Velkým státům EU se podařilo skrze uprchlické kvóty umravnit státy menší, vzpurné. Ale jen za poklesu důvěry v Evropskou unii v těchto státech. Nijak to navíc neumenšilo obavy menších států z běženců, kteří k nám mají z rozhodnutí ministrů vnitra dorazit.

„U většiny znepokojených vyvolává nejistotu otázka, jaké konflikty přinesou nové menšiny s odlišnými kulturními vzory a jak velké procento migrantů je spojeno s extremistickými skupinami typu Islámský stát či al-Káida. A tady je třeba říci: bezpečnostní problém tohoto druhu spadá do agendy NATO. Proč se ale spory vedou uvnitř Unie a NATO mlčí?“ ptá se Krejčí. A ihned doplňuje, „že je absurdní, když ministři vnitra řeší schengenskou hranici, na kterou ministři obrany a zpravodajské agentury tím, že živí válku, vysílají další a další vlny migrantů“.

K dovršení všeho pak země, které válku rozpoutaly, osočují menší země, že jsou k uprchlíkům málo vstřícné. Nesmíme přitom zapomínat, že EU zakládali stejní politici, kteří své země přivedli do NATO. Zakladatelé EU sice ve většině Evropy sice zajistili mír, ale to podle Krejčího ještě neznamená, že je cílem EU a dále i NATO prosazovat mír v celém světě. Vždyť i al-Káida a Islámský stát jsou odchovanci Západu.

Až jednou budou historici psát o tom, co se dělo na počátku 21. století, bombardování Libye nepochybně bude zmíněno, zatímco po elektronických pokladnách patrně nikdo nevzdechne. Tolik k důležitosti témat, jak se jim věnují dnešní média.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.