Volby vůbec stávají se pochybným argumentem na současné cestě k „totalitní demokracii“, po níž svět (spolu s námi), zdá se, vykročil, píše Kučera. Volební výsledek se podle něj má respektovat jen do jisté míry. Proč jenom do jisté míry? Protože myslím, že ve chvíli, kdy zvolení, podporováni svými bujarými voliči, míří za omezením svobody, je třeba se ozvat i proti většinovému volebnímu vítězství. Svoboda je totiž důležitější než demokracie. Svoboda bez demokracie může existovat. Demokracie bez svobody v žádném případě, tvrdí Kučera.

To, že někdo prohrál volby, neznamená, že ztratil právo vlivu na fungování obce. A kontroly nad ní, píše dále Kučera s tím, že bez nesouhlasu a kritiky není pohybu. Není svobody. Není skutečné vlády skutečného lidu. Ne lůzy. Ostatně pořád, často už v pěně banality, slyšíme ono Masarykovo: „Demokracie je diskuse!“ Jak vehementně se tím ohánějí ti, kteří ve skutečnosti touží po demokracii v podobě poslušného mlčení a tupého souhlasu těch, kteří ve volbách prohráli! Nebaží vpravdě po demokracii v pravém smyslu slova, ale po zprvu skryté, později otevřené „demokracii totalitní“, píše dále Kučera.