Pikora ve svém komentáři uvádí, že se nechce zamýšlet nad tím, zda syrští sirotci jsou děti, nebo výrostci nebo jestli je to celé podvod, nebo ne. „Možná pomoc potřebují. Možná je to bouda. O tom já rozhodovat za minima známých a ověřitelných informací fakt neumím,“ píše a dodává, že i přestože podle průzkumů veřejného mínění vyplývá, že většina české společnosti je proti imigrantům, otevřeně se postavilo proti syrským sirotkům jen hnutí ANO, SPD a komunisté. „Pokud by se lidé rozhodovali jen na základě tohoto tématu, každá z těchto tří stran získá v průměru 20 %,“ popisuje a doplňuje, že tedy o zbývající hlasy by se ucházelo přibližně deset relevantních stran. Chce tímto velmi zjednodušeným modelem naznačit, že „vyzvdvihováním tématu syrských sirotků většina stran jen střílí do vlastních řad a nahrává vládní ANO“.

Velká škoda podle něho je, že se politici nezajímali také o české děti ukradené v Norsku a ve Švýcarsku. „Znám jenom tři české politiky, kteří se na tyhle české děti sebrané rodičům nevykašlali, ačkoliv volby byly zrovna v nedohlednu: J. Chalánková, T. Zdechovský a P. Mach,“ přibližuje s tím, že ohlasů na tyto politiky, že jsou populisté, bylo ovšem mnoho. S tím pak Pikora nesouhlasí. „Populisté jsou pro mě ti, jež vytahují syrské děti jenom před volbami a po nich na ně zapomenou,“ uvedl. V tomto kontextu připomněl knihu Markéty Šichtařové Ukradený syn, která popisuje případ českého chlapečka a neochotu státních orgánů k pomoci. „Volby byly asi daleko a případ byl patrně méně fotogenický než syrské děti,“ komentuje postup státních orgánů Pikora.  

Celá zpráva zde.