Pane doktore, není to dlouho, co se dokonce před pražským Hradem konala manifestace vyzývající prezidenta, aby dodržel ústavu při jmenování premiéra po sněmovních volbách. Můžete se k tomu vyjádřit?

Pokud se někdo chce stát řidičem, musí prokázat znalost dopravních předpisů. Pokud se někdo chce stát ústavním činitelem, a tím je i poslanec, je na něm, aby si alespoň přečetl dva ze základních dokumentů tzv. Ústavního pořádku ČR. Pak by se dozvěděl o existenci Listiny základních práv zakotvené paradoxně až za Ústavou ČR, jak je to zřejmé z jejich pořadí ve sbírce. Jak to vyplývá z historického vývoje od francouzské revoluce, započaté v roce 1789, a především z Charty OSN a Všeobecné deklarace lidských práv z roku 1948, v právním státě je ústava především „soupisem“ klíčových orgánů státní moci. V rámci dělby moci jsou to zákonodárný orgán, k výkonu jeho vůle vložené do zákonů slouží vláda, a proto je mu také odpovědna, a orgány moci soudní. Revoluce z roku 1789 přinesla mezi jiným „pouvoir constituant“ čili právo lidu na ústavu, která zaručí ochranu a naplňování jeho základních práv. Generál americké revoluce za nezávislost markýz de La Fayette s vyslancem Americké republiky v Paříži Thomasem Jeffersonem a Emmanuel Sieyes tato základní práva vložili do obsahu proslulé Deklarace práv a svobod člověka a občana…

Omlouvám se, ale čtenáři by si raději než historický výklad přečetli stručné vyjádření…

Anketa

Jakou funkci by si zasloužil Petr Fiala po konci v úřadu předsedy vlády?

Eurokomisař

0%

Velvyslanec

2%

Rektor či děkan

0%

Moderátor předpovědi počasí

8%

Žádnou

90%

hlasovalo: 10271 lidí

Aby mohli po jeho autorovi o někom zopakovat nějaký odsudek a pak si vyndat z ledničky pivo. Ale věřím, že ParlamentníListy.cz sleduje nejenom tento „druh“ čtenářů, a proto, když dovolíte, budu pokračovat… Takže jako nadústavní má být v právním řádu zakotven soupis základních práv – osobnostních, politických, sociálních, judiciálních atd. Klíčovým v první kategorii je právo na život, ve druhé právo volební, ve třetí právo na důstojný život, ve čtvrté právo na spravedlivý soud… V právním řádu základní práva zaujímají výjimečné místo coby nároky občana a jež orgánům státní moci zakládají povinnost je ochraňovat a saturovat. Dodávám, že i nositeli těchto práv, občanovi, z nich vyplývá určitá povinnost vůči státu a spoluobčanům, např. platit daně, narukovat apod…

Takže tím vysvětlujete politikům rozdíl mezi Listinou a ústavou..

Ano, a potažmo nezbytnost souladu ústavy s Listinou. Neboť každý ze škály ústavních orgánů státní moci je vybaven určitými pravomocemi. Tím se dostávám k tomu, o čem je náš rozhovor. Například v čl. 68/2 ústava svěřuje prezidentovi republiky pravomoc jmenovat předsedu vlády. Cituji doslova: „Předsedu vlády jmenuje prezident republiky.“ A teď mi, pane redaktore, zkuste odpovědět, zda z těchto pěti slov vyplývá 1. kdy tak může či musí prezident učinit, neboť chybí dovětek, např. „po volbách“. A především za 2., i tento dovětek stejně „nerozsekne problém“, neboť před těmi pěti slůvky by muselo stát: „Vítěze voleb za…“

Takže z toho lze pochopit vaši narážku na neznalost ústavního pořádku nejenom politiky…

