Než studovat historii je pragmatičtější ji přepsat. Nehodící se vynechat, chybějící vymyslet, aby to, co se bude učit, bylo aktuální. U převyprávěné historie samozřejmě hrozí, že někdo bude lpět na původní verzi a bude se ohánět historickými prameny, zdokumentovanými důkazy či autentickými fotografiemi. Čím kontroverznější je minulost, tím obtížněji se přepisuje, jenomže současně platí, že čím je minulost temnější, tím spíše potřebuje revizi.

Od kdy na Ukrajině hrají v politice prim nacisté, školáci se učí lásce k ukrajinským národním hrdinům, kteří za druhé světové války bojovali proti Rusům. Předělat staré nacisty, kteří vyvražďovali své rasově méněcenné spoluobčany na obránce vlasti, se daří u školáků. Jde to ale ztuha, pokud jde o potomky statisíců zmasakrovaných Židů a Poláků. Ti se do přepisování historie nehrnou. Ukrajincům ovšem stačí, že jejich západní spojenci ukrajinský nacizmus přehlížejí a nekomentují.

Odpovědí na ruské volání po denacifikaci Ukrajiny je nacifikace Západu podle zásady, že mlčení je souhlas. Západ je srozuměn s tím, že se podle válečných zločinců jmenují na Ukrajině ulice, náměstí, či fotbalový stadion, že se masovým vrahům stavějí sochy a nově že se na Ukrajinu ze zahraničí svážejí ostatky nacistů, aby byli slavnostně s vojenskými poctami uloženy v Ukrajinském panteonu národní slávy.

Jednoho výtečníka exhumovali Ukrajinci v Lucembursku, dalšího poptávají v Holandsku, dva prominenty by rádi vykopali v Mnichově. Celý tento vlastenecký cirkus menežuje, viděno pohledem exhumovaných a pak slavnostně pohřbívaných hrdinů, rasově méněcenný prezident, který se ovšem vůči jinému etniku rasově nacisticky vymezuje ke spokojenosti západních sponzorů, kteří jsou s ním nacisticky zajedno. Je v tom všem docela pikantní nacistické souznění.

Obecně lze říct, že historie není exaktní disciplína. Lze to jednoduše ilustrovat absencí globální učebnice dějepisu. Zvěrstva spáchaná na Ukrajině ukrajinskými hitlerovci, anebo hitlerovskými Ukrajinci jsou dávno zdokumentována slovem i obrazem. Jenomže co je psáno, nemusí být nutně i čteno. A fotografie, jakkoli výmluvně hrůzné, neovlivní toho, kdo se na ně nepodívá. Pravda je nepovinná a co je povinné je často nepravda.

Když se Ukrajinci vracejí ke kořenům, jde o nacistické kořeny, které mají společné s Němci a dalšími evropskými národy. Retro trendy jsou nakažlivé. Není těžké si při současné eurounijní rusofobii představit, že nacizmu propadnou dnešní liberálně demokratičtí totalitáři. Pro návraty ke kořenům ovšem platí, že to bývají návraty se vším všudy. Kromě nacistů, kteří se chystají na Rusa, se ke kořenům vrací i ten Rus. Pomalu mu dochází, že denacifikovat toho bude třeba víc než pouze Ukrajinu.

Nacizmus je zlo, které ovšem nacistům připadá jako dobrý nápad. Přijde jim normální vyhlazovat Poláky proto, že jsou Poláci, Židy, protože jsou Židi, Rusy, protože jsou Rusi, Palestince, protože jsou Palestinci, anebo Indiány, protože jsou Indiáni. Až když se zlo nacizmu obrátí proti nacistům a ti jak se říká ochutnají vlastní medicínu v nějaké formě denacifikace, dojde k obecnému prozření a nacizmus z lidí na nějaký čas vyprchá. Bohužel se nacházíme ve špatné části historické sinusoidy, kdy nacizmus nabírá dech.

Psali jsme:

Hoffman: Úpadek zrychluje. Zoufalci a magoři v politice

Stupidní jako Brusel. Kdyby se nás to netýkalo, byla by to zajímavá podívaná

Ivan Hoffman: Toto nebude běžná krize

Hoffman: Stávku v České televizi je třeba uvítat. Třeba dopadne takto