Poslanec Jiří Kobza (SPD) však připomněl, že krev tekla i v září a říjnu 1938, kdy byly z československého pohraničí vyháněni Čechoslováci. Ještě před podepsáním ostudné Mnichovské dohody došlo v pohraničí k povstání sudetských Němců, při kterém tekla krev československých četníků i pošťáků.
Jiří Kobza se rozhodl tehdejší situaci přiblížit na jednom konkrétním příběhu.
„První – a zároveň zřejmě největší a dodnes nejznámější – hromadnou násilnou akcí sudetských Němců vůči Čechům byl tzv. habartovský masakr ze 13. září 1938. Kolem půl desáté byl na věž kostela vyvěšen prapor s hákovým křížem. Poté byl obsazen klíčový poštovní úřad s telefonním a telegrafickým spojením. Po příchodu na četnickou stanici vyzvali Němci její české osazenstvo k odevzdání zbraní. To bylo odmítnuto. Následně byl, jako první, zastřelen praporčík Jan Koukol. Zbylí tři četníci se v bezprostředním ohrožení života začali bránit. Manželku a malou dceru četníka Parduse místní nacisté svázali a vláčeli ulicemi. Poté ztýranou a polonahou Růženu Pardusovou dovlekli zpátky před stanici, aby donutili zbylé členy posádky ke kapitulaci. Ovšem posádka se stále bránila mnohonásobné přesile. Bitva v té době už trvala přes dvě hodiny. Za této situace Němci nahnali před vchod do budovy Růženu Pardusovou a zaveleli, ať se posádka vzdá a složí zbraně, jinak ji zastřelí. Jako první vyšel četník Příbek, za ním strážmistr Křepela, jako poslední Pardus. Křepela se tváří v tvář zbraním rozhodl pokusit se o útěk a rozběhl se ke staré šachtě. Němci ho ale dostihli. Později byl nalezen mrtvý, s mnohačetnými poraněními včetně proražené lebky,“ napsal Kobza.
Četník Jan Pardus řádění nacistických fanatiků z řad sudetských Němců přežil a podal o něm svědectví.
Francie a Velká Británie však od Československa odvrátily svůj zrak a s nacistickým Německem uzavřeli již zmíněnou Mnichovskou dohodu.
Ale některé osobnosti, jako pozdější válečný premiér Winston Churchill nebo britský novinář Sydney Morrell, ti viděli situaci z jiného úhlu.
„Na pevnině není jiného národa, který má tak zdravý pud v rozpoznávání dobra a zla pro společnost a tak jemný smysl pro ukázněnost, jako Čechoslováci. V okamžiku velké zkoušky měl národ jako celek příležitost projevit podstatu své povahy. V pochmurných dnech po Mnichovu prokázal československý národ, že jeho jádro je zdravé,“ napsal Morrell o tehdejší situaci.
Kobza požádal spoluobčany, aby si Morellova slova pamatovali a aby je předávali svým dětem.
„Opakujme si tato slova velmi důrazně. A nejen v dnešních dnech…Připomínejme svým dětem a vnukům fakta o moderních československých dějinách, nedopusťme jejich přepisování. A nedopusťme hlavně relativizaci a rehabilitaci nacismu a jeho popis coby záležitosti jakýchsi dobových ‚výstřelků‘ některých členů NSDAP. Nedopusťme, aby se popis historie druhé světové války zredukoval na líčení utrpení ubohých sudetských Němců, které zlí Češi – zničehonic – začali v květnu roku 1945 vyhánět z jejich domovů. Jsme tím povinování všem našim předkům, kteří v boji proti nacismu a okupaci Československa položili své životy,“ uzavřel Kobza.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