Kdybych patřil mezi politology, tak po vzoru jejich guru Machiavelliho bych mohl Petru Pavlovi tvrdit, že z formulace v čl. 68/2 ústavy vyplývá oprávnění prezidenta jmenovat premiéra podle svého gusta. A dodat, že jak Václav Klaus, tak i Miloš Zeman také nejmenovali premiérem vítěze voleb. A za druhé – což sehrálo u jeho předchůdců roli – čl. 68/3 dává Poslanecké sněmovně případnou možnost fakticky revidovat výsledek projevu vůle lidu ve volbách. Neboť, cit.: „Vláda předstoupí do 30 dnů po svém jmenování před Poslaneckou sněmovnu a požádá ji o vyslovení důvěry.“ Proč? Nestačí, když ji sestavil vítěz voleb? 

Jestliže se před čtyřmi roky ve Sněmovně bezprostředně po volbách spojila trojkoalice s dvoukoalicí v účelově mocenský blok, a díky této většině si v podstatě usurpovala křeslo jejího předsedy pro jejich pretendentku, tak může prezident dvakrát za sebou marně designovat vítěze voleb premiérem. Proto mu pětikoalice ani nemusela vzkázat, že jeho nominantovi nevysloví důvěru. Neboť v „třetím kole“ je na řadě předseda Sněmovny a podle čl. 68, odst.4 prezident jmenuje premiéra toho, koho mu navrhne.

Takže křičet na náměstí, aby prezident dodržel ústavu a jmenoval premiérem vítěze voleb, může být v podstatě jakýmsi protimluvem a každopádně projevem její neznalosti. Pane doktore, vy jste ale úvodem zmínil Listinu, je v ní snad něco jiného?

Když jsem prezidentovi jako ústavní právník psal doporučení k zákonům, zda je má podepsat, nebo vrátit do Sněmovny, moje závěry se musely nutně opírat i o Listinu. Jak už jsem řekl, pravomoci ústavních orgánů čili i hlavy státu nemají sloužit k jejich prospěchu, ale k ochraně a naplnění základních práv občana zakotvených v Listině. Dostávám se tak k závěru. Klíčové politické právo občana nalezneme v čl. 21/1 Listiny: „Občané mají právo podílet se na správě veřejných věcí… svobodnou volbou svých zástupců.“ Pane redaktore, spojte si pravomoc prezidenta v čl. 68, odst. 2 ústavy jmenovat předsedu vlády s vaším právem z čl. 21/1 Listiny a logicky dospějete ke konstatování, že by jeho povinností mělo být neomezit vás v tomto vašem právu.

Ale proč jste tohle neporadil jako jeho poradce prezidentu Klausovi?

Kdyby se mě na to zeptal, tak bych zdůraznil, že řešení nastane až nastolením souladu ústavy s Listinou. Což v případě tohoto jednoho z několika „nesouladů“ znamená, aby čl. 68/2 ústavy napříště stanovil: „Prezident republiky do 30 dnů po volbách do Poslanecké sněmovny jmenuje jejich vítěze předsedou vlády.“ Tím by se stal nadbytečným čl. 68,odst. 4. ústavy, který láká subjekty, jež neuspěly ve volbách si po nich vytvořit všelijaké až pětikoalice. Pro pochopení zdůrazňuji, že je z hlediska čl. 21/1 Listiny zásadní rozdíl mezi 1. povolební koalicí sestavenou tím, kdo volby nevyhrál, a 2. povolební koalicí sestavenou tím, kdo v nich zvítězil.   

Pane doktore, děkuji za rozhovor, nicméně co na závěr doporučujete?

Těm, kteří budou nyní zvoleni za zástupce občanů v Parlamentu, aby konečně uvedli ústavu do souladu s nadústavní Listinou. Zdůrazňuji nadústavní, neboť její obsah čili základní práva každého z nás je trvalý, nezrušitelný. Zatímco obsah ústavy píší vítězové všelijakých revolucí, kontrarevolucí, převratů, pučů etc., zkrátka – je proměnný.