Co vás nejvíc štve na České republice?Anketa
Týká se to i českých a slovenských rodin žijících v Anglii, kterým již byly děti odebrány. Nebezpečí podle ní je ale i u nás. Navíc český stát českým občanům, konkrétně Ministerstvo práce a sociálních věcí a Ministerstvo zahraničních věcí, nepomáhá a myje si ruce. Naopak Slovensko ano a mnohé děti tak už zachránilo.
Justice for Families je občanské sdružení, které pomáhá rodinám před tím, aby jim sociální pracovnice odebíraly a fakticky odcizily děti a „prodávaly“ je pěstounům a adoptivním rodičům. Juvenilní justice je systém, který má v teorii hájit práva dětí a mladistvých, aby nevyrůstaly v rodinách, které by je týraly. V praxi ale funguje často opačně, kdy jsou děti vyrvány z milujících rodin a pak dávány k adopci či pěstounské péči a biologičtí rodiče je už nikdy nespatří.
V roce 1989 byla OSN přijata Úmluva o právech dítěte a signatářské státy se zavázaly v jejím rámci změnit legislativu. Tento dokument ale „obchodníci s dětmi“ dle Boddingtonové zneužili k odebírání dětí od milujících rodin. V roce 1989 byl tedy ve Spojeném království přijat Children Act, na jehož základě se odebírají děti.
Fotogalerie: - Referendum ve sněmovně
Britský zákon fakticky umožňuje obchodování s dětmi
Co si myslíte o Robertu Ficovi?Anketa
„Ten zákon je tak diletantsky napsaný, že když si to člověk přečte, tak si řekne, aha, takže tady budeme chránit děti, to je super. Ale ten zákon dává bohužel prostor pro obchod s dětmi a toho prostoru je využíváno. Zákon samozřejmě obchod s dětmi oficiálně nepodporuje, ale fakticky ho tím, jaké jsou v něm díry a nejasnosti, umožňuje. Na základě toho si tady někteří lidé vytvořili byznys z obchodu s dětmi. Z dětí se stalo zboží. Je to až zvrácené. Je tam případ, kdy paní je sociální pracovnice a odebírá děti a její manžel odebírá děti. To je jasný konflikt zájmů, ale tento byznys tam funguje. Teď je otázka: Byl to záměr, napsat ten zákon tak, aby mohl vzniknout obchod s dětmi, nebo ty lidi byli tak blbí? Dřív jsem si také myslela, že odebírají jen děti, které rodiče týrají, a nevěřila jsem, že je možné, co se děje,“ řekla paní Boddington.
Juvenilní soudy jsou tajné, nesmí na ně veřejnost, novináři. Je trestné upozornit na případ veřejnost. Soudy v praxi zakazují u cizích státních příslušníků přítomnost konzulů, i když ti na to dle zákona mají právo. Pokud rodič o svém případu na veřejnosti promluví, hrozí mu vězení na dva roky. Za rok 2012 kvůli tomu bylo v Británii uvězněno 300 lidí.
Čím více odeberou sociální pracovnice dětí, tím více mají peněz
Systém je nastaven takto: Čím více sociálky rodinám dětí odeberou, tím více dostanou bonusů a peněz, čili jsou hmotně motivovány a zainteresovány na tom, aby dětí odebíraly co nejvíce.
„Je případ, kdy sousedka zavolala, že ve vedlejší rodině vznikl konflikt a sociální pracovnice to šla prošetřit. Zjistila, že se nic neděje, že se rodiče jenom pohádali a že rodina normálně funguje. Že dítě má navařeno, uklizeno, oblečení, pokojíček, hračky, postel a je mu fajn. A když pak napsala report, že je vše v pořádku, tak manažerka jí na to řekla, že to tedy ne, že to bude muset přepsat, nebo přijde o práci. Jsou svědectví, kdy samy sociální pracovnice přiznaly, že byly tlačené do takovýchto praktik. Manažer ví, že čím víc dětí se odebere, tím víc bude bonusů,“ uvedla Boddington.
