Zdeněk Jemelík má za to, že Helena Válková doplatila na pokrytectví svých spoluobčanů. Zatímco jí se vyčítá, že byla členkou komunistické strany, u jiných osobností veřejného života se podobný prohřešek odbývá mávnutím ruky a prohlášením, že od těch dob uplynulo už 30 let.

„Vulgarizace našeho politického prostředí dospěla do takového stavu, že na působení v politice je skutečně třeba ‚mít kačení žaludek‘. Politická kultura poklesla natolik, že uchazeč o veřejnou funkci musí počítat s tím, že na něj odpůrci jeho zvolení vylijí kýbl výkalů, aby jej odradili a vyřadili z konkurence,“ napsal Jemelík na serveru Česká justice.cz.

Jemelík odmítl, že by se Válková podílela na šikaně disidentů. Ve svých studiích se prý zabývala jen tím, proč ochranný dohled nevedl u recidivistů ke snížení recidivy. „Tvrzení o podílu na šikaně disidentů je pustá lež,“ vypálil Jemelík.

Předseda spolku Chamurappi připomněl, že jistá omezení se na bedra osob předčasně propuštěných z vězení ukládají i dnes.

Ve stejném duchu Jemelík odmítl kritizovat Válkovou za spolupráci s Josefem Urválkem, který v roce 1979 zemřel, takže když Válková nastoupila na pracoviště, kde působil, byl to starý pán. V době, kdy vedl své nespravedlivé procesy, nebyla Válková vůbec na světě nebo byla v batolecím věku. Později jméno Urválek možná slyšela, ale nemusela si prý být jistá tím, zda Josef Urválek z jejího pracoviště je právě tím Urválkem, o kterém se mluvívalo.