Takto prý česká média manipulují nejen se zprávami o Ukrajině. Obsáhlý seznam prohřešků jen za poslední týden

14.06.2014 13:52

TÝDEN V MÉDIÍCH V uplynulém týdnu mapoval mediální analytik Petr Žantovský, jak to je s objektivitou sdělovacích prostředků v Česku při referování o dění na Ukrajině, a našel nejeden důkaz o manipulaci. Ve svém pravidelném hodnocení se věnuje i probíhající diskusi o regulaci přístupu ke svazkům Státní bezpečnosti a také mediálnímu fotbalovému šílenství, které vyvolalo ve čtvrtek zahájené mistrovství světa v Brazílii.

Takto prý česká média manipulují nejen se zprávami o Ukrajině. Obsáhlý seznam prohřešků jen za poslední týden
Foto: Hans Štembera
Popisek: Denní tisk, ilustrační foto

Pro úvodní téma svého pravidelného hodnocení si Petr Žantovský tentokrát vybral to, jak české sdělovací prostředky reflektují dění na Ukrajině. „Mně se moc líbí, jak se všichni obhájci českých médií štětí, když se řekne, že média o Ukrajině neinformují objektivně, ale jednostranně. Tak jsem si celý týden dával pozor a snažil jsem se z různých zdrojů, nejenom televizních, ale i tištěných, vybrat příklady toho, jak to tedy je doopravdy,“ vysvětluje pro ParlamentníListy.cz mediální odborník Petr Žantovský, na co se především zaměřil.

V pondělních Událostech, komentářích České televize ho zaujala moderátorka, když zvala na pravidelné komentované zpravodajství slovy: „Bojují proti Porošenkovi cizí žoldáci? To je téma Událostí, komentářů.“ „Nikoli tedy téma ´Bojují na Ukrajině cizí žoldáci?´ ani téma ´Nebojují za Porošenka nějací cizí žoldáci?´ Asi by bylo zajímavé se bavit o tom, že to nejsou jenom cizí žoldáci, že to jsou i armády jednotlivých oligarchů, které jsou proti sobě, jsou to jistě profesionálové a má to spoustu dalších vnitřních souvislostí. Ale mně jde o tu první manipulační větu ´Bojují proti Porošenkovi cizí žoldáci?´ Možná ano, možná ne, kdoví. Ale českému divákovi už se vštěpuje pocit, že to tak je, že odpověď je kladná,“ upozorňuje mediální analytik.

Jemné manipulační nuance zpravodaje ČT

Druhým příkladem je referování zahraničního zpravodaje ČT v Rusku Miroslava Karase. „Pan Karas, když mluví o povstalcích na Ukrajině, tak o nich mluví zásadně jako o teroristech. Zásadně říká, že teroristé spáchali to a ono, teroristé způsobili smrt tolika a tolika ukrajinských vojáků, ale když se má bavit o obětech vládních vojsk, tak jsou jeho formulace mnohem jemnější. Povšiml jsem si, že on zásadně používá takový ten popisný tvar ´Slyšíme o obětech na straně separatistů´. Ale ne, že vládní vojska použila vůči vlastním občanům raketomety a způsobila tolik a tolik civilních obětí. Ne, ´slyšíme o obětech´. To je taková jemná manipulační nuance, ale velice důležitá a velice působivá. Měli bychom si na to jako diváci velice dávat pozor,“ míní Petr Žantovský.

I další příklad je z veřejnoprávní televize, a to konkrétně z nedělních Událostí České televize, v nichž se probírala informace, zda na Ukrajině nebojují v rámci nějakých placených sil také Češi. „Česká televize se obrátila s dotazem na pana Šuberta, mluvčího Bepečnostní informační služby, a ten reagoval krásnou větou, kterou odcituji: ´Nejsou informace, že by nějací Češi viditelně vycestovali na Ukrajinu s podobným cílem.´ A dál tohle své vyjádření nekomentoval,“ podotýká mediální odborník a sám se zamýšlí nad tím, co tato věta znamená.