Další věc jsou adopční a pěstounské agentury. Být pěstounem je velmi dobře placený „džob“, takže je lukrativní děti odebírat, aby pěstouni měli více peněz. Pokud jde o adopce dětí, tak jsou „oficiálně“ zdarma, ale neoficiálně prý se dá dítě „koupit“ v řádu desítek tisíc liber, tedy zaplatit bokem za zprostředkování adopce. Například na stránkách Be My Parent jsou děti nabízeny podobně jako v internetovém obchodě. Jen cenovky chybí.
V Británii mohou být děti dány k adopci bez souhlasu rodičů. Juvenilní soudy podle paní Boddington rozhodují naprosto zvráceně: „Byly stovky, možná tisíce případů, kdy bylo dítě odebráno na základě toho, že prý otec sexuálně zneužíval dítě. Už své dítě nikdy neviděl, ačkoli odsouzen za zneužívání dětí nebyl. Pokud je to tedy pedofil, tak by přece neměl být na svobodě. Ale jak to, že odeberou dítě nevinnému člověku jen na základě toho, že na něj někdo dal křivé obvinění? To je šílené.“
Podle Britů týral dítě, i když v Anglii nebyl...
Boddington uvedla také jeden případ české rodiny, která odjela do Anglie se svými dětmi a už je neuvidí. Šlo o to, že matka si našla milence, rodina se rozpadla, o dítě se opravdu nestarala, ale biologický otec se o dítě starat chtěl.
„A další šílená věc. Dcera si zlomila ruku a otec se za ní vrátil do Anglie. Přišla sociálka a obvinila otce, že zbil tu holčičku a zlomil jí ruku, přitom on má letenku, kdy do Anglie přiletěl a může prokázat, že když si holčička zlomila ruku, v Anglii nebyl. Ale někdo holt potřeboval adoptovat dítě a sociálka potřebovala asi své bonusy za odebrané dítě. Takže otce potřebovali nějak zlikvidovat, aby odebrali dítě,“ vypráví Boddington.
Ale příběh pokračuje. Otec chtěl dítě zachránit a proběhl soud. Jeho matka, tedy babička holčičky, je v Čechách pěstounkou a stará se zde o čtyři děti.
„Když biologickým dětem odeberou rodiče, tak máte minimální šanci dítě získat zpátky. Soud bere předem jako presumpci viny, že otec dítě týral a matka tomu přihlížela. Tam je člověk fakticky odsouzen předem, i když nic neprovedl. Takže tady se babička pokusila, že by si vnučku vzala k sobě. Anglická sociálka přijela do Česka posuzovat tu babičku, což nesmí, může pouze podat dotaz na českou sociálku a požádat o prošetření. Neměli, co by profesionální pěstounce vytkli, tak řekli, že má v domě málo pokojů. Tak dědeček s babičkou se zadlužili a přistavili patro, aby mohli mít vnučku a koupili velké auto. Ale anglická sociálka nakonec řekla, že je babička moc stará. S tím se nedalo dělat už nic. Takže takhle anglické úřady zabavily české děti milujícímu otci a prarodičům. A už je neuvidí,“ řekla Boddington.
Zbavte se dcery a manžela... Hm, ale dítě vám stejně sebereme
Asi před týdnem byla jiné české rodině odebrána holčička. Rodina přijela do Anglie a po dvou měsících pobytu jim Britové odebrali děti. Holčička se narodila během toho a byla odebrána přímo z porodnice a šla rovnou do adopce. Po šesti měsících v adoptivní rodině v Anglii adoptivní rodiče získají plnou adopci a dítě se s původními rodiči již neuvidí a nezná ani své jméno a rodiče o svém dítěti nic neví.
