Kterou hlavní českou TV skupinu sledujete nejvíc?Anketa
Zdánlivě hlavním mediálním tématem týdne byla slovní půtka premiéra Fialy a expremiéra Babiše na CNN Prima News. „Kdo však v sobě našel tu nekonečnou trpělivost a zhlédl to veledílo demagogie a hysterie celé, zjistil, že se od těch dvou pánů nedověděl fakticky zhola nic. Fiala říká, že za vše může Babiš, Babiš říká, že za vše může Fiala. Toť vcelku vše. Symptomatické je, že se z tohoto Nic stalo v podání našich médií, zejména těch mainstreamových, Něco. Téma. Každý, kdo se trefí do klávesy, pocítil potřebu se k Tématu vyjádřit. Ale ani kdyby se všichni upsali a umluvili, to hlavní nezmění: totiž že jde doopravdy o Nic. O to větší Nic, oč je medializovanější. Je to možná nejtypičtější příznak naší doby. Čím méně mám co sdělit, tím usilovněji a hlasitěji mluvím. Chtělo by to více mlčení, abychom se něco dozvěděli,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Na webu iRozhlas se dočetl, že sklon k antisystémovosti a k dezinformacím jsou propojené nádoby, což je i titulek rozhovoru s odborníkem na extremismus a politologem Miroslavem Marešem. „Týká se pozdvižení, které se rozpoutalo v Praze u soudu s Janou Peterkovou, odsouzenou za slovní vyjádření. Sám tento fakt je zarážející: zase už se soudí jen za vyslovená slova? Když někdo kdysi řekl ‚Husák je vůl‘, svištěl do basy. Není to podobné? Režim, který neumí přesvědčit občany, že ‚Husák není vůl‘, zavírá je za vyslovení té věty, umlčuje, občansky a lidsky degraduje. Odsouzená Peterková má na čele takový mediální flastr, že nesežene práci ani jako toaletářka na nádraží. Pan přednosta stanice se jí bude bát, protože má lepru. Mediální, ale o to nebezpečnější. Stykem s takovým jedincem se můžete snadno v očích svého okolí nakazit a spadnete do stejné jámy lvové, a kdo by to chtěl, že?“ poznamenává mediální analytik.
Nemá relevantní sociologická data, tak si jen vymýšlí
Nicméně pojďme k „odbornému“ hodnocení prof. JUDr. PhDr. Miroslava Mareše, Ph.D. z Katedry politologie Masarykovy univerzity v Brně. „Podle něho lidé, vyjadřující, někdy i nevhodnými způsoby svůj odlišný názor od toho oficiálního, jsou ‚lidé, co jsou do určité míry zfanatizovaní tím, co jim tvrdí důležité postavy dezinformační scény‘. Tuto tezi politolog Mareš převzal od ‚analytika Romana Mácy‘. To je pro akademického vědce autorita? Pak se ptejme, k čemu potřebujeme akademické odborníky,“ podivuje se Petr Žantovský, od koho že čerpá své názory tituly ověnčený vysokoškolský pedagog.
Profesor Mareš dále tvrdí, že mezi těmi, kdo odporují dnešnímu režimu, jsou „lidé, kteří si tam často léčí svoje osobní frustrace, případně i reálné problémy, které v životě mají, jako jsou dluhy a exekuce…“ „Z čeho tak usuzuje? Sám říká, že nemá k dispozici žádná relevantní sociologická data. Aha. Takže si jen vymýšlí, dovozuje a říká, co se čeká. Inu, akademický odborník,“ podotýká mediální odborník. Ale pojďme dál. Miroslav Mareš třeba také říká, že ti odpůrci se „výrazně mobilizují k tomu, aby jim lidé posílali peníze na jejich aktivity. Na straně druhé se také výrazně angažují v tom, aby rétoricky generovali nenávist k současnému státu a k současnému řízení“. Aha. Takže jde o podvodné vydřiduchy, kteří si za peníze od důvěřivců kompenzují nenávist k režimu. Zajímavá, leč opět nepodložená teze,“ upozorňuje Petr Žantovský.
