Pravidelný přehled zaznamenáníhodných počinů sdělovacích prostředků tentokrát patří tomu, čemu se média překvapivě věnovala jen okrajově. „Nejdramatičtější zpráva tohoto týdne by mohla a měla nést titulek: ‚Česká vláda a Poslanecká sněmovna posílá české vojáky do budoucí války‘. Sněmovna totiž aktuálně odsouhlasila usnesení české vlády z května, v němž schvaluje ‚působení sil a prostředků rezortu Ministerstva obrany v Litvě, Estonsku, Lotyšsku a Polsku v rámci Posílené předsunuté přítomnosti NATO‘. Co to v překladu znamená? Naši vojáci se za naše peníze budou účastnit manévrů Severoatlantického paktu v blízkosti hranic čtyř evropských států s Ruskou federací,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Podle něj si to lze jen těžko vyložit jako obvyklé vojenské cvičení spojeneckých armád. „To je jasná příprava na ofenzivní válku proti Rusku. Vláda ovšem měla zjevně jiný výklad. Protože účast našeho vojska v zahraničí musí schválit Parlament, což se právě stalo, připravila vláda pro jeho rozhodnutí ‚předkládací zprávu‘, v níž se mimo jiné praví: ‚Opatření přijatá (na varšavském summitu NATO) v rámci Akčního plánu připravenosti (Readiness Action Plan, RAP) byla postupně rozpracována v komplexní rámec vedoucí k posílení společné obrany a odstrašení, a to především, s ohledem na ruskou hrozbu, mimo jiné ustavením mnohonárodních bojových uskupení Posílené předsunuté přítomnosti v Litvě, Estonsku, Lotyšsku a Polsku‘,“ cituje mediální analytik.
Špidla nenapsal pravdu. Možná lhal, ale třeba se jen zmýlil
Protože však celou záležitost mainstreamová média víceméně jen zaznamenala, považuje za nezbytné se – místo nich – podívat trochu do střev problému. „Ten totiž nevznikl včera. Už v souvislosti s květnovým usnesením vlády zaslala známá česká mírová iniciativa Ne základnám předsedovi vlády rozklad, kde poukazovala na to, že připravovaná vojenská akce – a naše účast v ní – je v rozporu s článkem 1 Severoatlantické smlouvy, kde se výslovně praví: ‚Smluvní strany se zavazují, jak je uvedeno v Chartě Spojených národů, urovnávat veškeré mezinárodní spory, v nichž mohou být zapleteny, mírovými prostředky tak, aby nebyl ohrožen mezinárodní mír, bezpečnost a spravedlnost a zdržet se ve svých mezinárodních vztazích hrozby silou nebo použití síly‘,“ upozorňuje Petr Žantovský.
Premiér Bohuslav Sobotka pověřil šéfa svých poradců, bývalého předsedu vlády a také eurokomisaře Vladimíra Špidlu, aby za něj na dopis iniciativy Ne základnám odpověděl. „Špidla v odpovědi, samozřejmě odmítavé, doslova píše: ‚Pokud se jedná o domnělé porušování zákazu hrozby silou, k tomu mohu pouze uvést, že formulace, na kterou odkazujete, v žádném případě nepoužila vláda, ale je dílem novinářů.‘ I velmi letmý pohled na fakta dokumentuje, že šéf premiérových poradců nenapsal pravdu. Někdo by dokonce řekl, že lhal, ale představme si, že se třeba jen zmýlil, například proto, že předmětný vládní dokument ani nečetl. Nevím ovšem, zda je to dostatečná omluva. V žádném případě to ale není omluva pro české mainstreamové novináře, kteří, ačkoli měli všechny tyto informace, nebili na poplach,“ myslí si mediální odborník.
Mainstreamová média ve službě politických elit jako před rokem 89
V té souvislosti je namístě připomenout, že už loni, právě před varšavským summitem NATO, vyzvala skupina významných českých osobností – mimo jiné spisovatelé Zdeněk Mahler či Lenka Procházková, hudebník Mikuláš Chadima, historik Jaroslav Bašta a další – členy naší delegace, aby „přestali tolerovat chrastění zbraněmi a prosazovali mír. Rusko je součástí Evropy a vyrábět z něj nepřítele je proti zdravému rozumu“. „Ani o této iniciativě naše mainstreamová média nereferovala, loni, ani dnes, kdy se má výsledek varšavského summitu stát za naší pomoci realitou. To může mít jediné vysvětlení: naše mainstreamová média jsou prostě ve službě politických elit. Jako před rokem 1989. Mění se jen názvy a jména, nikoli fakta a jejich podstata. Smutná bilance,“ míní Petr Žantovský.
