Ještě začátkem týdne prý nebylo jasné, kdo všechno stojí za celou rošádou kolem odvolávání ministra kultury a co má býti jejím smyslem. Mnozí dle Pečinky soudili, že se jedná o koordinovanou akci dvojice Zeman–Babiš, jak dostat ČSSD z vlády. Dnes už však dle něho víme, že jde o „taktickou bitvu Miloše Zemana, kvůli níž český premiér skřípe zubama, protože mu to komplikuje vládnutí a nutí jej balancovat na hranici předčasných voleb, které nechce“.
Na otázku, proč to prezident dělá a z jakého důvodu je premiér natolik pasivní, Pečinka odpovídá, že Zemanovi zřejmě došlo, že v užším i širším vedení ČSSD získali definitivní většinu stoupenci odchodu z vlády. Otázka prý tedy nezní, zda opustí ČSSD vládu, ale kdy? „Proto vyvolal politickou krizi – chce jejich odchod urychlit a vzít jim morální étos exitu v pro ně vhodnou chvíli. Prezident se současně bude moci účastnit rozdělování pěti ministerstev po ČSSD,“ přemítá Pečinka.
Ing. Miloš Zeman
„A jakou protihodnotu za svou pasivitu Babiš od prezidenta získal?“ ptá se komentátor dále s tím, že to zřejmě vědí jen oni dva zúčastnění. „Vzhledem k nečekané Babišově vstřícnosti vůči prezidentovým obstrukcím se dá odvodit, že se tu hraje o slib udělení milosti v nějaké trestněprávní kauze. Jiné vysvětlení Babišovy povolnosti k Zemanovým krokům je těžko představitelné,“ přemýšlí Pečinka.
„Jestli však na ‚vedoucí úlohu‘ Miloše Zemana a jeho faktickou nedotknutelnost přísahá premiér Česka, není žádný důvod, aby tomu pasivně přihlížely zbylé politické strany. Už jenom proto, že Miloš Zeman evidentně operuje za hranou české ústavy a nemíní se o tom s kýmkoli bavit,“ dodává.
Pečinka upozorňuje, že předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský před časem prohlásil, že jeho soud nemá nástroje jak reagovat, když hlava státu nerespektuje jeho závěry. „Stručně řečeno, když prezident ve věci jmenování ministra předvádí ústavní pučismus, je nutné nejen slovně protestovat, ale i něco dělat. A ústavní soudci mají prázdné ruce,“ shrnuje.
Hlavní lék na „ústavní puč“ prý je provést „parlamentní kontrapuč“. To si Pečinka představuje získáním tří pětin hlasů ve Sněmovně a v Senátu a přijmutím jednoduchého paragrafu Ústavy ČR, kde by dle něho mělo stát: „Prezident je odvolatelný, když se odmítá řídit rozhodnutím Ústavního soudu ve věcech XY.“ „Miloš Zeman ctí sílu a rozumí síle, tak proč ji nepoužít?“ pokládá publicista otázku závěrem.
Dle Pečinky jsme v jistém smyslu svědky „klasického střetu panovníka a parlamentu“. „V 21. století už hlava státu naštěstí nemůže tyto konflikty vyhrát. Chce to však kus odvahy se prezidentovi postavit,“ dodává.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