Frustrace a dezinformace. Tak pravil odborník „od Fialy“
A odborník na extremismus a politolog z „Fialovy“ školy doplňuje: „Ti lidé jsou antisystémově naladění, mají i osobní frustrace, což nemusí být nutně materiální. Může to být pocit nedocenění, a z toho, co by si představovali, že by se mělo dotáhnout a co by se mělo dělat. A zároveň skutečně věří tomu, co se šíří v dezinformační scéně. Takže jsou to vzájemně propojené nádoby… Dneska existuje skupina lidí, kteří jsou fanatičtí, je s nimi obtížné debatovat o tom, že hlásají nesmysly, protože oni skutečně věří tomu, co dělají, a našli v tom životní náplň. Jednak mluvím o vůdčích osobnostech této scény, ale také o jejich podporovatelích, kteří v tom našli určitou životní náplň a těžko se z tohoto prostředí budou dostávat.“
Psali jsme:
„Tak pravil odborník. Hodí se k jeho slovům přidat něco z reality. Třeba tiskové prohlášení Pirátů k projednávanému zákonu o ‚manželství pro všechny‘. Všichni mají mít stejná práva i povinnosti. Piráti dál bojují za manželství pro všechny. Tak pod tímto titulkem dorazila do e-mailové pošty novinářů tisková zpráva Pirátské strany k projednávanému spornému zákonu o LGBT manželství, a tedy adopci dětí a tak dále,“ poukazuje mediální analytik.
Antisystémovost a fanatismus. Slova experta sedí na Piráty
Piráti totiž píšou: „Zákon by umožnil uzavřít stejnopohlavním párům manželství a získat konečně veškerá práva, která dosud na rozdíl od ostatních dvojic jako registrovaní partneři nemají. Nerovné podmínky jsou nejen nedůstojné, ale duhové rodiny včetně jejich dětí mají také výrazně menší právní jistoty, což jim komplikuje i řadu běžných životních situací. To chtějí Piráti změnit… Za Piráty věříme, že si lidé mají být rovni nejen v povinnostech, ale i v právech. Nelze přece rozdělovat občany do kategorií podle toho, koho mají rádi a s kým si přejí strávit život.“ A abychom nebyli na pochybách, že to strana s lebkou a hnáty na vlajce, myslí vážně, završuje to sdělení poslankyně Klára Kocmanová: „Je to klíčové jak pro dané páry, rodiny, jejich děti, tak i pro společnost jako celek. Ukazujeme tím, zda chceme být demokratickou zemí.“
„Kdybych byl škarohlíd, asi bych zde postavil několik řečnických otázek. Například: Proč vlastně Piráti tolik usilují o zákon nahrávající jen jedné, a ještě k tomu značně minoritní části společnosti, totiž ‚jinaksexuálům‘? Pokud jsou Piráti při smyslech, tak to přece nemohou dělat jen s cílem získat ‚jinaksexuální‘ hlasy, když jde právě jen o tu minoritu? Nehrají zde nějakou roli fenomény jako sklon k antisystémovosti, osobní frustrace, pocity nedocenění či fanatismus, do nějž protagonisté homosexualistické ideologie a politické praxe propadli, našli si v tom životní náplň a skutečně tomu věří? To jsou přece přesně ta slova, která užil v rozhovoru o ‚dezolátech‘ profesor Mareš,“ připomíná pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Ochočili si mediální svět a překřikují hlas rozumu
Upozorňuje, že všechny uvedené snahy jsou přece jasným příkladem záměrné, programové a zesilující snahy o likvidaci hodnotových vzorců, na nichž stojí evropská civilizace. „Ta, na kterou se progresivisté tak rádi a halasně odvolávají. Jenže o nich se nic podobného nesmí říkat, tak si ochočili mediální svět, o němž bylo v úvodu řečeno, že z Ničeho dělá Něco, aby bylo možno mluvit, o čem je takzvaně třeba – a zakrylo se tím to podstatné, totiž o čem by se mluvit mělo – nebo aspoň mlčet. Tato ideologie a její hlasatelé spoléhají na svou hlasitost, s níž překřičí hlas rozumu, čímž jej odsunou do ofsajdu, pomažou kolomazí, vyválí v peří a vyženou z tzv. slušné společnosti,“ objasňuje mediální analytik.