Psali jsme:
Zcela atypicky tuto svou úvahu končí ocitováním písně Pánové nahoře, kterou u nás proslavil Jarek Nohavica, jenž ji zpívá od roku 1982, ale jejími autory z roku 1954 jsou Boris Vian a Harold Berg a český překlad napsal v roce 1965 Miloš Rejchrt. „Až text písně budete číst, uvědomte si ony – nikoli náhodou – zmíněné letopočty: 1982 – vrcholné ‚samobrežněví‘, Reaganovy ‚hvězdné války‘, závody ve zbrojení. Slovo válka tehdy bylo ve sdělovacích prostředcích snad nejčastějším podstatným jménem. 1954 – studená válka v Evropě a horká v Asii – rok po patu v Koreji a rok před první válkou ve Vietnamu. 1965 – druhá válka ve Vietnamu, jen nedlouho po karibské krizi, kdy stál svět na pokraji války atomové. A dnes? V tomto kontextu pak čtěme text této písně:
„Pánové nahoře, já píšu vám dnes psaní
a nevím vlastně ani, budete-li ho číst,
přišlo mi ve středu do války předvolání,
je to bez odvolání, tím prý si mám být jist.
Pánové nahoře, já už to lejstro spálil,
už jsem si kufry sbalil, správcové vrátil klíč,
pánové nahoře, uctivě se vám klaním
a zítra vlakem ranním odjíždím někam pryč.
Co už jsem na světě, viděl jsem zoufat matky
nad syny, kteří zpátky se nikdy nevrátí,
slyšel jsem dětský pláč a viděl jejich slzy,
které snadno a brzy se z očí neztratí.
Znám vaše věznice, znám vaše kriminály,
i ty, kterým jste vzali život či minulost,
vím také, že máte solidní arzenály,
i když jste povídali o míru víc než dost.
Pánové nahoře, říká se, že jste velcí
a na věci to přece vůbec nic nemění,
pánové nahoře, na to jste vážně malí,
abyste vydávali rozkazy k vraždění.
Musí-li války být, běžte si válčit sami
a vaši věrní s vámi, mě, mě nechte být,
jestli mě najdete, můžete klidní být,
střílejte, neváhejte, já zbraň nebudu mít.“
Médium zveřejňuje pravdu, ale kritici mu to vyčítají
Ve druhém tématu obrací pozornost k zajímavému vývoji už několik týdnů staré kauzy z prostředí Českého rozhlasu. „Autor Michal Zlatkovský se koncem května v článku na rozhlasovém webu rozhlas.cz o ‚dezinformačních webech‘ zabývá působením internetových informačních nebo názorových stránek, které nálepkuje jako dezinformační, přičemž podle svých slov ‚za dezinformační a manipulativní weby označila několik desítek stránek studie think-tanku Evropské hodnoty, z níž kromě serveru iROZHLAS.cz vycházejí i odborníci, kteří fenomén fake news studují‘,“ říká pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Michal Zlatkovský také cituje zdánlivě jiný zdroj: „Z mého pohledu jsou nejnebezpečnější Parlamentní listy, řekl serveru iROZHLAS.cz politolog Miloš Gregor, spoluautor analýzy zaměřené na dezinformace.“ „Zde se poněkud cudně zamlčuje, že týž pan Gregor měl figurovat při zakládání brněnské pobočky Evropských hodnot a je pravidelným protagonistou jejich veřejných aktivit. Nejzajímavější je, jak prý Gregor své obvinění serveru ParlamentníListy.cz zdůvodňuje: ‚Proto, že řada obsahu je fakticky správně, takže vzbuzují důvěru, ale poměrně často se tam objeví zpravodajsky neseriózní a velice emotivně zabarvené výkřiky.‘ Jinými slovy, pro posuzovatele tohoto druhu je fakt, že nějaké médium zveřejňuje pravdu, vlastně handicapem,“ kroutí mediální analytik nevěřícně hlavou nad takovou argumentací.
