Fotogalerie: - Volební plakáty předčasných voleb
Říká se, že stádo lvů, které vede jelen, je slabší než stádo jelenů vedené lvem. Kdoví, jaké šance by mělo stádo ovcí vedené smečkou šakalů?
Takovou bezzubou, nesmyslnou a s absurditou hraničí politickou kampaň jako je ta, která finišuje v těchto dnech v Čechách, jsem ještě neviděl. A to jsem přitom kampaní viděl hodně a různých. Bez toho, abych se pokoušel vměšovat do jemných voličských pocitů českého národa, dovolím si několik poznámek formou tezí a prognóz bez rozsáhlých důkazů. Po volbách bude možnost se k tomuto textu vrátit.
Kampaň demonstrovala to, o čem se mnozí v Čechách domýšleli a o čem mnozí pochybovali: Čeští politici jako sociální třída či vrstva jednoduše nemají svému národu co říct v těžkých časech zkoušek. Je to demonstrace politické impotence politické třídy v čisté a zdá se v nevyléčitelné podobě.
Psali jsme:
 modified-635166806831070260.jpg&id=14132)
V Čechách nejsilnější strana sociálních demokratů, která v těchto volbách zaručeně získá nejvíc hlasů, svým voličům najednou oznámila senzační novinku – stát musí dobře fungovat. V poslední chvíli se to straně zdálo málo, a tak se na drahých billboardech a megabillboardech objevil přímo revoluční slogan – bílými písmeny na bílo-oranžovém pozadí: „Dobře fungující stát potřebuje silnou vládou!“ Tato křečovitá mobilizace byla posledním akordem sociálnědemokratické strany, kterou tvoří několik navzájem zápasících frakcí. Právě tato strana odsouzená po volbách k rozkolu navrhla trochu zvláštně pro sociální demokraty pěknou paternalistickou formuli silného státu, ke které má v Čechách ve skutečnosti nejblíže dnes populární prezident Zeman.
Na tuto zvláštnost zareagoval Karel Schwarzenberg, který se na chvíli probral ze svého letargického spánku a hašteřivě obvinil sociální demokraty z fašistických sklonů, přičemž pozapomněl na bohatou minulost svého šlechtického rodu.
Psali jsme:
Dostojevskij jednou řekl – krása strašná věc. Poslední výkřik českých sociálních demokratů se jim možná zdá krásný, ale jejich šance na silnou vládu nezvyšuje, tyto šance se blíží k nulové hodnotě. A videoklip, který vypovídá o tom, že soupeři jsou slabí, si sociální demokraté a jejich voliči po volbách se zájmem zhlédnou znovu.
V minulosti, přičemž nedávno, lídr pravicového spektra ODS vytáhl zábavné heslo: „Střední třído, braň se“. Přitom střední vrstva v Čechách, podle hodnocení střízlivých sociologů, například Jana Kellera, prudce mizí, vlastně se ani nestihla narodit. Je jako jehně, které plánovali chovat na vlnu, ale potom si to rozmysleli a ještě malé ho dali na maso bohatým zahraničním gurmánům.
Strana TOP 09, která v minulých volbách rozhodla o osudu politického vývoje v Čechách, vypustila na obrazovku animovaného Schwarzenberga na motoce.
Fotogalerie: - Schwarzenberg se plavil po Labi
Jeho punkerské číro, se kterým se tento ustavičně usínající politický entuziasta snažil vybojovat vítězství v nedávných prezidentských volbách, mu buď oholili, nebo přikryli přilbou. Vše to zvrchu přikryli dost podezřelým sloganem – „ve službách naší republiky“. Podezřelý slogan proto, neboť není jasné, o které republice je konkrétně řeč a celkem nejasné je, kdo jí slouží. Člen Bilderberského klubu Karel Schwarzenberg? Kam se poděla bývalá moc a síla volebních kampaní TOP 09? Došly peníze? Ale proč tak rychle, proč takovému bohatému šlechtici?
Kampaně „malých“ stran jsou ještě slabší a nestojí za plnohodnotný odstavec. Václav Klaus se snaží postrašit voliče tím, že Čechům seberou národní měnu, českou korunu, ačkoliv vzít ji se zatím jaksi nikdo nechystá. Miloš Zeman zase připomíná to, že zemi zbavil strašáka – pravicové koalice, ovšem zapomněl na to, že pro voliče je to už historie. A ačkoliv prezident stále bojuje jako lev, skandální rozkol v jeho straně těsně před volbami dobrou úrodu nevěští. Pravda, existují výjimky, čeští komunisti staví na klasice – tedy říkají stále to stejné, co říkali vždy, a to je jedna z příčin jejich pravděpodobného úspěchu.