PhDr. Ivan Bartoš, Ph.D.
A Piráty si bere na paškál ještě jednou. „Jak píšou Novinky i jiné mediální zdroje, ministr pro místní rozvoj a vicepremiér pro digitalizaci Ivan Bartoš, předseda Pirátů, představil novou metodiku pro zadávání on-line reklamy, která si klade za cíl zamezit dezinformačním webům získávat finance z reklam či dosáhnout na veřejné peníze. Jde o to, nasměrovat reklamní peníze jinam než na alternativní mediální platformy. Které to ‚závadné‘ weby jsou, to už neurčí vláda ani ministr Bartoš, nýbrž ‚projekty, které popisují dezinformační scénu či hodnotí kvalitu novinářské práce a dodržování etických standardů, jako jsou například projekt MediaRating Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky či spolku Nelež‘,“ přibližuje Petr Žantovský záměry pirátského šéfa.
Místo udavaček rozhodují nikým nevolené spolky
A mezi těmi záměry vidí patrné dva zásadní fauly. „Předně, ministr vlády nemá co určovat soukromým subjektům, kde mají inzerovat. To je jejich podnikatelská starost. Anebo pak na rovinu přiznejme, že už u nás není svobodný tržní systém, nýbrž státně dirigistický totalitní režim, který za každého myslí, jedná, velí a trestá. Druhý faul je ještě okatější, upozornil na něj velmi ostře třeba šéfredaktor Echa24 Dalibor Balšínek. Jde o to, že za státní správu zde mají veřejné věci rozhodovat a usměrňovat nikým nevolené spolky, na něž je hozena nejen tato nečekaná pravomoc, ale také odpovědnost, aby ministr mohl říkat: to ne já, to odborný spolek,“ varuje mediální odborník.
Prof. PhDr. Petr Fiala, Ph.D., LL.M.
Přichází s větami, které se pětikoalici a jejím zaslepeným příznivcům nebudou pranic líbit. „Je to vskutku jako za bolševika, kdy ‚pravomoc‘ rozhodnout třeba to, kdo smí a nesmí studovat na vysoké škole, byla poskytnuta různým domovním důvěrnicím – rozuměj: udavačkám, které ‚jménem lidu‘ činily, co mohly, a nebylo toho málo. Zmařených osudů byly statisíce, ale režim se tvářil jako etalon demokracie, jako ten dnešní. Jojo, pravdu měl Jarek Nohavica, když už před lety v písni ‚Já si to pamatuju‘ zpíval smutně prorocké verše ‚Zrozen v komunismu umřu v komunismu“, konstatuje pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Po letech mediálního špinění důstojná připomínka k jubileu
„A propos, Jarek N. Ve středu měl, kdo by to řekl, neuvěřitelné sedmdesátiny. Už jsem o něm mluvil na tomto místě i jinde mnohokrát, nebudu se opakovat. Jen připomenu jeden nečekaně upřímný a objektivní článek, který jeho jubileu věnovala učitelka Veronika Valíková. Moc jí za to děkuji. Za sebe, a trochu i za Jarka. Po létech mediálního špinění je to důstojná připomínka toho, co všechno tento muž pro naši kulturu – i politiku – už víc než 40 let znamená. Tak všechno nejlepší, Jarku!“ přeje závěrem nejnovějšího mediálního přehledu Petr Žantovský.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