Údajné analýzy webových médií porušují Kodex ČRo
Tento článek se stal předmětem posluchačské stížnosti, na niž si Rada Českého rozhlasu vyžádala odpověď a vysvětlení od vedení příslušné redakce. „Odpovídajícím byl šéfredaktor Radiožurnálu Jan Pokorný, který argumentoval tím, že článek byl analýzou, k níž netřeba získávat vyjádření dotčených subjektů, a dále v odpovědi široce ocitoval pasáže z Kodexu Českého rozhlasu, které prý jeho podřízení při tvorbě podobných ‚analýz‘ berou v potaz. Uvedený Kodex vychází ze zákona o Českém rozhlase z roku 1991,“ připomíná Petr Žantovský. V písmenu c) Kodexu se tvrdí, že Český rozhlas podporuje soudržnost společnosti a integraci všech jednotlivců, skupin a společenství, zvláště se vyvaruje kulturní, sexuální, náboženské, rasové či politické diskriminace a společenské segregace.
A v bodě h) se píše, že Český rozhlas odráží rozmanitost filozofických koncepcí a náboženských vyznání ve společnosti, aby napomohl vzájemnému porozumění a toleranci a podporoval soudržnost mnohonárodnostní a multikulturní společnosti. „Z toho, jak Český rozhlas občas, zejména na svých webových produktech, ‚analyzuje‘ velice širokou a rozmanitou scénu webových médií, to nejspíše vypadá, že právě tyto dva body patří ze strany jednotlivých autorů k nejčastěji porušovaným,“ podotýká mediální odborník a na rozdíl od Jana Pokorného přidává ještě další dva body Kodexu, které s těmi předchozími nerozlučně souvisejí. Podle písmene d) Český rozhlas představuje fórum pro veřejnou diskusi, v níž je možno vyjadřovat široké spektrum názorů a hledisek, a podle bodu e) poskytuje nestranné a nezávislé zpravodajství, informace, komentáře a analýzy.
Diskuse se vede jen v jednom veřejnoprávním médiu
Podobný pohled na věc nabídl i místopředseda Rady ČRo Tomáš Kňourek, který poukázal na to, že zdůvodnění, že se jedná o analýzu, a tudíž vyjádření „dezinformačních webů“ není potřeba, kontrastuje s tím, že tam však jsou citace tří jiných „zdrojů“. Tuto výmluvu považuje za nesmírně nebezpečnou, protože ji lze použít pro dehonestaci i v jiných případech. Věc má pravděpodobně i obchodní rozměr, protože je citováno sdružení Czech Publisher Exchange, které ve svém vyjádření útočí na své konkurenty, kteří nedostávají prostor se hájit. „Stále jsem se nedozvěděl, které to jsou ty ‚dezinformační weby‘. Vychází se z názoru pana Zlatkovského či seznamu pana Jandy? Má Český rozhlas seznam zdrojů, které považuje za dezinformační a nelze z nich tedy čerpat? Šup sem s ním!“ vyzývá Tomáš Kňourek a dodává, že to byla právě Rada ČRo, která přijala před nedávnem usnesení, ve kterém uznává, že rozhlas šíří fake news.
Poučení, které z výše uvedeného plyne, formuluje Petr Žantovský optimisticky. „Podle všeho se v menším, ale podstatně serióznějším veřejnoprávním médiu – Českém rozhlase – vede otevřená diskuse nad problémy, které jsou jedním ze zásadních témat našich dní. A to je nestrannost mediálních sdělení, odpovědnost žurnalistiky vůči pluralitní společnosti a snaha podílet se na hledání pravdy, nikoli ‚dělání politiky‘. Jestliže je tato diskuse vedena, znamená to, že si její důležitost v ČRo uvědomují. A to je přece skvělé. Pokud chcete vidět příklad, kde se praktikuje pravý opak otevřené diskuse, totiž unisono propagandistický aktivismus, pusťte si Českou televizi. Vedlejším produktem tohoto zjištění pro naše zákonodárce by měl být zjevný důvod, proč se ve všech legislativních a politických debatách zabývat oběma médii odděleně. Zatímco se jedno z nich zákonem definované veřejné službě v médiích přibližuje, druhé se od ní vzdálilo už natolik, že pro něj zřejmě není cesty zpět. Asi nemusím znovu dodávat, které z těch médií je které,“ nepochybuje mediální odborník.
