Jeho první mise byla v Bosně, kde pobýval 10 měsíců. V roce 2000 pak byl v Kosovu, v roce 2003 v Iráku a v roce 2006 v Afghánistánu, tedy zkušeností z konfliktů má hodně. Podotkl, že naštěstí neseděl v kanceláři, ale doprovázel civilní pracovníky, takže si tyto státy projel křížem krážem a mluvil i s místními. Koďousek poznamenal, že ti mají jiný pohled, než právě lidé v kancelářích a důstojníci udělující rozkazy.

Doplnil, že v Bosně a Kosovu spolupracoval jak s muslimskou stranou, tak se Srby. „Člověk pak pochopí, že je to trochu jinak, než nám tady vykládali. Jako že Srbsko je to špatné, že jsou ten agresor. Pak člověk zjistí, že je to jinak, že to není černé a bílé,“ podotkl a dodal, že z rozhovorů se dozvěděl proč a jak ke konfliktu došlo.

„Když ta operace začala, tak se nám tady tvrdilo, jak jsou ti kosovští obyvatelé tím Srbskem utlačovaní a jak jsou Srbové zlí, ale ono to v podstatě tak nebylo. Kosovo mělo svoji autonomii, měli oproti Srbům brutální výhody, elektřinu téměř zdarma a další takovéhle věci,“ připomínal bývalý voják a dodával: „Ale myslím, že tam byly jiné zájmy, nevím, jestli západní nebo jaký vliv. Ale každopádně to rozdmíchávání mezilidských vztahů tam začalo lidmi, kteří tam byli nasazení a dosazení a ty nepokoje vyvolávali. Nevidím to prostě tak, jak se říkalo.“

V Kosovu hlídal například srbské kostely, které byly vypalovány. „Ta srbská menšina na území Kosova byla šikanovaná, utlačovaná, cílem bylo je z toho území vyhnat. A když člověk s místními mluví, tak se dozvídá úplně jiné věci, než tady tvrdili, že zlí Srbové, a tak,“ uvedl.

Zmínil i tříměsíční bombardování Bělehradu a ukrajinský konflikt. „Lidi tady tomu ještě tleskali. Když to srovnám s konfliktem teď, tak je to víceméně stejné. Obě ty území, jak Kosovo, tak Donbas chtěly nějakou nezávislost. A tady to jde, tam to nešlo, nevím. Rozhodně si nemyslím, že je to tak, jak se to celou dobu podávalo,“ míní bývalý voják.