Čechy bojující na Ukrajině už neřešme, je tu koupání

„Ta přece neznamená, že tam žádní Češi nejsou. Jenom znamená, že žádní Češi oficiálně nevyjeli s flintama tak, aby o tom věděl i pan Šubert a celá BIS. Takže de facto – protože pan Šubert není hloupý a BIS rovněž ne – to nemohl úplně popřít, tak v podstatě potvrdil, že tam asi nějací Češi mohou být, jenom o tom BIS nemá oficiální informace. Podotýkám, že redaktor nechal tuto větu bez dalšího vysvětlení, přitom je to věta docela zásadní. Ale jdeme už dál, je málo času, a tak se teď pojďme bavit o koupalištích. Je teplo, tak jaké jsou možnosti koupání. Tak to mi přijde opravdu děsivé. A je to velmi pravidelný úkaz,“ konstatuje Petr Žantovský.

Aby nepoukazoval jenom na Českou televizi, tak nabízí příklad ze čtvrteční MF Dnes, která přinesla obsáhlý rozhovor s bývalou ministryní zahraničí USA Albrightovou. Jedna z otázek byla ta, co bývalá šéfka americké diplomacie říká na to, že lidé u nás v tak velkém množství sympatizují v ukrajinském sporu s Ruskem. „Paní Albrightová odpovídá: ´To znamená, že ti Češi, kteří takto sympatizují, si nepamatují roky 1948 a 1968.´ To je zajímavá odpověď a ještě zajímavější je, že pan redaktor, který ten rozhovor dělal, na tuhle větu nezareagoval,“ domnívá se mediální analytik.

Co řekne Albrightová, je pro česká média Písmo svaté

Mohl prý Madeleine Albrightové opáčit: „To znamená, že Češi si nepamatují, že nás v obou těch letech Spojené státy obětovaly?“ A to ze stejných geopolitických důvodů. „Po roce 1945, tedy v roce 1948, nechaly střední Evropu ve chřtánu Stalina, protože potřebovaly udržet stabilitu za studené války. A v roce 1968 ignorovaly okupaci vojsky Varšavské smlouvy, protože se to hodilo do období, kterému se říkalo détente, tedy uvolnění, mírové soužití mezi Východem a Západem. To byl typický projekt americko-sovětských vztahů po 70. letech. Dokonce to bylo jediné období, kdy Rádio Svobodná Evropa mělo vysloveně zakázáno velmi kriticky informovat o tom, co se děje v Sovětském svazu,“ připomíná Petr Žantovský.

Vnímá to tak, že bývalá americká ministryně zahraničí po nás chce, abychom si vzpomněli na tyhle dva roky pouze z jednoho úhlu pohledu. „Paní Albrightová tou odpovědí míní to, že nás ti oškliví Rusové zbouchli, a už nedopovídá, že nás Spojené státy obětovaly svým zájmům. Samozřejmě člověk by od americké představitelky takovou úvahu čekal, ale také by měl čekat od českého redaktora, že se ozve a zvedne na toto téma debatu. Samozřejmě to nezaznělo, protože paní Albrightová má v našich médiích svatozář. A cokoli řekne, je Písmo svaté a nesmí se to zpochybňovat. Tak to jenom na ukázku, že ta propaganda jde všemi cestami, všemi póry,“ poukazuje mediální analytik.

Opačné názory pronikají do tradičních médií jen výjimečně

Ve stejném vydání MF Dnes o pár stránek dál se ale v dopisové rubrice ukazuje, že celá ta propaganda nemá velkou působnost. „Najdete tam názor čtenáře z Ostravy, který srovnává to, co se děje na Ukrajině dnes, s německou okupací za války. ´Ukrajinská vláda bojuje proti vlastnímu obyvatelstvu. Kdo se ptá na názor těch obyvatel,´ táže se čtenář. Myslím, že je strašně důležité, že i takové hlasy se tu a tam objeví v médiích, přitom internet je toho plný. Tradiční média jako by to ignorovala, jen tu a tam to pronikne do té dopisové rubriky. Když tam dají takový názor jednoho čtenáře, tak takových přišly do redakce haldy. Je pak na dlouhou debatu, proč je politika novinářů jiná a proč mají takhle jednostranný přístup,“ zmiňuje Petr Žantovský.

