?

Nechápu vlnu pobouření, která se zvedla i mezi lidmi, kteří jsou jinak obecně rozumní a pragmatičtí. Ale Venezuela je daleko a dosud se o ni nikdo nezajímal, takže „soutěž“ o to, kdo pronese nejkritičtější komentář, se proměnila v soutěž povrchnosti. Podívejte se na videa, která ukazují Venezuelany oslavující Madurův pád. Oslavovaly tisíce a tisíce lidí. Protože Maduro byl diktátor zapletený do obchodu s drogami a jeho bezpečnostní síly v minulosti zavraždily stovky demonstrantů, kteří protestovali proti jeho vládě.

Komunistická Čína učinila z Venezuely svou bránu do Jižní Ameriky. Kromě toho se Venezuela spolu s Kanadou a Spojeným královstvím podílela na podvodech s offshore společnostmi v Karibiku, obchodu s drogami a nelegální imigrací do Spojených států. Nemusíme tedy souhlasit s tím, jak USA porušily mezinárodní právo. Dodržování mezinárodního práva by však tento problém rozhodně nevyřešilo. Takový je dnešní svět. Takzvané mezinárodní právo je věc dobře míněná, ale dnes je nefunkční, a v některých případech dokonce brání řešení.

Svět se změnil. OSN je ve vegetativním stavu, EU se rozpadá, NATO je na pokraji kolapsu a supervelmoci si rozdělují své sféry vlivu. A o tom to celé je. USA se vrátily k Monroeově doktríně a vyhazují z Ameriky každého, kdo se tam zaplete. V případě Venezuely, ať už je to Čína nebo Rusko. Ať se nám to líbí, nebo ne.

Skoro to vypadá, jako by si mocnosti kolíkovaly pozemky jako zlatokopové kdysi na Klondiku…

Přesně tak. Až na to, že tento proces není lineární, ale turbulentní. Každá zpožděná reakce přináší nevratné ztráty, což vede k rychlým a překvapivým reakcím. Jako v případě Venezuely. Nakonec je však tento proces pozitivní. USA se vrátily k politice izolacionismu a Monroeově doktríně, což znamená, že se vzdaly své role globálního policisty. A to je dobře. Možná konečně přestane export „demokracie“ v podobě, jakou jsme dosud znali, a země si budou moci svobodněji vybrat, jakou cestou politické organizace se vydají. A tak přestaneme vnucovat demokracii Libyi, Somálsku a podobným zemím, které na ni nejsou připraveny, nerozumějí jí, nemají s ní žádné historické zkušenosti a nakonec ji ani nechtějí.

Nová politika také nabízí naději pro země střední a východní Evropy. Americké ambasády již nebudou vydávat pokyny, kolik akcí na podporu homosexuálů by se mělo v létě konat, kolik politicky korektních eposů musíme studovat a kdo jako první vymyslí další nesmyslný gender. Přeháním. Pokud je Venezuela znamením, že se USA stahují a budou se soustředit na své vlastní zájmy ve svém sousedství, pak ať Maduro shnije ve vězení. Nic jiného si stejně nezaslouží.

Trump se opravdu chová, jako by byla Severní i Jižní Amerika jeho pískovištěm. Na druhou stranu máme hospodářský spolek BRICS+, který se rozrůstá. Nepodobá se Evropská unie v tomto rozložení sil malému dítěti, které se sice vzteká, ale nikdo ho moc nevnímá?

Bohužel je to tak. A proč si to myslím? Vrátím se ke Green Dealu, a může se zdát, že je to má posedlost, ale Green Deal je opravdu něco, co Evropu dovede k ekonomické a energetické smrti. Vidíme ale, že Evropská komise stále pokračuje vytyčeným směrem. Když jsem si připomněl, jakým způsobem v historii padají říše a velmoci, nikde jsem nenašel, že by se nějaké impérium dobrovolně rozhodlo spáchat sebevraždu.

Chová se zcela sebevražedně. Jsem překvapen, že velké firmy jako TyssenKrupp, Volkswagen, Stellantis a další se na to dlouho dívaly a s odmítáním přišly dost pozdě. Možná jim v tom bránila média a veřejné mínění. Vždyť ještě před dvěma lety tvrdili všichni tito velkopodnikatelé, že do elektromobility vrazili tolik peněz, že už nemohou nazpět. Takže do toho vráželi peníze dál, než zjistili, že se musejí vrátit. Nicméně tyto procesy jsou bohužel nezvratné.

V podobě, v jaké je nyní, se Evropská unie musí, ať už chce nebo nechce, rozpadnout, protože není schopná dát nikomu jistotu. Podnikatelé nepotřebují klid na pět let, což je volební cyklus Evropského parlamentu, ale potřebují jistotu na třicet let. A to jim EU nedá, protože vždy existuje možnost, že z dalších voleb vzejdou další idioti, kteří si usmyslí, že nejen CO2 je skleníkový plyn, ale třeba i dusík. A jsme v pr*eli. Pokud to takhle půjde dále, doporučuji evropským podnikatelům, ať si koupí pojízdné prodejny a mohou americkým, japonským, čínským a dalším turistům prodávat suvenýry zašlého světa, protože z Evropy se stane skanzen. Bohatí Američané se sem budou jezdit dívat, odkud pocházejí jejich předkové a jak se podařilo těm, kteří zůstali v Evropě, zničit nejrozvinutější kontinent na světě v průběhu pár desetiletí. To je reálná budoucnost.

Souvisí s tím prudký pokles úrovně zdravotní péče, takže snížení průměrné délky života. Nastanou obrovské sociální problémy a rychlejší etnická výměna obyvatelstva. My sice vymíráme, nahradí nás však migranti. Propopulační politika se už stává neznámým pojmem, a jak to vypadá, tak naši vlastenci dříve nebo později skončí na hřbitovech.