Podle něj přemístění oněch 120 000 lidí se bude týkat jen národností, které za poslední čtvrtletí mají více než 75% úspěšnost získání mezinárodní právní ochrany v první instanci. S odvoláním na současné údaje Eurostatu Janda uvedl, že to jsou občané Sýrie, Eritreje a Iráku.
Když bude přidělen uprchlík Česku, a on uteče do Německa, ztratí tam nárok na sociální dávky
Prý jde jen o 43 % těch, kteří dorazili do Itálie či Řecka mezi červencem a srpnem 2015. Výběr přemísťovaných uprchlíků bude probíhat tak, že si státy budou moci vybírat jen podle jazykových znalostí a na základě dalších prokázaných rodinných, kulturních nebo sociálních vazeb, které by mohly usnadnit jejich integraci do členského státu relokace. Zakazuje se výběr na základě diskriminačních kritérií. „Takže nebude možné si vybírat jen irácké křesťany, například,“ upozornil Janda.
Zajímavý je podle něj bod 35, který říká, že uprchlík si nebude moci vybrat zemi, do které bude přemístěn. V bodu 37 se prakticky říká, že bude možné uprchlíka fyzicky zajistit a pokud následně odmítne relokaci do daného státu, může na ni ztratit právo. Počítá se s hladovkami a bojkoty poté, co bude těmto lidem oznámeno, kam mají být přemístěni bez možnosti výběru.
Bod 40 zase říká, že pokud daný uprchlík uteče ze svého umístění, tedy například z Česka do Německa, může být vrácen. V zemi, kam utekl, by neměl mít nárok na dávky a další podporu, stejně tak státy mohou nastavit pravidla pro pravidelné hlášení se na jednom místě.
Zajišťovat utečené migranty půjde těžko bez pečlivých hraničních kontrol
Nejde tedy o žádný promyšlený mechanismus či tvrdé sankce vůči těm, kteří prostě nebudou chtít zůstat v Estonsku, když prošli půl Afriky, aby se dostali do Německa. „Na prevenci sekundárních pohybů se ptáme všech obhájců kvót už měsíce a stále žádné odpovědi. Ani od Komise. Přímo se tam píše o potřebě ty utečené zajišťovat. Což lze těžko dělat bez pravidelných a pečlivých hraničních kontrol,“ upozorňuje Janda.
Poukazuje též na to, že Evropská komise může vzhledem k situaci navrhnout další navýšení kvót, které jí musí schválit Rada ministrů vnitra. A to opět pouze kvalifikovanou většinou. Navíc členské státy dostávají za úkol pravidelně, ale minimálně každé tři měsíce hlásit, kolik mohou aktuálně přijmout imigrantů.
Z toho podle Jandy plyne, že státy, které nechtějí přijímat další uprchlíky nad rámec nyní schválených 120 000 v rámci povinného kvótového mechanismu, musí okamžitě začít hledat blokační menšinu. „Jinak budou za několik týdnů či měsíců opět přehlasovány,“ varoval Jakub Janda.
Celý text Jakuba Jandy:
Čteme si ono rozhodnutí Rady ministrů vnitra (http://www.consilium.europa.eu/en/meetings/jha/2015/09/22/), přeloženo jednoduše - schválené povinné kvóty na uprchlíky.
Tak teď jenom věcně, co prakticky to znamená. Přemístění oněch 120 000 lidí se bude týkat jen národností, které za poslední čtvrtletí mají více jak 75 % úspěšnost získání mezinárodní právní ochrany v první instanci. Podle současných čísel Eurostatu (http://bit.ly/1NKBig5) to jsou občané Sýrie, Eritrey a Iráku.
Abychom měli porovnání - samotný dokument Rady uvádí, že jde o 43 % těch, kteří mají nárok na ochranu dorazili do Itálie či Řecka mezi červencem a srpnem 2015. Takže slabá půlka těch, kteří dorazili do dvou zemí za dva měsíce.
Selekce přemísťovaných bude probíhat tak, že si státy budou vybírat. Rozhodnutí Rady mluví o jazykových znalostech a "other individual indications based on demonstrated family, cultural or social ties which could
facilitate their integration into the Member State of relocation". Zakazuje výběr na základě diskriminačních kritérií, takže nebude možné si vybírat irácké křesťany, například.
Zajímavý je bod 35. Uprchlík si nebude moci vybrat zemi, do které bude přemístěn.
V bodu 37 se prakticky říká, že bude možné uprchlíka fyzicky zajistit a pokud následně odmítne relokaci do daného státu, může na ní ztratit právo. Počítá se s hladovkami a bojkoty poté, co bude těmto lidem oznámeno, kam mají být přemístěni bez možnosti výběru.
Bod 40 říká, že pokud daný uprchlík uteče ze svého umístění (třeba z Česka do Německa), může být vrácen. Neměl by tam mít nárok na dávky a další podporu, stejně tak státy mohou nastavit pravidla pro pravidelné hlásení se na jednom místě. Žádný promyšlený mechanismus či tvrdé sankce vůči těm, kteří prostě nebudou chtít zůstat v Estonsku, když prošli půl Afriky, aby se dostali do Německa. Na prevenci sekundárních pohybů se ptáme všech obhájců kvót už měsíce a stále žádné odpovědi. Ani od Komise. Přímo se tam píše o potřebě ty utečené zajišťovat. Což lze těžko dělat bez pravidelných a pečlivých hraničních kontrol.
Komise může vzhledem k situaci navrhnout další navýšení kvót (ve formě amendmentu), které jí musí schválit Rada (ministrů vnitra). Opět kvalifikovanou většinou. Členské státy dostávají za úkol pravidelně, ale minimálně každé tři měsíce hlásit, kolik mohou aktuálně k sobě relokovat. Takže to sice není permanentní mechanismus, ale přesná technická příprava na něj.
Pokud bych to přeložil do praktického fungování - státy, které nechtějí přijímat další (nad rámec těchto 120 000) uprchlíky v rámci povinného kvótového mechanismu, musí okamžitě začít hledat blokační menšinu, jinak budou za několik týdnů či měsíců opět přehlasovány.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: vam
