Tomáš Doležal: Cílem exekuce je oškubat lidi jako kuřata. Zde by byla SPD poměrně radikální, zestátnili bychom exekutory

25.07.2019 15:54 | Zprávy

Do svého pravidelného pořadu Na prahu změn si tentokrát bývalý policejní prezident a předseda Asociace nezávislých médií Stanislav Novotný pozval Tomáše Doležala, podnikatele, publicistu a asistenta a poradce poslanců Svobody a přímé demokracie (SPD). „Od deseti let jsem začal sledovat politiku a zůstalo mi to až dodnes,“ prozradil v úvodu host, který se sice v roce 1989 aktivně zapojil do listopadových událostí, ale už záhy poté začal vnímat, že není všechno zlato, co se třpytí.

Tomáš Doležal: Cílem exekuce je oškubat lidi jako kuřata. Zde by byla SPD poměrně radikální, zestátnili bychom exekutory

Foto: Hans Štembera
Popisek: Demonstrace proti diktátu EU pořádaná SPD s účastí zahraničních hostů- Marine le Pen, Geerta Wilderse a dalších

„Byl jsem spíše člověk opozičnějšího ražení vůči nastupujícímu mainstreamu, nevolil jsem Občanské fórum. Vnímal jsem i díky publicistickým zkušenostem cenzuru či autocenzuru, tu jedinou správnou pravdu tlačenou veřejnými médii a určitými kvazielitami společnosti, podobně, jako je to dnes.“ Možná ne tak viditelně, ale náznaky tu již byly.

Tomáš Doležal publikoval v té době například v Českém deníku, který „rebeloval“. „Byla to jediná platforma, která se postavila proti mainstreamovému hlasu. Každé zpochybnění privatizaci klausovské cesty se v určitých kruzích považovalo téměř za svatokrádež. To prostředí bylo velmi svobodné. Dominovala tomu snaha o jiný pohled,“ vzpomíná na svobodné časy.

Poté, co deník zanikl, stejně jako pár dalších médií, pro která psal, raději změnil obor a začal pracovat v nadnárodní logistické firmě. „To byla obrovská škola. Zákoník práce byl v těchto společnostech zakázanou literaturou, byla to škola poznání lidí, nenahraditelná zkušenost. Základní kvalifikací pro topmanažery tehdy obecně nebylo vzdělání či zkušenosti, ale absolutní poslušnost a tvrdost na řadové pracovníky. To se kolem roku 2005 začalo měnit, víc důrazu se kladlo na zaměstnanecká práva. Pak jsem dělal v jedné velké české rodinné firmě s miliardovým obratem, ten majitel vše ve firmě dobře znal, byl to velký rozdíl.“