V jedné z nezapomenutelných filmových rolí určil Miroslav Donutil hlavní představitele našich armádních tradic následovně: „Soudruh Hus, soudruh Žižka a soudruh Jirásko.“ Vzhledem k tomu, že v literární předloze se tato slova nenacházejí, jedná se buď o hercův, či scenáristův příspěvek, který s humorným nadhledem popsal stupiditu nejedlovského konceptu takzvaných revolučních bojových tradic našeho lidu, prezentovaného vojákům základní služby pologramotným politrukem.

Na Donutilovu filmovou repliku si vzpomenu vždy na konci června při příležitosti oficiálního Dne ozbrojených sil, slaveného od roku 2002 na základě rozkazu prezidenta republiky z února 2002. Tomuto oficiálnímu dokumentu totiž předcházel dosti prudký názorový střet odehrávající se během posledních měsíců roku 2001, jehož jsem byl jako pracovník tehdejšího Historického ústavu Armády České republiky účasten.

Celá akce byla zahájena požadavkem ministra Tvrdíka z poloviny října 2001 na stanovení dne, jenž by se stal armádním svátkem. Z kuloárů jsme se dozvěděli, že ministr, studující v druhé polovině osmdesátých let na Vysoké vojenské škole pozemního vojska ve Vyškově, si počátkem října vzpomněl na bývalý svátek Československé lidové armády spojený s překročením státní hranice v Dukelském průsmyku. A vyjádřil požadavek ohledně nalezení vhodného dne, který by naši armádu důstojně reprezentoval.

Řediteli Historického ústavu AČR tak ze sekretariátu dorazil pokyn ve stylu – něco najděte, ale nesmí to být Dukla. Vyřešení úkolu dostala na starost skupina historiků, do které jsem byl také zařazen. Po seznámení se s požadavkem ministra se samozřejmě naskytla první možnost – bitva u Zborova a 2. červenec. Členové skupiny vycházeli ze skutečnosti, že 2. červenec byl vybrán za armádní svátek již v červnu 1928 a udržel se – během druhé světové války pouze v československých zahraničních jednotkách – až do konce čtyřicátých let. Rozhodnutí tedy bylo rychlé, zároveň jsme však v přípisu ministerstvu, po zdůvodnění výběru, upozornili na skutečnost, že v této bitvě bojovali čeští vojáci na obou stranách frontové linie – proti sobě.