ParlamentníListy.cz
» Aréna » Monitor » Sváteční zamyšlení Lenky Procházkové: Církev se nepolepšila, pořád se bojí pravdy. Hus jí to řekl a stvořil duši národa
Sváteční zamyšlení Lenky Procházkové: Církev se nepolepšila, pořád se bojí pravdy. Hus jí to řekl a stvořil duši národa
06.07.2015 9:05
Hus pozvedl pro své následovníky laťku velice vysoko, říká pro server PrvníZprávy.cz česká prozaička Lenka Procházková. „Z dnešního českého hlediska nám může připadat, že Husova věrnost pravdě až do smrti byla marná,“ uvádí Procházková, která již léta bojuje proti zákonu o církevních restitucích. Ten je podle ní dokladem toho, že římskokatolická církev se za šest set let příliš nepolepšila, když se dál opevňuje majetkem a touží po světské moci.
„Nemůže-li pravda být projevena bez pohoršení, lépe je přijmout pohoršení, než pustit pravdu, hlásal Mistr Jan Hus. A dostál svému krédu. Hodnostáři římskokatolické církve se však tradičně bojí přijmout pohoršení plynoucí z projevené pravdy a překrývají je lží, aby ochránili své status quo. I Jana Husa přece v Kostnici přemlouvali, aby se snížil ke lži. Když odmítl, domnívali se, že jej musí pro zachování své autority zabít. Zajisté nepředvídali, jakou odezvu vyvolá Mistrova věrnost pravdě v jeho rodné zemi a v jakou hrozivou sílu se změní v následných husitských válkách,“ podotýká Procházková a vzpomíná na husity, kteří jako Boží bojovníci odolali pěti křížovým výpravám.
„Včerejší i soudobé debaty vzdělanců o tom, zda by Jan Hus souhlasil s husitským hnutím, nebo se jej zhrozil, zda by kritizoval vznik protestantských náboženství, anebo by tento vývoj uvítal, nemohou nikdy dojít k jednotnému závěru. Mnohem přínosnější debata, inspirovaná Husem, by se však dnes měla vést na téma: odpovědnost intelektuála vůči době, v níž žije. Zdánlivě je to velmi hutné téma. Ale když si je zredukujeme na české poměry, hodně prořídne,“ konstatuje Procházková. Ta zároveň poznamenává, že duši našeho národa stvořil „kacíř“ Jan Hus a další hledači a šiřitelé pravdy.
„To oni nám napříč časem posílají svědectví o tom, že intelektuál, který není uzavřen v klauzuře specializace, ale který působí ve veřejném prostoru a ovlivňuje mínění lidí, na sebe vždy bere odpovědnost být takříkajíc solí země. Jestliže však sůl ztratí svou slanost, co z ní zbude? Stane se pouhým blátem,“ říká. Bláto je tvárné a dá se vtěsnat do jakékoliv formy, je kluzké a nepevné, popisuje Procházková.
„Stát se zaživa blátem, znamená pro intelektuála, že rezignoval na vlastní svědomí a zradil svůj rozum. Pro vzdělance je výmluva na ‚svatou prostotu‘ jen směšné alibi, kterým maskuje své selhání. I intelektuál se zajisté může mýlit, tak jako každý hledač pravdy. Ale od chvíle, kdy pravdu na své cestě životem nalezne a přijme, musí být jeho činy v souladu s jeho poznáním a jeho řeč musí být jasná a srozumitelná, i kdyby stanul před koncilem: ANO, ANO nebo NE, NE,“ říká s tím, že Mistr Jan Hus, který byl nejslanější solí této země, pozvedl pro všechny své následovníky intelektuály laťku velice vysoko. „Tím, že ji budeme podlézat, ji snížit nemůžeme,“ uzavírá Procházková.
K čemu je, když uspějete ve volbách, když stejně nejste schopni se s nikým domluvit na koalici? Myslím teď hlavně ve sněmovně. Proč si z ANO děláte za každou cenu nepřítele, když by to mohl být potencionálně váš jediný koaliční partner, s kterým byste získali většinu ve sněmovně?
Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:
O tuto odpověď jste již vyjádřil(a) zájem. Děkujeme.