Zvlášť stojí kampaň českého magnáta slovenského původu Andreje Babiše a jeho strany ANO. Kampaň je to bohatá, nejmasivnější ze všech, což vůbec nezaráží, když před volbami magnát koupil část českých médií a teď jen tuto koupi využívá. „Ano, bude líp!“, hlásí Babiš, ačkoliv proč bude lépe a komu bude lépe, to už se nenamáhá vysvětlit. Základem Babišovy kampaně je zdravý, ověřený pozitivní populismus, který si může dovolit pouze nový subjekt a pouze jednou. Poprvé v porevoluční české historii se využívá obraz úspěšného hospodáře, bohatého sedláka, který se chce postarat o své pracující, dá jim práci, nakrmí je. Takovýchto projektů bylo mnoho, ale ne v Čechách. Mnohé z nich byly úspěšné, jako nedávný příklad můžeme uvést proniknutí nové strany rakouského miliardáře kanadského původu Stronacha do rakouského parlamentu – Team Stronach for Austria. Takže Čechy se začínají blížit k nejprogresivnějším evropským vzorům.
Fotogalerie: - Babiš na mítinku v Plzni
 modified-635180254203242597.jpg&id=14475)
Teď pojďme k prognózám, na které se netrpělivě čeká, ale které však většinu čekajících sotva potěší.
Po volbách Česko zřejmě čeká skutečně nová situace, se kterou budou nespokojení i ti nejostřílenější zámořští stratégové, kteří dnes ve světě rozsévají řízený chaos.
Chaos v Čechách se nemusí sít, čeští politici se s touto úlohou skvěle vypořádali sami. Ale nespokojenost vysokých stratégů z Ameriky však bude vyvolávat české specifikum – volby zrodí chaos neřízený, nebo jen velmi slabě řízený, ve kterém bude voda tak kalná, že chytat v ní ryby se i jim bude velmi obtížně.
Nemluvě již o obyčejných smrtelnících, kterým není daná tato Obamou široce reklamovaná americká výjimečnost. Proč chaos, ptáte se.
A vůbec, může být chaos ještě větší než ten, který byl a je?
A ještě jaký.
V procesu českých voleb politické strany prakticky neodpovídají na kardinální, existenční otázku, která stojí před jejich voliči. Otázka zní jednoduše: Co s ideálem prosperujícího sociálního státu, kterým Čechům čeští politici vytrvale slibují už přes dvacet let? Jak dál žít, když tento ideál většina Čechů už vnímá v lepším případě jako utopii a v horším případě jako nebetyčnou lež?
V Čechách sociální stát nevzniknul, tak jako nevznikla střední třída. Češi o tom každý den stále víc nahlas hovoří, ale politici se těmto klíčovým otázkám vyhýbají a nadále soutěží v pěkných slibech. Ve skutečnosti holá pravda o tom, že nikdo žádný sociální stát pro Čechy ve skutečnosti neplánoval, tak jako ho neplánoval pro žádný z „mladoevropských států“: ani pro Poláky, ani pro Slováky, ani pro Estonce, Chorvaty, Maďary – tak tato očividná pravda nezazněla. Tak jak visí ve vzduchu celkem dětská otázka – o jakém sociálním státě může být řeč, když ceny na všechno jsou evropské a mzdy několikanásobně nižší než tam, kde sociální jistoty sociálního státu ještě dožívají své poslední roky. Když je německý důchodce několikanásobně bohatší než úspěšný český manažer, přičemž německý důchodce si všechno kupuje za stejné ceny a někdy i laciněji... Mimo pozornost české politiky, s výjimkou komunistů, zůstala otázka suverenity českého státu a národa. Když v Čechách už Čechům téměř nic nepatří, jak mohou Češi přijímat nějaká rozhodnutí? Jednoduchá myšlenka dostupná množství českých voličů. A komplikovaný a zatím ne všem srozumitelný závěr – bez reálné suverenity nemůže existovat ani silná vláda, ani sociální stát, i když by ho tisíckrát slibovali. V tomto případě rozhodují vždy cizí a vždy ve svůj prospěch.
