Ve čtvrtek odpoledne byla v Praze představena kniha Spravedlnost pláče, která byla napsána skupinou autorů ze Spolku Spravedlnost. K tomu se uskutečnila debata, ve které se proti rozsudku nad „skupinou bratrů Zemků“ vyslovila řada známých osobností z řad právníků a občanských aktivistů. V publiku bylo možné vidět bývalého místopředsedu Nejvyššího soudu Pavla Kučeru, umělce a akademika Milana Knížáka, nebo bojovníky proti soudní zvůli Zdeňka Jemelíka a Johna Boka.

Kniha, která byla představena, líčí příběh chomutovských solárních elektráren rodiny Zemkových, skončený pravomocným odsouzením a nástupem výkonu trestu. Poukazuje na množství nesrovnalostí, které se v případu objevily.

Podstatnou část jejich námitek shrnuje televizní reportáž Nebezpečné slunce.

Je před vámi vidina vězení...

Jediným skutkem, za který byli Zdeněk a Alexandr Zemkovi odsouzeni, měly být jejich podpisy pod předávacími protokoly. Tyto protokoly měly být v rozporu s faktickým stavem a to mělo být podle soudce základem přípravy trestného činu podvodu, za kterou nakonec byli odsouzeni.

Předávací protokol přitom nebyl vůbec připravován pro účely žádosti o licenci k ERÚ, ale jako dokument o tom, že si to jako provozovatel převzali od zhotovitele.

Autoři knihy argumentují, že v okamžiku podpisu nebyli přítomni přímo na místě elektráren a neměli kompletní informace, co už je v solárních parcích uděláno. Později prý byli překvapeni, že subdodavatelé neměli hotovo.

K podepsání protokolů došlo 29.11. 2010. V prosinci byly při kontrole úředníků (konala se 20.12.2010) na stavbách dvou solárních elektráren odhaleny nedodělky v podobě nezasypaných kabelů a dalších prací, prováděných v zemi. Důvodem byly extrémní mrazy, které v prosinci 2010 znemožňovaly zemní práce. Úředníci zkonstatovali, že elektrárny nejsou dokončeny a že daného dne nesplňují podmínky pro udělení licence.

Nedodělky měly být v celkové hodnotě přibližně padesát tisíc korun, v reportáži zaznělo, že to byla „práce na jeden den pro tři lidi“.

Do 31.12., kdy proběhla další kontrola, byly podle autorů knihy všechny nedodělky hotovy. Kontrola, jejíž načasování na poslední den v roce bylo zpochybňováno, přitom byla původně ohlášena už na 29.12.

Nedodělky při převzetí jsou prý ve stavebnictví víceméně standardem. Již od listopadu 2010 chomutovské elektrárny rodiny Zemkových dodávaly do sítě proud v rámci zkušebního provozu (povolen byl 19.11. 2010).

Je třeba dodat, že odlišná skutková zjištění odprezentovali například Reportéři ČT, podle kterých elektrárny ani 31. 12. 2010 hotové nebyly.

K dokonání trestného činu v každém případě nedošlo, i státní zástupce od počátku pracoval s tím, že došlo k pokusu. Odvolací soud pak odmítl i toto a oba shledal vinné pouze trestným činem ve stádiu přípravy.

Advokát, který vystupoval v reportáži, se pozastavil nad velmi podivnou konstrukcí, podle které měl zcela standardní předávací protokol, podepsaný dva měsíce před udělením licence, vést k záměru spáchat trestný čin.

Jak v průběhu debaty zaznělo, u jiných solárních elektráren se stávalo třeba i to, že si jejich majitelé půjčili pár solárních panelů, ty navezly na pole a nechali si na ně dát razítko od úředníků ERÚ.

Jak je tedy možné, že právě bratři Zemkové odešli od soudu s tresty na úrovni vrahů?

V první instanci případ soudil brněnský soudce Aleš Novotný, známý řadou problematických drakonických rozsudků. Aktivista John Bok jej v průběhu debaty nazval „soudce zločinec“. „To si troufám říct zcela zodpovědně, protože máme i jiné případy, z nichž je zřejmé, že tomuto pánovi neříkají zákony vůbec nic“, dodal.

Tento soudce také odsoudil ředitelku ERÚ Alenu Vitáskovou na 8,5 roku. A rovněž odsoudil podřízenou Michaelu Schneiderovou, ačkoliv na konci roku 2010 na ERÚ vůbec nepůsobily. Důvodem, proč byly k případu „přifařeny“, byl údajný pokus o zastavení řízení o odebrání licence.

Schneiderová i Vitásková vysvětlovaly rozhodnutí tak, že dokumentace k řízení byla jejich předchůdci v úřadě zpracována tak špatně, že by neměla šanci na úspěch a dokonce mohla hrozit mnohamilionovou mezinárodní arbitráží. Z toho důvodu považovaly za nejvhodnější nepovedené řízení zastavit a začít nové, pořádně zpracované.

Jak je obsáhle dokumentováno v knize Spravedlnost pláče, soudce Novotný měl od počátku dávat jasně najevo, že o vině má jasno. Již od úvodních výslechů jak bratrům Zemkovým, tak Aleně Vitáskové otevřeně říkal: „Je před vámi vidina vězení“.

