Zastánci přijímání uprchlíků ze zemí globálního Jihu a muslimů bývají posměšně a urážlivě nazývání „sluníčka“, „multi-kulti fanatici“, či dokonce „havloidi“. To poslední označení mi přijde velice zavádějící, ačkoliv je pravděpodobné, že kdyby Václav Havel stále žil, práv běženců by se v rámci „univerzálního humanismu“ zastával. Nicméně bývalý prezident učinil několik rozhodnutí, která mají podíl na vytvoření podmínek nejen pro vznik islamistického terorismu, ale i uprchlické krize.

Když v roce 2003 provedla administrativa amerického prezidenta George W. Bushe nelegální invazi do Iráku, tak ani experti na bezpečnost neočekávali, že povede k tak hororovým koncům, byť před výrazně negativními konsekvencemi předem varovali. Ve studii s názvem The Iraq Effect publikované v roce 2007 se můžeme dočíst, že před tímto vojenským vpádem v zemi prakticky neexistovala Al-Kájda ani teroristické útoky islamistů, které se kvůli angloamerické invazi a okupaci zesedminásobily, a to v podobě stovek džihádistických útoků po celém světě.

„Nechtěný“, ale nevratný bumerang

Okupační správa amerického „protektora“ Paula Bremera v Iráku marginalizací baathistických elementů v tamních ozbrojených a bezpečnostních silách a jednostrannou favorizací šíitů v podobě desítek tisíců propuštěných sunnitských vojáků a policistů vytvořila třaskavé podhoubí sektářské války, která „inspirovala“ i sektářský konflikt v Sýrii, který dosud „vyrobil“ osm milionů uprchlíků.

Okupace Iráku vysídlila více než 4 miliony osob, z nichž dva miliony opustily Irák. I tito lidé byli nuceni uprchnout ze své země, na jejíž okupaci se podílela též Armáda ČR. V důsledku nelegálního vpádu mohlo zahynout milion Iráčanů a podle slov samotného prezidenta Baracka Obamy kriminální aktivity jeho předchůdce vedly k vytvoření podmínek pro vznik a rozmach Islámského státu, před nímž prchají celé masy nešťastníků.