Jak konkrétně bude vypadat nový neřízený chaos v Čechách?
Omezím se na malou etudu, která pro Čechy vyzní asi v dost pochmurných barvách.
Psali jsme:
Myslím, že favority těchto voleb bude Babišova strana s heslem „Ano, bude líp!“ a Komunistická strana Čech a Moravy. Nebudu počítat procenta, ale domnívám se, že mohou šokovat a dokonce zahanbit analytiky a sociology. „Staré“ tradiční pravicové strany prohrají, přičemž prohrají s horším výsledkem, než byly prohrané prezidentské volby. Proto první housle nebudou hrát sociální demokraté, ale noví hráči, ve smyslu jejich nové síly a nového politického potenciálu. U českých analytiků se dokonce objevují dohady, že právě Babiš může formovat novou vládu a už samotný výskyt těchto domněnek svědčí o mnohém.
Zatímco však čeští komunisté hlásají nejkrajnější levicový princip, žádají sociální spravedlnost a tyto požadavky jsou stále populárnější, Babiš říká, že stát je třeba řídit jako úspěšnou firmu a záchrana národa je v pevném zdravém kapitalismu.
Hlásají se tedy dvě navzájem se vylučující doktríny, které se nebudou moci ponechat bokem, ani při velkém přání to tak udělat.
Takže před prezidentem Zemanem stojí mnoho těžké a nevděčné práce, a to hned po volbách. Bude to mnohem složitější než dětská logická úloha o vlku, koze a zelí, které je třeba převézt přes řeku celé a nepoškozené.
A na konec čtenáři oblíbený konspirativní akord. Kdo je ten hlavní, kdo vodí loutky, kdo bude tahat nitkami a nutit politické loutky tancovat?
Milí čtenáři! Novum této situace nespočívá v tom, že loutkoherci jsou a budou, ale v tom, že v Česku jich je už příliš na metr čtvereční Parlamentu a jsou stejně tak zmatení jako politici. Proto hlavní loutkoherec není a možná ani nebude. Zato jsou desítky vedlejších – česká média je důkladně vyhledávají, vypočítávají a některým z nich dávají prostor v televizi – magnáti, lobbisté, sponzoři, mafiáni a agenti různých zpravodajských služeb, pro které je česká politika prý z nepochopitelných důvodů mimořádně důležitá, a samozřejmě, všude přítomní zednáři. Jak napsal ruský klasik ve slavné básni: „Kolik jich je a kam je ženou, proč tak žalostně zpívají? To skřítka pochovávají, nebo čarodějnici vydávají?“
Proto použiju jinou metaforu. Pokud si českou politiku představíme jako dojnou krávu, pak je třeba konstatovat, že této krávě beznadějně odtrhli vemeno.
Desítky rukou zároveň škubou vemeno a všichni se rvou o to, kdo podojí, ale mléka je stále méně, kráva si začíná lehat, trkat, čímž už zranila některým hlavu a jiné důležité části těla.
Fotogalerie: - Zvláštní jízda
Uvedené neznamená, že mléko teď už nebude vůbec, že v Česku se nenajdou šikovní jedinci, kteří dokážou nasměrovat státní peníze tím pro ně správným směrem. Jistěže se najdou, ale bude to pro ně stále těžší.
Patos nové éry je právě v tom, že se krávu české politiky už nepodaří podojit tak, jak se to dělalo v minulosti. Bude se třeba učit dělat to ponovu, podle nových pravidel, které dnes nikdo nezná, a to nejen v Čechách.
Rýsuje se nová etapa politické tvořivosti, která vyzve k životu nové hráče. A ty jednou začnou opět nazývat elitou. Možná.
Existuje také celkem špatný scénář: Politická kráva nemusí vydržet a zdechne – dříve či později se tak stane. Zvíře je to odolné, ale ne věčné. Pravda, předčasná smrt tohoto posvátného zvířete může přinést tak strašné otřesy, že pokud vezmeme v úvahu přirozenou chytrost a vynalézavost českého národa, tak tuto variantu je zatím předčasné rozebírat.
22. 10. 2013 – tři dny před volbami do českého Parlamentu
Sergej Chelemendik
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Sergej Chelemendik