Odvolací soud - vrchní soud v Olomouci - osvobodil Alenu Vitáskovou. Všem ostatním, včetně Schneiderové, tresty jen nepatrně snížil.

Nejvyšší soud v prosinci 2018 rozhodoval o podaných dovoláních. Možnosti tohoto mimořádného opravného prostředku využili jak pravomocně odsouzení, tak nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman, který podal dovolání proti osvobození Vitáskové, která podle něj trestný čin spáchala také. Nejvyšší soud rozsudky nad Vitáskovou a Schneiderovou zrušil a vrátil k novému projednání první instanci. To však mimo jiné znamená, že bylo zrušené i osvobození Aleny Vitáskové odvolacím soudem.

Stát změnil pravidla v průběhu hry

Poté v debatě vystoupili lidé, kteří se rozhodli odsouzené podpořit. Václav Budínský ze Společnosti pro právní stát hned na úvod svého vystoupení uvedl: „Když jsem se seznámil s touto kauzou, tak jsem nechtěl věřit vlastním očím“.

Budínský s kolegy ze Společnosti připravuje knihu Poškozené životy o lidech, kteří byli obviněni, a po letech soud řekl, že jsou nevinní.

Připomněl i případ bývalého šéfa Ředitelství silnic a dálnic Petra Laušmana, který byl ve vazbě, byl profesně zlikvidován, aby mu po třech letech přišel bez jakékoliv omluvy či čehokoliv dalšího do schránky papír, že trestní stíhání je zastaveno.

Připomněl nulovou odpovědnost státních zástupců za zničené životy obviněných. „A nejvyšší státní zástupce se ještě chlubí, že jsou to jen tři procenta případů. Ze sta tisíc obviněných ročně to jsou tři tisíce nespravedlivě zničených životů každý rok,“ počítal.

Extrémem jsou případy, kdy jsou lidé dokonce odsouzeni a skončí ve vězení.

Budínský také připomněl fenomén „kamarádství“ mezi soudci a státními zástupci, které vedou k tomu, že soudce nadržuje žalobě proti obžalovanému. Případ bratří Zemků podle něj je takovým případem. „Když se podíváte, za co dostali těch šest let, tak si člověk opravdu řekne, v jaké zemi a v jakém právním státě to žije,“ uzavřel.

Zdeněk Jemelík, zastupující spolek Chamurapi, se pozastavoval zejména nad osudem Michaely Schneiderové, někdejší podřízené Aleny Vitáskové z ERÚ. Ta byla odsouzena na 8,5 roku za to, že zastavila řízení o odebrání licence. A na rozdíl od Vitáskové ji odsoudil i odvolací soud. Musela tedy nastoupit výkon trestu.

Když v minulých dnech Nejvyšší soud na základě dovolání vrátil případ k první instanci, byla propuštěna. Stále je ale obžalována. Osm měsíců ve vězení jí mělo poškodit zdraví a kvůli tomu se nemohla zúčastnit ani této debaty.

Po něm vystoupil JUDr. Pavel Kučera, někdejší místopředseda Nejvyššího soudu. „Pro mě byla naprosto zásadní změna pravidel v průběhu hry,“ začal.

Celá kauza „solárních baronů“ podle něj spočívala v tom, že stát rozmařile nastavil podmínky pro podporu solárních elektráren. A pak v průběhu hry změnil pravidla. „A ještě to zamotal tím, že umožnil výhodnější podmínky těm, kteří to stihnou do konce roku 2010,“ objasňoval.

Podnikatelé na to jen reagovali a podle Kučery se jim ani nelze divit, že se snažili státem vytýčený termín stihnout. „Oni si chtěli udržet výkupní cenu za podmínek, za kterých do toho šli a se kterou kalkulovali“.

„Základem je změna pravidel v průběhu hry. To se nedělá. A vše ostatní je následek,“ uzavřel doktor Kučera.

Příprava trestného činu bratrů Zemkových spočívala podle soudce v tom, že požádali o licenci. Kučera přitom nechápal, co jiného měli dělat, jestliže budovali solární elektrárnu a investovali do ní přes půl miliardy.

Milan Knížák: Obávám se, že už nejsme normální stát

Zemkovi přišel podpořit i výtvarník a akademik Milan Knížák. Začal slovy: „Pokud má být společnost svobodná, musí být spravedlivá“.

Spravedlnost podle něj znamená, že zákony mohou být dobré, špatné, ale musí platit stále a pro všechny. Změna pravidel během procesu je něco, co nesmí nikdy nastat. „A když vláda dělá toto, tak jde proti vlastním lidem a rozkládá společnost,“ dodal.

Zemka prý Knížák poznal jako sponzora umění. Pak vyložil, co všechno se díky jeho sponzorství podařilo. „Znám ho jako člověka, který je seriózní. Jeho slovo vždy platilo, nikdy jsme nemuseli nic podepisovat,“ vzpomínal. Takto by měla podle Knížáka fungovat celá společnost, abychom byli normálním státem.

