Před 75 lety nacisté vtrhli do obce Lidice a rozpoutali peklo. Muže pobili, ženy poslali do koncentračních táborů a děti buď poslali na převýchovu, nebo zavraždili. Jaroslavě Skleničkové bylo v roce 1942 patnáct. A dnes už si jen ona o její sestra pamatují, co se v obci dělo v ten osudný rok. Nikdo další už nemůže předat své vzpomínky. Paní Skleničková se proto rozhodla o lidických hrůzách znovu promluvit, aby se na ně nezapomnělo.

V rozhovoru pro server iDnes.cz paní Skleničková zdůrazňuje, že lidičtí muži nešli na porážku jako ovce.

„Oni nešli na popravu jako ovce, jak se tvrdilo, ale bránili se. V roce 1945 vydalo Ministerstvo informací knihu, ve které autor píše, že muže v Horákovic statku nenahnali jen do sklepa, tam by se 173 lidí nevešlo, ale byli i v dalších budovách a ve stodole. Píše, že se ve stodole muži, když asi slyšeli salvy z poprav, domluvili, vzali tyče, hrábě, sekyru, které tam byly, a vyrazili vrata. Vylítli ven, snažili se utéci, esesáci sice do nich začali střílet, ale jak se bránili, stačili ještě některé Němce zranit, takže je museli odvézt na ošetření k lékaři do Buštěhradu. To, že šli na popravu jako ovce, tvrdili esesáci po válce u soudu, kam moje maminka s dalšími lidickými ženami pravidelně chodila,“ prozrazuje paní Skleničková.