„Napřed se Sobotka blamoval podáním a opětným zpětvzetím vlastní demise. Do této situace jej sice vmanévroval Zeman, ale působilo to zmateně a trochu směšně. Vzápětí se zvedla v části veřejnosti vlna nesouhlasu se Zemanem, která našla vyjádření v několika demonstracích. Ty však byly mnohem více motivovány osobní neláskou k Zemanovi a Babišovi než podporou Sobotky. Ostatně drtivá většina účastníků demonstrací rozhodně nepatřila k voličům ČSSD,“ poznamenává Zahradil. Podle jeho slov pak Sobotka o jejich sympatie definitivně přišel tím, že Babišovi kývl na obsazení rezortu Ministerstva financí poslancem ANO Ivanem Pilným. „Ten se dá se vším všudy považovat za Babišovu prodlouženou ruku,“ řekl.

„Babiš se naopak nechoval vůbec hloupě, když mu premiér v náhlém záchvatu 'mužnosti' odmítl dva kandidáty, nezasekl se a přišel se třetím, kterého už odmítnout nešlo. Dosáhl tak svého,“ dodal Zahradil.

A Zeman nechal podle jeho slov premiéra „vycukat“. Napřed odjel do Číny s tím, ať si krizi vyřeší sami účastníci (což se i stalo). Pak Sobotku chvíli nechal vyhrožovat kompetenční žalobou (což samo o sobě působí trapně a žalobníčkovsky), a teď odvolává Babiše a jmenuje Pilného, aniž by dal Sobotkovi možnost s onou žalobou hrát dál nebo si vůbec něco dalšího odehrát. „Mediálně to navíc celé přebil milostí pro Kajínka. K. O. to sice nebylo, ale na body premiér s prezidentem prohrál,“ uzavřel Zahradil.