„Ale obávám se, že už nejsme normální stát,“ dodal.

Knížák přispěl i do knihy Spravedlnost pláče. Tam napsal, že český stát nejprve nadšeně podporoval podnikání v solární energetice, aby po určité době změnil názor a vyhlásil hon na „fotovoltaické čarodějnice“.

Podporu odsouzeným z této kauzy vyslovili i někteří zákonodárci, konkrétně poslanec Václav Klaus a senátor Jan Tecl.

Alena Vitásková vzpomínala: V jakých sračkách jsem ten úřad přebírala...

První část, která se zabývá problematickou kauzou, byla zakončena překvapením, o kterém nikdo neměl tušení. Zástupci Spolku spravedlnost vyjádřili názor, že by Alena Vitásková měla být kandidátkou na prezidentku ČR. Vitásková, která vystupovala později, vše obrátila do vtipu, že kdyby tuto věc skutečně oznámila, tak by vzhledem ke své „popularitě“ mezi orgány činnými v trestním řízení byla nejspíš „sebrána“ hned na ulici při odchodu.

„Já jsem politická oběť. Já jsem stíhaná politicky. A to bez legrace,“ řekla ve svém vystoupení. Připomněla, že to byla ona, kdo na ERÚ upozorňoval na čachry lobbistických a podnikatelských skupin, které ovládají tento stát - včetně justice. A také, že lidé, kteří byli u vzniku fotovoltaického problému, dnes chodí k jejím soudům jako svědci. A dokonce dostali možnost se na úřad vrátit.

„Já jsem stíhaná za to, že jsem zastavila projekty, které byly připravené jako přes kopírák stejně jako fotovoltaika,“ myslí si.

Vyjádřila se i k druhé kauze, ve které stojí před soudem. Za to, že zaměstnala na ERÚ jako právničku bývalou nejvyšší státní zástupkyni Renatu Veseckou. Podle žalobců tím spáchala trestný čin, protože Vesecká neměla požadované roky praxe v oblasti energetiky.

„Nám chybělo dvacet právníků. My jsme neměli jediného pořádného právníka. Všichni věděli, v jakých sračkách jsem ten úřad přebírala,“ vysvětlovala Vitásková.

Alena Vitásková během debaty

V kauze ale podle ní fakta nikoho nezajímají. Jde o to jí odsoudit. Není tím prý překvapena, podobné jednání zažila už u neblaze proslulého soudce Aleše Novotného. „Soudce Novotný sdělil ve svém rozsudku, že důkazy nejsou, ale on si to myslí. A dal mi osm a půl roku a dva a půl milionu pokuty,“ zaznělo.

Energetický konzultant Vladimír Štěpán vystoupil s příspěvkem, ve kterém varoval před tím, co se na trhu s elektřinou děje dnes: „Od roku 2016 stoupla silová elektřina z 20 euro na 55 euro za megawatthodinu,“ varoval.

Příčin je podle něj několik. Například emisní povolenky, jejichž cena stoupla v té době z 5 euro na 25 euro. Dalším důvodem jsou nové emisní limity EU. V důsledku toho stoupá cena elektřiny na burze.

Pak se Štěpán vrátil k tématu solárních elektráren. „Před rokem 2010 všichni lidé, kteří připravovali pravidla, dělali tolik chyb, že to zdiskreditovalo celou fotovoltaiku,“ myslí si expert.

Jediným světlým obdobím v historii ERÚ podle něj bylo šéfování Aleny Vitáskové, která se jako jediná opravdu snažila chyby napravit.

„Zato dnešní vedení ERÚ si neví rady,“ mávl zklamaně rukou. Důvodem je podle něj i to, že zcela chybí poptávka od politiků. Nikdo podle něj po ERÚ nechce, aby trh s energiemi reguloval skutečně pořádně.

A to víte, že v tom podniká i pan Paroubek?

Poté vystoupil ještě Zdeněk Zemek senior, který promluvil o tom, jak se dnes cena elektřiny konstruuje a kde se nejvíce „mastí kapsy“.

„Největší položkou je tzv. ‚přirážka za distribuci‘. Ta byla zavedena v roce 2004, postupně se to plíživě zvedalo. Dnes se bavíme o 100 miliardách. A to končí v několika málo kapsách. Naposledy se zvyšovala nedávno,“ vysvětloval.

Pozornost se podle něj odvádí na výrobce, tzv. „solární barony“, přitom distributoři získávají řádově větší částky, které končí u velmi malého množství lidí.

„Není jiný stát na světě, kde by měli takovou moc lidé, tahající peníze z energetiky,“ dodal k tomu Zemek.

Na Zemka pak měl dotaz z publika známý aktivista John Bok. Během jeho temperamentního vystoupení mimo jiné zaznělo: „Pan Paroubek taky podniká ve fotovoltaice, nevím, jestli to víte“.

O Vitáskové pak Bok řekl: „K paní Vitáskové můžeme mít jakýkoliv vztah, ale je zřejmé, že dělala svou práci. Historicky se ukazuje, že skutečně lidem ušetřila peníze“.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.