-635021676288047006.jpg&id=11194)
Pro většinu nezávislých kandidátů by zvolení do Senátu bylo nejvyšší politickou metou, na kterou by si troufali. Ne tak pro podnikatele v cestovním ruchu Tomio Okamuru. Když mu bylo znemožněno, aby kvůli spornému počtu podpisů kandidoval v přímé prezidentské volbě, mohl by se stát „černým koněm“ parlamentních voleb v příštím roce, pokud do nich v čele nějakého uskupení půjde. Jeho výhodou pro dosažení takového cíle je, že přitahuje velkou pozornost a liší se od naprosté většiny politiků.
„Působí dojmem 'někoho trošku odjinud', někoho ne tak zapleteného do naší vnitřní politiky. Pomáhá mu i to, že se věnuje cestovnímu ruchu, což je zajímavé odvětví především pro mladé. Hodně lidí se zajímá o jeho blogy, kde se kriticky vyjadřuje k problémům. Je v nich nekompromisní a poměrně hodně svůj a není z něj patrné zapojení do nějakého tradičního politického klanu. Mladí politiku vnímají jako klany, z nichž jeden si říká ODS a druhý ČSSD. A najednou tu přichází někdo jiný,“ začíná pro ParlamentníListy.cz senátorovo hodnocení psycholog Petr Beroušek.
Mnohé politiky bere veřejnost jako lidi bez vlastního názoru
„To, že za ním není cítit 'smečka', je v očích mnoha lidí velká přednost. Mnohé politiky si totiž veřejnost rozklíčovává jako lidi bez vlastního názoru, bez schopností formulovat názory a najednou přichází někdo, kdo formuluje poměrně čistá politická témata a dokáže o nich mluvit neotřele, jinak než je v našich krajinách zvykem,“ upozorňuje Petr Beroušek.
Psali jsme:
„Podle mého soudu to je vynucená pozornost. Okamura do té společnosti pouští nebo vnucuje témata, kterými budí zdání, že jsou mediálně zobrazitelná a řešitelná. Přesunul váhu od obsahu politiky do obsahu mediálního sdělení. Pak se o tom hezky deklaruje, uvádí do nějakých souvislostí, ale to jsou jenom samé deklarace,“ říká pro ParlamentníListy.cz k senátorově nemalé popularitě mediální odborník Jiří Bystřický.
Tomio Okamura funguje jako výstražný semafor
Vůbec si přitom nedokáže představit, že by v případě úspěchu v parlamentních volbách mohl Tomio Okamura v čele nějakého hnutí či strany přijít s konkrétními řešeními v oblasti armády, zdravotnictví, nezaměstnanosti či zadluženosti. „Byly by to jen takové fráze. Já jsem ho několikrát poslouchal a díval jsem se na některé jeho texty. Je to v podstatě člověk, který začal fungovat vůči veřejnosti jako výstraha, jako výstražný semafor. A zatím se mu to daří,“ uznává Jiří Bystřický.
Tomio Okamura
Ve prospěch Tomia Okamury ale třeba hraje i to, že často mluví o svém nijak lehkém dětství a profesních začátcích, často zmiňuje, že pracoval mimo jiné i jako popelář. „Určitě v tom nelže, maximálně to malinko přibarvuje, ale spíš jen z hlediska formulací, než že by popisoval věci odchylně od skutečnosti. To, že se ke své historii vrací, ho odlišuje od spousty politiků, kteří o své minulosti mlží,“ zdůrazňuje psycholog.
Senátor budí dojem mnohem větší poctivosti
Od jiných politiků, na rozdíl od senátora Tomia Okamury, se zpravidla nedozvíme přesně, jak se do politiky vůbec dostali nebo jaké mají vnitřní motivy. „Pan Okamura budí dojem mnohem větší poctivosti, než na jakou jsme od našich politiků zvyklí. Od těch se lidé dozvídají maximálně formální životopisy, a to často velice zamlžené a s řadou velkých otazníků, což je v Okamurově případě úplně jiné a mnohem sympatičtější,“ vysvětluje pro ParlamentníListy.cz psycholog Petr Beroušek.
Podle něj je v české mentalitě zvláštní stín stydět se za některé věci a sotva si dokáže představit, že by se tím nějaký politik chlubil tak, jak to činí senátor Okamura. „Ale přibývá lidí, kteří se ke kariéře propracovali tím, že dělali všechno možné, třeba i toho popeláře, aby se nějak protloukli. Proto se dnes už u mladší generace objevuje větší ochota mluvit o ne úplně jednoduché cestě, dokonce to mladí dávají výrazně najevo. Chtějí se tak odlišit od těch, co to mají pohodlné a bezproblémové,“ konstatuje Petr Beroušek.
Poučení by si měl vzít z Fischerova prezidentského nezdaru
Mediální odborník Jiří Bystřický se domnívá, že dosavadní Okamurovo vystupování ve sdělovacích prostředcích sloužilo k vybudování speciální mediální polohy, která má senátorovi umožnit zvýšit sílu svého hlasu, tedy kvalitu svého voličského potenciálu. „K tomu ta média používá. To tady nikdo z politiků nedělá, ale on se toho chytil. Je to podobný princip, jakým se řídil Obama ve Spojených státech amerických, to znamená využívat všechny sociální sítě, oslovovat lidi, mluvit s nimi, reagovat na ně. To je ta strategie, kterou se chce řídit,“ míní Jiří Bystřický.
Jan Fischer
Pokud se senátor rozhodne zúčastnit se parlamentních voleb, měl by především myslet na to, aby se vyvaroval dvou chyb. „Jednak nesmí začít jednat jako Fischer před prezidentskými volbami, tedy chovat se tak, jako že už vyhrál, propadnout předčasnému uspokojení. Druhé chyby se může dopustit tím, že nezvolí správné téma. Může hrát na to, že je člověk byznysu a dosavadní praxi spojit s politikou. Protože může čelit i dotazům, co skutečně vytvořil a jaký to mělo přínos pro stát. V tom jsou na tom lépe ti, co mají za sebou stranu, která oddře spoustu věcí, aby za samotnými politiky bylo něco vidět,“ podotýká mediální odborník.
Osamělý běžec nemá v české politice šanci
Psycholog Petr Beroušek se zamýšlí nad otázkou, zda by pro senátora měla být politika skutečně vážnou životní výzvou. „Dokážu si představit, že v určité fázi, když se seznámí se situací v naší politice a politickými taktikami, tak se rozhodne věnovat znovu jen byznysu. Nemyslím si, že by byl až tak silnou osobností, která by dokázala na sebe nabalit spoustu schopných a šikovných lidí a s tímto týmem konkurovat politickým tlakům, které různé zájmové skupiny realizují. To je velmi silné sousto a pokud zůstane do značné míry osamělým běžcem, jen s virtuální oporou lidí, tak nemá v našich podmínkách šanci,“ domnívá se Petr Beroušek.
Psali jsme:
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