Za druhé téma si vybral debatu o návrhu zakázat liberální přístup ke svazkům Státní bezpečnosti. „Je zajímavé, že i v této debatě dochází k různým manipulačním prohlášením. Odpůrci jakékoli restrikce v tomto směru říkají, že je to krok zpátky, že by se tím znemožnil jakýkoli další informační tok a že je to vlastně proti zájmu veřejnosti o veškeré informace. Problém je, že tyhle hlasy nerozlišují mezi badatelským přístupem a novinářským přístupem,“ říká pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.

Badatelé by měli mít přístup ke svazkům StB bez omezení

Považuje přitom za samozřejmé, že badatelský přístup historiků by měl být bez sebemenšího omezení. „Bádáme-li v historii, tak se neptáme dotčených osob, na které narazíme v dokumentech, zda s tím souhlasí. To už by byla ultraortodoxní interpretace zákona o ochraně osobních údajů. Badatelský přístup by měl být absolutně bez omezení. Historik se řídí nějakým etickým kodexem, ví, že ty informace nesmí jen tak zbůhdarma pouštět do světa. Používá je pro svou další práci týkající se historie, rozšiřuje dosavadní poznání, a to je jedině správně,“ tvrdí mediální odborník.

Za něco jiného už považuje otevřený novinářský přístup. „Nemyslím si, že je rozumné zpřístupnit absolutně veškerá fakta absolutně každému novináři, který si řekne. Víme totiž, že novináři se většinou neřídí žádnými etickými parametry. Pro ně je podstatné, aby ta informace byla náležitě šťavnatá a náležitě atraktivní. Stačí si vzpomenout na nekonečné mediální debaty o Milanu Kunderovi, to bylo typické zneužití historických informací hloupými novináři, kteří neumějí dát ty souvislosti dohromady,“ připomíná Petr Žantovský.

Regulace nebude znamenat žádné očištění někdejších viníků

Novinářům jde o to vytáhnout z kontextu pouze atraktivní informaci a dát jí svůj zájmový akcent. „Pak z toho udělají celostránkový materiál a na měsíc trvající mediální diskusi v domnění, že toto jim zvýší prodej nákladu nebo sledovanost jejich média. Možná že ano, možná že ne. Já nevím, každopádně novinářský přístup takto plošně uplatňovaný nemá žádné etické parametry a nemá žádné korektivy. A neměl by být takto plošně umožněn. Odpověď na tu otázku je proto dvojí. Umožnit přístup ano i ne, ale záleží na okolnostech,“ podivuje se Petr Žantovský nad tím, že s takovouto interpretací se v médiích většinou nesetkáváme.

„Většinově o tom novináři referují tak, že když se zreguluje přístup ke svazkům, znamená to automaticky návrat ke komunismu, očištění všech někdejších viníků a navěky odpuštění. Je to podbarveno podobnými emocionálními výrazivy, ale je to nesmysl. Nic takového tady přece nenastává. Jen je třeba, aby zavládl rozum a nějaké korektivy toho ultraliberálního postupu. Mě mrzí, že to čeští novináři takhle diverzifikovaně nebo podrobněji nekomentují. Buď proto, že toho nejsou schopni, nebo jim to neladí do jejich zájmů. Do toho jim nevidím, co z toho je pravda. Ale takové je konstatování,“ poznamenává mediální analytik.

