Než studovat historii je pragmatičtější ji přepsat. Nehodící se vynechat, chybějící vymyslet, aby to, co se bude učit, bylo aktuální. U převyprávěné historie samozřejmě hrozí, že někdo bude lpět na původní verzi a bude se ohánět historickými prameny, zdokumentovanými důkazy či autentickými fotografiemi. Čím kontroverznější je minulost, tím obtížněji se přepisuje, jenomže současně platí, že čím je minulost temnější, tím spíše potřebuje revizi.

Od kdy na Ukrajině hrají v politice prim nacisté, školáci se učí lásce k ukrajinským národním hrdinům, kteří za druhé světové války bojovali proti Rusům. Předělat staré nacisty, kteří vyvražďovali své rasově méněcenné spoluobčany na obránce vlasti, se daří u školáků. Jde to ale ztuha, pokud jde o potomky statisíců zmasakrovaných Židů a Poláků. Ti se do přepisování historie nehrnou. Ukrajincům ovšem stačí, že jejich západní spojenci ukrajinský nacizmus přehlížejí a nekomentují.

Odpovědí na ruské volání po denacifikaci Ukrajiny je nacifikace Západu podle zásady, že mlčení je souhlas. Západ je srozuměn s tím, že se podle válečných zločinců jmenují na Ukrajině ulice, náměstí, či fotbalový stadion, že se masovým vrahům stavějí sochy a nově že se na Ukrajinu ze zahraničí svážejí ostatky nacistů, aby byli slavnostně s vojenskými poctami uloženy v Ukrajinském panteonu národní slávy.