Ještě že Mosul takhle neosvobodili Rusové, to by bylo řevu
Třetí téma otevírá otázkou: Uveřejnit pravdu = otevřeně přihrávat Rusům? „Takový titulek totiž nese jeden z nejnovějších textů, které pravidelně vydává na svém webu známý ekonom Radim Valenčík. Oč v něm jde? Valenčík upozorňuje na to, že publicistka Tereza Spencerová uveřejnila 13. července na Facebooku dvě fota ze zničeného Mosulu. Na snímcích je obraz apokalypsy, zcela zničené město, civilní budovy, náboženské symboly, prostě všechno. Zmar, krajina po kobercové likvidaci. K tomu Spencerová dodala komentář: ‚Mosul... ještě, že ho takhle neosvobodili Rusové, to by bylo řevu...‘ Jak Valenčík podotýká, ona Spencerové poznámka naráží na dvojí metr uplatňovaný mediálním mainstreamem,“ konstatuje pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský s tím, že podstata Valenčíkovy úvahy jde ještě dál.
Na příkladu rozsáhlé debaty v diskusním vláknu pod příspěvkem ekonom Valenčík ukazuje, kam až došlo postupné znehodnocování veřejného pohledu na fakta, jak efektivní je průběžná manipulační aktivita politického i mediálního mainstreamu, vytvářející z mnoha lidí jen kývače a opakovače předepsaných pravd. „Ruský filozof Dugin tento typ lidí nazývá ‚marionetami‘, loutkami, které jsou bez shůry daných pravd bezradné a neschopné jakéhokoli zamyšlení či dokonce realistického konání. Počátek té zmíněné diskuse má svého autora v jakémsi panu J. Č., který konstatoval na margo původního Valenčíkova vstupu: „Paní Tereza Spencer otevřeně přihrává Rusům. Nic víc, nic míň.‘ Valenčík odkryl jednu opravdu truchlivou skutečnost: propaganda, vnucující veřejnosti určité definitivní a nezpochybnitelné teze coby pravdy, není neúčinná. Může způsobovat dlouhodobé změny v ráciu lidí, v jejich schopnosti reálně hodnotit realitu a vytvářet si podle toho vlastní hodnoty,“ poznamenává mediální odborník.
Výraz „otevřeně přihrává Rusům“ má jasné ideové zabarvení
Na závěr cituje samotného Valenčíka, protože tu věc popisuje s vysokou přesností: „Tereza Spencerová uveřejnila nefalšované fotky s pravdivým komentářem. Nazvat takový počin ‚nahráváním Rusům‘ je jednak hloupost, jednak neklamným příznakem zapouzdření (skupinové stupidity, jak by to nazval Koukolík). Je to nebezpečný fenomén, který ohrožuje psychicky slabší jedince. Ti dávají přednost rozlišování na ‚my‘ a ‚oni‘, aniž by je zajímalo, kdo říká pravdu a kdo lže (případně i s ním samotným manipuluje). Postupně pak za nepřítele považují pravdu jako takovou. V počátečních stadiích se dá toto poškození psychiky překonat, v rozvinutějších stádiích se stává nevratným. Člověk ztrácí schopnost uvažovat v alternativách, není schopen nadhledu, ti, které považuje za ‚své‘, s ním velmi snadno manipulují, na což on sám dříve nebo později doplatí.“
Podle Radima Valenčíka je nutno sdělení pravdy vždy ocenit a využít k posílení schopnosti kritického uvažování, i když se to člověku třeba nelíbí, a pokračuje: „Výraz ‚otevřeně přihrává Rusům‘ má v současné době jandovského mccarthyismu jednoznačné ideové zabarvení a je ve věcné diskusi nepřípustný. Nic víc, nic míň. Když se lidé brání manipulaci a zlu, znovu ožívá spor o významu pravdy. Každý velký spor v dějinách byl sporem mezi těmi, kteří si dokázali uchovat rozum a posilovat jej v boji za pravdu, používat ho k hledání pravdy, dokázali uvažovat v alternativách. Postupně získávali ideovou převahu, zatímco ti, kteří se vyzbrojili lží a manipulací, postupně ideově degenerovali a jejich slouhové či poskoci se stávali nepoužitelní. Ať se to komu líbí, či nikoli, pravda prostě vítězí, protože její odpůrci nakonec likvidují sami sebe.“ „Kdybychom hledali citát týdne, bylo by to nepochybně právě toto souvětí,“ dodává k tomu Petr Žantovský.
Psali jsme:
Redakci PL můžete podpořit i zakoupením předplatného. Předplatitelům nezobrazujeme reklamy.
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: Jiří Hroník