Fotbal vytlačuje z titulních stránek podstatné informace

Na závěr se zamýšlí nad tím, proč jsou sdělovací prostředky zahlceny informacemi v souvislosti se zahájeným fotbalovým šampionátem v Brazílii. „Mistrovství světa obsazuje první stránky novin, nasazuje headliny televizního vysílání. A to jenom proto, že novináři mají – možná i oprávněný – dojem, že to zajímá hodně lidí. Tím ale vytlačují z headlinů a z titulních stránek podstatné informace. Když si vezmete páteční MF Dnes, tak hlavní titulek nahoře je o koupalištích, pod ním je celá stránka o fotbale a vlevo dole malý dvojsloupeček o příšerné náboženské válce v Iráku. To je typický příklad toho, jak náš novinář pracuje s realitou, jak ji oceňuje a jakou jí dává důležitost,“ upozorňuje pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.

Všímá si toho, že o fotbale se nyní informuje jednak v souvislosti s už zahájeným šampionátem v Brazílii, ale i s tím, který se má uskutečnit za osm let v Kataru. „Ale proč se o tom baví seriózní média nebo média, která chtějí být vnímána seriózně? Vůbec nechápu tu předimenzovanost těchto témat v médiích. Vždyť přece všichni vědí, že fotbal je obchod, kšeft, není v něm žádný veřejný zájem. Vezměme si, že FIFA, mezinárodní fotbalová federace, těm 32 zúčastněným zemím na mistrovství světa v Brazílii dává v přepočtu sedm miliard korun na náklady jejich účasti. To je hromada peněz, která pochází z prodeje televizních práv, to je celkem regulérní, ale je to ryzí kšeft,“ poukazuje mediální analytik.

Média pěstují v lidech primitivní a triviální pohled

Nevidí proto žádný veřejný zájem v tom, abychom se bavili donekonečna, má-li, nebo nemá-li být fotbalové mistrovství v Kataru. „Vždyť je to úplně jedno, v Kataru ať je klidně hokejové mistrovství, když si to chce Katar zaplatit a myslí si, že z toho bude mít kšeft. Ale je to zpráva do malé rubriky v obchodní nebo ekonomické sekci těch novin, není to zpráva na titulní stranu. My tímhle předimenzováním akcentu na tyhle banální zprávy vytlačujeme z  headlinů ty opravdu důležité informace a pak deformujeme obraz světa. Ten svět přece není o fotbalovém mistrovství v Kataru, ten svět je v tuto chvíli o tom, co vzejde z náboženské války v Iráku. A to je téma číslo jedna,“ tvrdí Petr Žantovský.

Nelze se prý donekonečna vymlouvat, jako to dělával Vladimír Železný, že typického diváka Novy nezajímá zahraniční politika, a proto ji nedostává. „To je jako o slepici a vejci. Bodejť by ho zajímala, když o ní nic neví, protože ji dlouhodobě z médií nedostává. Samozřejmě, že by většinu lidí zajímalo, co se děje za našimi hranicemi. Ale divák je tak zmanipulován za desítky let deformace pohledu na svět, že už to nedoceňuje, přijde mu to vzdálené, nedůležité. Řekne si, tak se tam mlátí po hlavách nějací sunnité a šíité a co já tomu, chudák, rozumím, já se podívám večer na fotbal. To je velmi primitivní a triviální pohled, který, bohužel, v lidech pěstují naše média. A já jsem spíše zastáncem toho názoru, že to je jejich vina,“ dodává mediální odborník.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: Jiří Hroník
reklama

Produkt zdarma za recenzi?

Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Hamáček toho má už dost. Bouchl do stolu a odhalil, jak je to se „syrskými sirotky“ z Řecka: Sedmnáctiletí Pákistánci a Afghánci. Bezpečnostní riziko pro naši zemi!

17:35 Hamáček toho má už dost. Bouchl do stolu a odhalil, jak je to se „syrskými sirotky“ z Řecka: Sedmnáctiletí Pákistánci a Afghánci. Bezpečnostní riziko pro naši zemi!

Ministr vnitra a předseda ČSSD Jan Hamáček se důrazně ohradil proti všem kritikům, kteří mu vyčítají…