Žižekova kniha „Co chce Evropa?“ je podle Blahy velmi vtipnou kritikou neoliberalismu, jehož násilné protlačování ve všech směrech lze označit až za „neoliberální Tálibán“. Z některých Žižekových vtipů, kterými protkl celou knihu, však až mrazí. „Mnohé evropské státy se podle něj dostávají v EU do situace, kdy jejich přežití na EU závisí, a přitom jsou Unií natolik zotročené, že i přežívání je příšerná možnost,“ píše Blaha.
Žižek si podle Blahy uvědomuje, že „šovinismus Západu vůči střední a východní Evropě je neobhajitelný“ i přes veškeré chyby, které sama má. Západ totiž podle něj pasuje postkomunistickou Evropu do role „retardovaných chudých bratranců“, kteří se musejí nejdříve usměrnit, než je začne někdo brát vážně.
Chomsky je také velkým kritikem Západu a hlavně americké zahraniční politiky, jak ukazuje ve své knize Kdo vládne světu?. „Píše, že USA jsou hlavním teroristickým státem, a válku v Iráku označuje za největší zločin 21. století.“ Jejím následkem totiž přišly o domov miliony lidí a započal náboženský konflikt, který doteď rozděluje celý region.
Kritikou ale nešetří ani směrem k evropským mocnostem, kterým se podařilo rozvrátit Libyi, aniž na to měly požehnání Rady bezpečnosti OSN. „Vcelku rozumné diplomatické návrhy Africké unie, které Muammar Kaddáfí v zásadě akceptoval, imperiální triumvirát ignoroval,“ píše Blaha o Británii, Francii a USA. Chomsky to pak s ironií popisuje jako „další triumf ‚humanitární intervence‘“.
Chomsky i přes svou kritiku vnímá Evropskou unii jako jeden z těch lepších nápadů poslední doby, její hlavní problém ale podle něj spočívá ve stále houstnoucí síti byrokracie, na kterou se přesouvá většina důležitého rozhodování. To pak vytváří dojem bezmoci cokoliv změnit, což je však v plném „souladu s neoliberální doktrínou“.
„Neoliberální Evropa, která spolu s USA vede imperiální války, není sjednocenou Evropou, kterou si kdysi levice vysnila. Pohár trpělivosti brzy přeteče. Nebo už přetekl?“ ptá se v závěru Blaha.
autor: spa