LN navštívily spisovatele a bývalého disidenta Ludvíka Vaculíka a jeho ženu Madlu. Muž, který bývá označován za našeho nejvlivnějšího spisovatele, s tímto označením sebe samého šetří. „Tak podívejte se. Nikdy jsem nechtěl, nemínil být spisovatelem ani novinářem. A nikdy jsem se za spisovatele nepovažoval. Protože jak jsem četl, a já jsem hodně četl, tak jsem ten stav viděl příliš vysoko a vznešeně. Já jsem jen jednou v životě řekl, že jsem spisovatel. Při jednom z výslechů, na které jsem chodil každý měsíc, tak pravidelně, jak pravidelně jsem psal do Obsahu fejetony, tak mě ten major Fišer říká: „Pane Vaculíku, co vy jste? Vy jste nic.“ Já jsem spisovatel,“ popsal situaci spisovatel.

Sám prý nemá puzení psát. „Nemám o čem. Já vždycky psal něco konkrétního a máte pravdu, vždy se to nějak vztahovalo ke mně osobně. A tak píšu jen Poslední slova do Lidovek.“ Má to prý dva důvody. „Za prvé za to dostávám peníze. A za druhé: já napíšu, co mě štve, a mám to vyřízené, su zdravý. To, na co všichni lidé jenom nadávají, já napíšu. A je vyřízeno,“ říká osmaosmdesátiletý muž.

Slavíme vznik Československa

A jak prožívají manželé Vaculíkovi svátky a oslavy spojené se sametovou revolucí? „Já nic neslavím. Já všechna tato povinná témata vyřeším skrze Poslední slova,“ tvrdil Vaculík. Ale jeho manželka prozradila, jak tomu skutečně je, 28. října prý vždycky slaví. „Vždycky věšíme vlajku, zpíváme. Každý rok tady v Dobřichovicích máme takovou malou slávu,“ řekla manželka Madla. „A zpíváme s Jankem, synem, celou československou hymnu,“ dodal Vaculík, o kterém je známo, že má rád národní písně a neváhá je zanotovat.

Na oslavy listopadu se podle svých slov nechystají. „Já slavím 28. říjen. To se opravdu změnilo něco, co mělo význam na dlouho. Kdežto ten sedmnáctý listopad, to je nahodilé. To má určitý význam v tu chvíli, než se na to zapomene,“ myslí si Ludvík Vaculík.