Jako důvod svého vyloučení z Českého svazu bojovníků za svobodu jste uvedla, že jste skoro dva roky v rozporu se stanovami ČSBS prezentovala své vlastní názory v médiích, a to bez ohledu na mínění řádně voleného vedení svazu. I ti, kterým se vaše vyloučení nelíbí, třeba šéf vlivné okresní organizace ČSBS Jiří Jaroš, přitom o vás říkají, že sama neuznáváte jiné názory, než jsou ty vaše, a nebyla jste absolutně otevřená diskusi. Co na to řeknete?

Prezentovala jsem v médiích názory jako delegátka okresní organizace ČSBS Kladno, tedy nejednalo se pouze o můj vlastní názor. Naopak zastupovala jsem organizaci, která čítá 120 členů a která dlouhodobě upozorňovala například na problémy s hospodařením ústředního výboru ČSBS. Vzhledem k tomu, že svoboda slova je samozřejmě nadřazená stanovám ČSBS a zároveň po dvou letech neúspěšných snah změnit situaci uvnitř ČSBS, jsme se rozhodli k prezentaci problémů v médiích. Nešlo dále jen komentovat závažné dění za zavřenými dveřmi svazu, protože to nemělo téměř efekt. Hrozí prodej dalšího patra sídla ČSBS a další nehospodárné zacházení s majetkem. Na jednání ústředního výboru jsem bohužel zůstávala často při diskusích jedinou diskutující. Ostatní rádi polemizují, ale spíše v kuloárech.

S takovým dopadem na porušování stanov ČSBS jste ale musela přece počítat, ne?

Přiznávám, že jsem nepočítala s tím, že by svaz přistoupil k takovým praktikám, jako je vylučování aktivních členů – byť kritiků vedení – a rušení organizací. Stále jsem věřila, že v ČSBS je většina těch, kteří jsou skutečně morálními vzory, a tím pádem i zastánci demokracie. Že promluvíte veřejně o závažných problémech v ČSBS, je podle mého názoru správné. Měla by se tím otevřít širší celospolečenská diskuse o dalším směřování svazu. Což se povedlo.

Je pravda, že jste si jednání ústředního výboru i sjezdu ČSBS opakovaně nahrávala, jak tvrdí vedení ČSBS? A proč?