USA si našly nového nepřítele. Pomůže prý k dalšímu nárůstu zbrojení

20.10.2014 19:03

Alexej Feněnko z Ruské akademie věd je přesvědčen, že Čínu i přes obrovský ekonomický potenciál nelze považovat za supervelmoc. Ve svém textu publikovaném na webu ruského think tanku Valdai Club rovněž tvrdí, že Čína i Rusko mají mnoho společných zájmů. Mimo jiné i proto, že Washington ohrožuje národní bezpečnost obou zemí.

USA si našly nového nepřítele. Pomůže prý k dalšímu nárůstu zbrojení
Foto: Miller Nagan
Popisek: Čína, ilustrační foto

„Chtěl bych uvést na pravou míru jeden mýtus, podle kterého se Čína stala další supervelmocí. Čína je sice podle HDP a absolutního výkonu druhou největší ekonomikou světa. Podle mnohem většího množství ekonomických měřítek však Čína za nejvyspělejšími ekonomikami zaostává. Hospodářský úspěch navíc nemusí vždy vést k vytvoření silné vojenské velmoci. Pokud tohoto cíle chcete dosáhnout, musíte k tomu přijmout celou řadu politických rozodnutí," tvrdí Feněnko.

„Jedním příkladem za všechny budiž Německo mezi dvěma světovými válkami. Přes jeho tehdejší slabý ekonomický potenicál se mu podařilo vybudovat v poměrně krátkém čase skutečně silnou armádu. Na rozdíl od očekávání amerických expertů v této oblasti Čína v posledních 25 letech nebyla zdaleka tak úspěšná," míní Feněnko.

„Úroveň čínské armády je podle Feněnka v porovnání s americkou či ruskou stále nižší. Čína se stále spoléhá především na vojenská zařízení ze zahraničí. Země nemá tak velký potenciál a vědeckou základnu jako Spojené státy a Rusko. Čína zaostává i v oblasti námořnictví a letectví, navigací a komunikačních systémů. Bez všech těchto položek je země odsouzena být z vojenského hlediska i nadále pouze regionální mocností. Čína sice znatelně zvýšila svůj rozpočet na armádu, ale to samo o sobě nestačí. Zkrátka a dobře, Čína nemá prostředky, které by jí umožnily v krátkodobém horizontu změnit stávající světové uspořádání ve svůj prospěch," je přesvědčen Feněnko.

Celý text v angličtině najdete ZDE.

„Nicméně i omezený růst čínské armády budou regionální spojenci Spojených států v čele s Japonskem, Jižní Koreou, Filipínami, Austrálií a Novým Zélandem využívat jako argument pro své vlastní zvyšování vojenských výdajů a navázování užší vojenské spolupráce s USA. Pokud bude Čína i nadále zvyšovat výdaje do armády, staneme se brzy svědky dalších závodů ve zbrojení," upozorňuje Feněnko.

„Americký Kongres dostane dobrou záminku k tomu, aby mohl v rámci reakce na `čínskou hrozbu` rovněž začít navyšovat výdaje plynoucí do americké armády. Republikáni budou tvrdit, že před těmito údajnými hrozbami předem varovali a budou obviňovat Obamu, že opět vše zaspal a nyní je zapotřebí okamžitě jednat. Američané tak znovu oživí svoji koncepci z roku 1994, jejímž cílem bylo omezení vlivu Číny na světové dění," varuje Feněnko.

„Bílý dům `čínskou kartu` využívá s chutí a jak je to jen možné. Počínaje rokem 2010 USA znovu oživily projekt ANZUS, kdy posílily své styky se zeměmi v Indočíně. Zejména se to týká Vietnamu a Singapuru. Paralelně k tomu Spojené státy pomáhaly vyzbrojit Filipíny a s potěšením sledovaly budování japonské armády. Tři pilíře americké přítomnosti v tomto regionu byly posíleny. Japonsko a Jižní Korea na severu, Filipíny a Singapur ve střední části a ANZUS na jihu. Americká strategie se od podepsání mírové dohody s Japonskem v roce 1951 změnila jen velmi málo," poukazuje Feněnko.

„Čína dlouhodě sleduje tři hlavní cíle. Za prvé hodlá vyvážit vojenskou přítomnost USA v regionu, za druhé chce vrátit Tchajwan a za třetí plánuje vyřešit problémy s kontrolou nad Jihočínským mořem. Zde došlo k historickému vojenskému konflitku v dubnu 2012, kdy Spojené státy dodaly Filipínám námořní flotilu a vstoupily do konfliktu s čínským námořnictvem. Tehdy Čína zvažovala možnost otevřené války. Nakonec se však rozhodla touto cestou nejít. Byla si dobře vědoma, že by to značně ohrozilo její spolupráci se zeměmi sdruženými v paktu ASEAN," píše Feněnko.

Naopak Rusko v současné době Čínu podle Feněnka nepovažuje za své potenciální ohrožení. „Ruská převaha v oblasti jaderných zbraní a konvenčních ozbrojených sil je totiž skutečně značná. Rusko a Čína mají jen několik nevyřešených problémů. Část z nich týkající se společných hranic byla vyřešena dohodou z roku 2004. Některé další přetrvávají. Přesto si lze jen stěží představit, že by je Čína chtěla řešit vojenskou cestou. Čína i Rusko jsou stran naplnění svých záměrů týkajících se druhé strany realistické. Naopak mají obě země hlavní společný cíl, kterým je společná snaha omezit vliv Spojených států v této části světa. Rusko i Čína spatřují největší hrozbu své národní bezpečnosti právě v politice Washingtonu," uzavírá Feněnko.

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: pro

Tomáš Zdechovský byl položen dotaz

Právo na opravu

Věci se dají dát opravit už dnes, ale problém je, že oprava často vyjde stejně nebo skoro stejně jako koupit si novou věc. Tak k čemu pak platit za opravu? Nepřijde vám tento zákon EU zase úplně zbytečný? A když dám věc opravit, jakou, pokud vůbec, na ni pak budu mít záruku? Děkuji za odpověď

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

„Chalífát, konečné řešení pro Evropany.“ Proč veřejnoprávní TV opět zamlčela? Analytik na nohou

5:00 „Chalífát, konečné řešení pro Evropany.“ Proč veřejnoprávní TV opět zamlčela? Analytik na nohou

TÝDEN V MÉDIÍCH Dokud byl Pavel Tuleja rektorem Slezské univerzity v Opavě, nikoho jeho publikační č…