„Opět se chtěli postarat o dítě čeští prarodiče. Ale Angličané jim řekli, že se musí zbavit dcery a nesmí u nich bydlet, aby nebyla ve styku s dítětem. Tak se odstěhovala. Ale pak babičce řekli, že musí vyhodit z domu dědečka, svého manžela, protože prý nevěří, že dědeček by byl ochoten zamezit styku dítěte s matkou. Takže babička se zbavila i dědečka. Odstěhovala se od manžela, aby dostala vnučku. Takže ta rodina se rozpadla kvůli anglické sociálce. A ta jim ho ale nedala zpět. Dala ho k adopci v Anglii. Ta rodina udělala všechno, co jim anglická sociálka řekla. Šílená zrůdnost a zvěrstvo. A český stát se na ně vykašlal a koukal se, jak je další české dítě odebráno z české rodiny,“ řekla Boddington.
České úřady: Nikdo vás nenutil jet do Anglie, takže když vám seberou děcko, tak se nedivte
Tito čeští občané se obrátili na českou ambasádu v Británii a český Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí. „Jaká byla reakce českých úředníků, když je nešťastní rodiče žádali o pomoc? Řekli jim: ´Nikdo vás nenutil, abyste vycestovali, to byla vaše volba a my s tím nic neuděláme.´ Přece české orgány, české Ministerstvo zahraničních věcí má povinnost hájit zájmy českých občanů v zahraničí. Ale očividně od toho dává ruce pryč. Nechce se rozhádat s anglickým státem,“ zlobí se Boddington.
Řekla i svou konkrétní zkušenost s českým konzulem Pavlem Hajflerem na ambasádě v Británii. Ten se prý nejprve snažil českým rodinám pomáhat, ale patrně po zásahu shora přestal. „Na začátku byl velice aktivní. Přišel na soud, na což má právo. Odtud ho vyhodili. Tak přišel znovu. Znovu ho vyhodili a ta ambasáda se snažila a ten konzul měl upřímný zájem pomáhat. Najednou se to změnilo a pak od toho začali dávat ruce pryč. Přitom všechny dokumenty měli k dispozici. Takže česká ambasáda nakonec dala ruce pryč od všech případů se slovy: ´Tam něco bejt muselo, jinak by ty děti neodebrali a my nemáme právo vstupovat do procesu´, což je blbost, protože mají.“
Psali jsme:
Slovenská vláda své rodiny hájí
O kom jste v souvislosti s evropskými volbami slyšeli nejvíc?Anketa
Boddington upozorňuje, že když se čeští diplomaté vymlouvají, že nemohou českým dětem a českým rodičům pomoci, tak na základě mezinárodního práva mají právo se procesu účastnit a že na to navíc existuje i judikát britského soudu z prosince 2013, kde jsou všechny státy vyzvány, aby se procesů, kdy mají být odebráni z rodin jejich občané - děti, zúčastnily.
Navíc anglická sociálka, když odebere české dítě, má povinnost na základě mezinárodních dohod kontaktovat českou ambasádu i českou sociálku, což ale nečiní a navíc anglická sociálka české rodině zakazuje, aby kontaktovala českou ambasádu v Londýně. „Česká republika ale říká: ´My nemůžeme.´ Pan Zdeněk Kapitán, ředitel českého Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí, říkal, že nic dělat nemůže. On ale může, ale někdo to nechce,“ zlobí se Boddington.
Česká ambasáda v Londýně nemá na české občany čas. Je moc práce...
Přístup českého Ministerstva zahraničních věcí demonstrovala i na jiném případu. V červnu 2013 uspořádal britský poslanec John Hemming z Liberální strany na půdě britského parlamentu setkání se zástupci několika desítek ambasád i občanských sdružení, kde byli zástupci Česka i Slovenska. Poslanec Hemming je oslovil s tím, že problém juvenilní justice existuje a že je potřeba s tím něco udělat.
