Podle něj přemístění oněch 120 000 lidí se bude týkat jen národností, které za poslední čtvrtletí mají více než 75% úspěšnost získání mezinárodní právní ochrany v první instanci. S odvoláním na současné údaje Eurostatu Janda uvedl, že to jsou občané Sýrie, Eritreje a Iráku.

Když bude přidělen uprchlík Česku, a on uteče do Německa, ztratí tam nárok na sociální dávky

Prý jde jen o 43 % těch, kteří dorazili do Itálie či Řecka mezi červencem a srpnem 2015. Výběr přemísťovaných uprchlíků bude probíhat tak, že si státy budou moci vybírat jen podle jazykových znalostí a na základě dalších prokázaných rodinných, kulturních nebo sociálních vazeb, které by mohly usnadnit jejich integraci do členského státu relokace. Zakazuje se výběr na základě diskriminačních kritérií. „Takže nebude možné si vybírat jen irácké křesťany, například,“ upozornil Janda.

Zajímavý je podle něj bod 35, který říká, že uprchlík si nebude moci vybrat zemi, do které bude přemístěn. V bodu 37 se prakticky říká, že bude možné uprchlíka fyzicky zajistit a pokud následně odmítne relokaci do daného státu, může na ni ztratit právo. Počítá se s hladovkami a bojkoty poté, co bude těmto lidem oznámeno, kam mají být přemístěni bez možnosti výběru.

Bod 40 zase říká, že pokud daný uprchlík uteče ze svého umístění, tedy například z Česka do Německa, může být vrácen. V zemi, kam utekl, by neměl mít nárok na dávky a další podporu, stejně tak státy mohou nastavit pravidla pro pravidelné hlášení se na jednom místě.

Zajišťovat utečené migranty půjde těžko bez pečlivých hraničních kontrol

Nejde tedy o žádný promyšlený mechanismus či tvrdé sankce vůči těm, kteří prostě nebudou chtít zůstat v Estonsku, když prošli půl Afriky, aby se dostali do Německa. „Na prevenci sekundárních pohybů se ptáme všech obhájců kvót už měsíce a stále žádné odpovědi. Ani od Komise. Přímo se tam píše o potřebě ty utečené zajišťovat. Což lze těžko dělat bez pravidelných a pečlivých hraničních kontrol,“ upozorňuje Janda.