Motl se osobně potkal s Oskarem Gröningem, který byl v těchto dnech ve svých 94 letech odsouzen německým soudem na čtyři roky do vězení. „On se vymykal všem těm lidem, které jsem do té doby potkával a kteří byli obviněni z válečných zločinů nebo dokonce z vražd. Vymykal se tím, že si uvědomoval, co se odehrávalo,“ řekl Motl. Osobu Gröninga považuje za důležitou hlavně proto, že čelí tzv. popíračům holokaustu. „On řekl, že to všechno viděl, že plynové komory existovaly. … Začalo to v roce 1985, kdy to byl běžný filatelista. Na nějakou schůzi filatelistů někdo přinesl knihu Osvětimská lež. On se strašně rozčílil, že to vše viděl, že se tam lidi plynovali, mučili a vraždili. A dokonce v rozezlenosti napsal dopis autorovi té knihy. A on to zveřejnil. Na druhou stranu za ním přišli vyšetřovatelé a začali ho vyšetřovat,“ uvedl Motl.
Není důležité, aby váleční zločinci šli nyní do vězení. Ale aby se zlo pojmenovalo
Motl přiznal, že Gröning je ohledně celé osvětimské kauzy jen „malá ryba“. Celý proces s ním vnímá ale jako symbolický. Myslí si, že do vězení asi ani nepůjde. „Já jsem si nikdy nepřál, aby tito lidé v této době šli do vězení,“ prohlásil Motl. Podle něj je důležité, aby tyto procesy proběhly a aby se zlo pojmenovalo. Aby se ukázalo, jak je nebezpečná jakákoliv totalita, nejen ta zprava.
Ten případ je prý důležitý i proto, že ukazuje na selhání německé justice. Když tu byl v roce 1999 známý lovec nacistů Simon Wiesenthal, prohlásil, že nacisté si ještě tři čtyři roky po válce mysleli, že vypukne třetí světová válka a že oni budou na té správné straně. Takže prvních dvanáct roků se v Německu nedělo vůbec nic. Teprve v letech 1963–1965 byl tzv. osvětimský proces, v němž bylo obžalováno dvacet lidí z Osvětimi. Motl v této souvislosti upozornil, že v Osvětimi pracovalo osm tisíc lidí. Z nich bylo odsouzeno jen šestnáct za vraždu.
Židovský chlapec začal Židy nenávidět
Motl vysvětlil, že se zajímal jen o ty, kteří na území bývalého Československa vraždili nebo dávali pokyny k vraždám. Našel jich patnáct, naznačil, že v Německu.
Mimo jiné zmínil případ, kdy se židovskému chlapci podařilo utajit svůj původ, protože byl blonďatý a modrooký. Stal se součástí komanda, které vraždilo Židy. „On mi říkal ‚Představ si, že jsem se dostal do takové situace, že jsem začal Židy nenávidět,‘“ svěřil se Motl. Důvodem, proč Židy nenáviděl prý bylo to, že když je s komandem honili po lesích, Židé byli špinaví a zavšivení. Židovský chlapec svou situaci vyřešil nakonec tak, že z té jednotky utekl.
Motl také poukázal na pozoruhodnou věc. „Když tyto lidi potkáte nyní, vesměs jsou to velmi oblíbení lidé. V místech bydliště mají dobré renomé. A dokonce často dělají něco jako dobré skutky. Znám případ dozorkyně z malé pevnosti Terezín. Není to dokázané, ale v obžalobě je, že se podílela na smrti dvou malých dětí, které se v Terezíně narodily. Ta paní si adoptovala dvě malé děti,“ poznamenal Motl.
Ze zločinců, které Motl odhalil, k soudu asi žádný nepůjde
Z těch patnácti lidí, kteří za války na českém území vraždili nebo dávali k vraždám pokyn a které Motl odhalil, jich nyní žije jedenáct. K soudu prý nepůjde žádný, protože pokud v Německu někdo přinese lékařské potvrzení, že není schopen procesu, tak k němu nejde a nemusí ani vypovídat. „Z těch lidí, o kterých já vím, tak si myslím, že sám od sebe nikdo vypovídat nebude. A nebudou ani schopni soudního projednávání. Problém je také s dokazováním vražd, týrání a mučení je v Německu už dvacet let promlčeno,“ poznamenal Motl.
Archiv, který měl cenu zlata, se jen tak válel po chodbě
V závěru rozhovoru Motl poukázal na málo známou věc. „Naše tehdejší vláda tajně, nebylo to ani v televizi, ani v rozhlase, zrušila v březnu 1990 takzvanou vládní komisi pro stíhání nacistických válečných zločinců. Když jsem se bavil s tehdejším místopředsedou vlády a ptal jsem se ho na to, protože on byl iniciátorem toho, podle toho dokumentu, tak on mi klasicky říkal: ‚Byla to komunistická komise, tak jsme ji zrušili.‘ Já mu říkal, to je pravda, že to byla komunistická komise, ale její archiv měl cenu zlata,“ řekl Motl.
Zmíněný archiv se pak několik měsíců „válel“ na chodbě bývalé generální prokuratury. „A kdo si co vzal, to si vzal,“ podotkl. A upozornil, že přestože komise podléhala tehdejší moci, odváděla obrovskou práci. „Oni vypracovali případy proti sedmi stovkám lidí, kteří nesli odpovědnost za smrt čtrnácti tisíc lidí. Ty všechny případy se poslaly do Ludwigsburgu do Německa, aby to vyšetřovali dál. Takže v tomhle ta komise odvedla velmi dobrou práci. A my jsme tu komisi zrušili,“ posteskl si s tím, že se dodnes se ptá, zda byla komise zrušena záměrně, nebo k tomu došlo v tehdejším zmatku.
Někteří asi měli zájem, aby komise byla zrušena
Osobně si myslí, že někteří lidé měli zájem na tom, aby komise byla zrušena. Na území bývalého Československa včetně Podkarpatské Rusi totiž nacisté zavraždili a umučili 360 tisíc lidí. „Logicky, spousta lidí s tou mocí musela být spjatá. Myslím Čechů. Takže mnoho lidí nemělo a nemá zájem, aby se o tom mluvilo,“ myslí si. Poukázal na to, že když jsme slavili 70. výročí ukončení války, vyšly k tomuto tématu sice někdy objemné materiály. Ale nenašel mezi nimi žádný, který by nebyl obecný. „Který by se týkal problematiky nacistických válečných zločinů. 360 tisíc obětí je strašně velké číslo a připadá mi, že to nikoho nezajímá,“ dodal Stanislav Motl.
Celý rozhovor se Stanislavem Motlem najdete ZDE
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: vam
