Kissinger je přesvědčen, že současný svět se zmítá v chaosu a měli bychom proto začít diskutovat o nové podobě světového řádu. Ve své knize často zmiňuje Westfálský smír uzavřený v roce 1648 jako jeden z prvních pokusů nastolit pravidla pro fungování světového řádu. Tomu ovšem předcházela třicetiletá válka, v průběhu níž zahynula téměř třetina obyvatelstva Evropy. Bývalý americký ministr zahraničí doufá, že dnešní společnost bude přece jenom moudřejší a k efektivnímu uspořádání světa nebude žádná třicetiletá válka zapotřebí.

Prakticky hned v úvodu dostává Kissinger otázku, jak podle něj měl Západ zareagovat na anexi Krymu. Německý rodák s židovskými kořeny, jehož rodiče uprchli před Hitlerem do Spojených států v roce 1938, odmítá, že by se připojení Krymu k Rusku dalo srovnávat s Hitlerovým záborem Československa. „Krym je speciální případ. Jistěže bychom neměli akceptovat, když se jedna země snaží násilně měnit hranice svého souseda. Na druhou stranu by měl k sobě být Západ upřímnější. Stran ukrajinské krize se dopustily chyb obě dvě strany.“ míní Kissinger.