Somálsko se ze státu zatím stalo jen geografickým pojmem a za rok poté se v Africe stala rwandská tragéde, která stála život milion lidí. Zvláště po Rwandě u Spojených států a jejich spojenců vznikla pozice či princip, že nečinnost je horší a nebezpečnější než jakákoliv aktivita. To podle Lukjanova plně odpovídá americké politické tradici, která se vždy orientovala na „řešení otázek“. Tím spíš, když nadvláda postavená na síle dává větší možnosti k dosažení cílů. A zdálo se, že prakticky nic není nemožné.
Jevy, které se staly před dvaceti lety, stojí za to si připomenout nyní, tvrdí Lukjanov. Blízký východ v podobě, v jaké vznikal zhruba před sto lety, se dnes rozpadá a přitom právě v této oblasti dělají USA nejvíce aktivní politiku ve snaze o jeho rekonstrukci.
Před invazí do Iráku v roce 2003 mnozí specialisté, včetně těch ruských, Ameriku varovali před tím, aby se do tamní situace nevměšovaly. Dnes jejich tehdejší odhady tragických důsledků invaze převyšují všechna očekávání.
Je paradoxní, že i přes války, převraty a další otřesy ve 20. století byl Blízký východ překvapivě institucionálně stabilní. Měnila se jména vládnoucích rodin, ale co se neměnilo, byly typy režimu. Tento region byl jedním z důležitých prostorů ideologické bitvy studené války. Prvním průlomem v ideologické rovině se stala revoluce v Íránu v roce 1979, která tím vystoupila ze svého dosavadního geopolitického rámce. Chomejní nikoliv náhodou odporoval jak USA, tak SSSR. To je důvodem proč se právě Írán stal izolovanou a výjimečnou silou v celém regionu.
Dalším vtržení ideologie bylo už spojené s novým stoletím a s počátkem americké kampaně za demokracii v Iráku a invazí. Tato invaze narušila podle Lukjanova názoru samotnou strukturální rovnováhu, která byla v regionu ustanovena před sto lety koloniálními velmocemi. Rok 2003 tuto rovnováhu narušil a Blízký východ nyní čelí procesu fundamentálního zlomu starého paradigmatu.
Fragmentace Iráku, Libye, Jemenu a vznik Islámského státu, který odmítá existující hranice, povede ke vzniku nových států v této oblasti a podle zákonů dějin to bude proces spojený s revolucemi, vášněmi a emocemi. Geopolitické zájmy vnějších hráčů ale nikam nezmizí, ale nemělo by se zapomínat na to, že mohou být chybné.
Region Blízkého východu byl vždy důležitým místem pro politické soupeření. I přes svoje specifika je ale podle mínění Lukjanova indikátorem širokých procesů. Po studené válce se mluvilo o vzniku nového světového pořádku, který dodnes nevznikl. „Ve skutečnosti to, co existovalo od roku 1989–1991 do začátku 10. let 21. století, nebylo novým pořádkem, ale pokusem přetvořit stávající mírový pořádek podle vítěze soupeření druhé poloviny 20. století.“ V případě Blízkého východu to nefunguje ohlušujícím způsobem.
Evropa nyní vstupuje do doby, kdy musí nově zvažovat model integrace z poloviny 20. století. V Eurasii dochází k hlubokým proměnám a studenoválečný konflikt Západ versus Rusko tu nedává smysl, byť se v něm pokračuje.
Čínské ideje ekonomických pásem obchází ohniska konfliktů a distancují se od nich. Sází na investice a infrastrukturu – v čínském zájmu. Ve světě přestavby světového pořádku bude ale poptávka po pomoci při ekonomickém rozvoji při budování nových států narůstat na úkor klasického velmocenského vojensko-politického krytí a ideologické příbuznosti.
Zdroj článku je ZDE
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: vss
