„Že se jedná o okupaci mi nedošlo nikdy. Je okupace a okupace, svět byl podivnej. Něco se tu událo, skončila válka a místo přátelství mezi státy rostla nenávist a byla řada problémů. Viděli jsme, co je to povstání v Berlíně, nebo kontrarevoluce v Budapeští. Tomu bylo zabráněno, když sem ta vojska vstoupila,“ uvedl Jakeš. Pražské jaro mohlo podle hosta dopadnout stejně krvavě jako vzpomínaná revoluce v Maďarsku v roce 1956, ale vojska Varšavské smlouvy tomu zabránila.

Navíc byla uzavřena smlouva o dočasném pobytu vojsk. Naproti tomu s Hitlerem žádná smlouva uzavřena nebyla. Tehdy jsme podle Jakeše byli okupováni. Jakeš jako ročník 1922 hrůzy druhé světové války prožil naplno. Sověti prý neměli v Československu žádnou moc, moc drželi v rukou i nadále naše orgány. Sovětům šlo jen o vojenskou přítomnost v zemi, která sousedila s kapitalistickým Západem. „My jsme měli smlouvu, jakou má dnes Amerika se zeměmi, kde funguje, kde využívá svoje síly k diktátu vůči těm zemím tak dál," zdůraznil Jakeš.  

• Celý rozhovor naleznete zde

Se sovětským vůdcem Leonidem Brežněvem se prý setkal asi třikrát a popisuje ho jako velmi emocionálního politika, který se dokázal nad tématy spontánně rozplakat a dokázal rozplakat své partnery.

Neviděl jako problematické ani to, že byli komunisté vylučováni ze strany, když vyjádřili nesouhlas se vstupem vojsk. Pokud se někdo vyloučením cítil ukřivděn, mohl se odvolat. Několik tisíc lidí to prý udělalo a uspěli. Museli se ale chovat loajálně k režimu. Na tom Jakeš nevidí nic špatného.