Toto je reakce Ing. Zdeňka Jandejska, člena představenstva Agrární komory ČR, na článek Pavla Šafra „Agrobaroni v české vládě prosadili v Bruselu dohodu, že jim EU má i nadále posílat peníze“, publikované na Fórum24 dne 11. 7. 2021: „Jaká ubohost tohoto tvrzení. Česká republika má v Bruselu 21 poslanců ze 705 a jsme jen jedním z 27 států Evropské unie a české zájmy hájí tak maximálně 5 až 6 našich europoslanců. Když tato minorita prosadí vlastní zájmy proti všem, tak musí jít o mimořádné osobnosti. Co je pravdou? I zástupci ostatních zemí respektují zákony v ekonomice a mají odpovědnost za své země a za životní úroveň vlastních obyvatel, proto došlo k nastavení návrhu Společné zemědělské politiky v souladu s udržitelným rozvojem, rostoucí produktivitou práce a možnostmi zajištění kvalitních a cenově dostupných potravin. Nesmysly o extenzitě zemědělské výroby, návratu k způsobu hospodaření meziválečných a poválečných let, mohou hlásat jen negramotná individua v zemědělské problematice typu pana Šafra, kteří v zemědělské výrobě nepracovali a neprokázali žádné výsledky. Nenechme se manipulovat lidmi, kterým jsou cizí slova vlast, národ a obyvatelstvo naší země.“

Prý velké zemědělské podniky hospodaří průmyslovým a méně ekologickým způsobem než jak hospodaří běžní farmáři. Jak to je?

Nelze dělit podniky na velké a běžné farmáře. Toto dělení neříká vůbec nic. Je třeba mluvit o hospodářích, kteří produkují zemědělskou produkci a zajišťují výživu národa, ať jsou velcí, střední či menší a zároveň pečují o životní prostředí a udržitelnost trvalého rozvoje a ty, kteří jen mluví o ekologii, biodiverzitě a neprodukují téměř nic, jejich dotace u řady z nich převyšují příjmy z jejich činnosti.

Nevím, co je průmyslové zemědělství, neznám zemědělskou výboru ve fabrikách, je zemědělství produkční a to pak konvenční či ekologické, které produkuje levné a zdravé potraviny, jelikož k tomu má výkonné stroje s vysokou produktivitou práce a současně se stará o krajinu, a to dělá řada menších, středních a větších podniků. Pak existuje relativně velká skupina těch, kteří tlačí na maximální dotace na plochu s minimální, někdy zanedbatelnou produkci potravin.