„Pan Hemming spolupracuje se slovenským konzulem i v případu Boorová a poprosil ho, aby tam řekl své postřehy. Ten to tam řekl. Pak jsme se sešli společně já za Justice for Families a sdružení Deti patria rodicom se slovenským konzulem a panem Antonínem Hradílkem, zástupcem českého velvyslance v Británii. Slovensko odhaduje, že má v Británii asi 200 tisíc lidí, Češi zhruba mají jednu třetinu. A slovenský konzul řekl, že by se mohl sejít s českou ambasádou, aby spolupracovali. No a pan Hradílek řekl, že mají moc práce a nemají na to čas, a tak nemůžou. Takže česká ambasáda nemá zájem cokoli dělat. Také říkal, že tam vždycky něco musí být a že ty děti se neodebírají jen tak. Přitom sám britský poslanec přiznal, že ten problém v Británii je a že chce pomoci. Takže pan Hradílek patrně razí heslo, že českých dětí je dost, ať je v Británii klidně odebírají. To je strašné,“ upozorňuje Boddington.
ParlamentníListy.cz se dále budou zajímat o přístup českých úřadů, především Ministerstva zahraničních věcí a Ministerstva práce a sociálních věcí, a budou je kontaktovat ohledně toho, jak hájí, respektive nehájí zájmy českých občanů a zda je budou aspoň hájit v budoucnu.
Psali jsme:
Někdo by rád byznys s dětmi i v České republice
Boddington varuje, že byznys s odebíráním dětí a pěstounskou péčí může být i u nás: „Zajímavé je, že si ministerský úředník Miloslav Macela, který zákon o pěstounské péči spolupřipravoval a v zákoně je i nutnost školení pěstounů, založil firmu na školení pěstounů. A vůbec mu to nepřijde trapné. Za to ho vyrazili. Ale za to měl přece stát před soudem. Připravil si zákon pro svůj byznys.“
Podle paní Boddington se děti mnohdy neoprávněně odebírají i u nás. „Už se to dělo i před tím novým zákonem. Sociálka nemá dostatek lidí, aby všechno důkladně prošetřila, tak radši odebere dítě pro jistotu, kdyby náhodou a preventivně. To je také šílené. Přece dítě není hračka. To se tady dělo a děje. V české novele zákona o pěstounské péči, kterou prezident Václav Klaus vetoval, bylo původně navrhováno, že by soudy v Česku byly také tajné, ale to se podařilo vyškrtnout. Je otázka, jak dlouho to tam nebude, protože to tam evidentně někdo chtěl. Když to Klaus vetoval, tak se zvedla obrovská vlna odporu. Lobbisti najednou zachraňují děti, když vždycky dělali byznys. Anebo tušili, že si budou plnit kapsy jako v Anglii, kde je z toho dobrý byznys. Takže u nás to hrozí také.“
Dnes berou děti milujícím rodičům v Anglii, zítra u nás
Pěstoun dle nového zákona už nedělá svou práci ze svého přesvědčení, ale jako dobře placené povolání: „Když půjdete na úřad práce, tak oni vám to nabídnou jako práci. Řeknou vám, abyste si udělali 160hodinový kurs a stanete se pěstounem. Dostanete 20 tisíc korun na dítě. Když absolvujete kurs, tak jste pak čekatelem na dítě a hned pobíráte 20 tisíc, aniž dítě máte. Můžete čekat třeba pět let. Už jste pěstoun, jenom se o nikoho nestaráte. A když vám nabídnou dítě, můžete ho odmítnout. Takže jsou tu lidé, kteří berou peníze za nic, protože děti odmítají.“
Oproti Anglii je na tom podle Boddington Česká republika ve dvou věcech lépe: Soudy tu nejsou tajné a děti nemohou být adoptovány do jiné rodiny bez souhlasu biologických rodičů, což se ale může změnit a jsou tlaky udělat to podle britského vzoru. „Ale třeba v Norsku také nemohou adoptovat děti bez souhlasu rodičů, ovšem ta pěstounská péče tam jede. To je byznys jak blázen,“ dodala Boddington.
Děti odebírají Britové i českým Romům. Proto se v Praze 8. dubna na Den Romů uskuteční demonstrace a předá se protest na britskou ambasádu. Demonstraci pořádá sdružení Help Roma. „Dnes berou děti milujícím rodičům v Anglii, zítra u nás!“ varují pořadatelé.
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: Lukáš Petřík
