„Každý den čte člověk v médiích o vítězích a poražených ve švédském migračním průmyslu. Jedním z vítězů je ICA Bank, která v listopadu 2015 vyfakturovala švédskému Úřadu pro migraci 8 000 000 dolarů za poskytnutí předplacených platebních karet žadatelům o azyl. Za výběr hotovosti si navíc tento finanční ústav účtuje poplatek ve výši dvou dolarů, což dělá 21 dolarů za každou aktivovanou předplacenou kartu. Banka získala tuto zakázku bez jakékoli soutěže a smlouvu má až do března 2017,“ uvádí Ali Pour.

Švédský publicista rovněž poukazuje na zisky soukromých subjektů provozujících ubytovny pro azylanty. „V loňském roce si třicet těchto největších společností fakturovalo u Úřadu pro migraci odhadem 109 milionů dolarů,“ píše Ali Pour a za poražené švédského migračního průmyslu označuje daňové poplatníky, kteří musí tento byznys financovat z vlastní kapsy. „V listopadu 2015 jsme se dozvěděli, že Agentura pro migraci zaplatila během uplynulých měsíců vlastníkům soukromých nemovitostí, kteří u sebe ubytovali uprchlíky, ohromující částku 174 milionů dolarů.“

Mnoho společností provozujících azylová ubytovací zařízení dosahují dle Ali Pour zisku i nad padesát procent. „V případě Defakon Renting to je dokonce 68 %, u Nordic Humanitarian jde o 58 % a Fastigheterna på Kullen zisk dosahuje marže ve výši 50 %. Zkrátka a dobře, nejde o žádnou bohulibou humanitární pomoc a solidaritu s uprchlíky, ale v prvé řadě o peníze,“ konstatuje Ali Pour a poukazuje také na skutečnost, že soukromé azylové ubytovny navíc fungují špatně. „Například na konci ledna přijela policie kvůli rvačce mezi Syřany a Afghánci do ubytovny v Annerstadu. Podle policejní zprávy tam však nikdo neuměl švédsky. Dokonce ani zaměstnanci.“