„Memento 21. srpna 1968 je dvojí. Tragické a hrdinské,“ zmínil úvodem Klus. „Tragické, to s pachutí zrady velké mocnosti i vlastních lidí, jejichž touha po moci nad námi převážila nad touhou pomoci nám, a to takovou silou, že následně zvládla ohnout další milion hřbetů ochotných jít proti ideálům pravdy a zaškrtit dech svobody v samém jeho zárodku. A hrdinské, počínaje lidmi z Českého rozhlasu, kteří s nasazením vlastního života ukrývali se v dnes už neexistujícím studiu 7 a do poslední možné chvíle přinášeli informace a v jistém smyslu opatrovali národní naději. Emoce vyvěrající z různých povah, jež určovaly chování té či oné osoby, která vyběhla do ulic a byla odhodlána nedat svou vlast za žádnou cenu, pak plodila hrdiny bezejmenné, přesto však neméně důležité a přínosné pro vědomí, že jsou Češi velkými lidmi malé země,“ popsal Klus.