Problémy v lokalitě a ulici, kde fungovala Klinika, byly způsobeny od samého prvopočátku. Docházelo tam ke svévolnému zabírání chodníku, lidé se tam báli parkovat. Častokrát se v nočních hodinách konaly koncerty a otevřené ohně v centru Prahy. Nemluvě o tom, že od prvopočátku docházelo k hrubému porušování hygieny. A to v centru hlavního města. Byla tam tedy vysoká rizikovost žloutenky a dalších chorob, které se tam mohly šířit. Všechno jsme viděli během vyklízení, že tam měli kadibudku, která svou velikostí ani nedokázala obejmout to, co tam klinikáři za celou dobu fekáliemi zplodili.

Docházelo k samovolným úpravám budovy. Voda z okapů byla stažena dovnitř, aby s tím mohli umývat nádobí nebo mýt i sebe. Elektřina přivedená různými neprofesionálními způsoby. Bezesporu i další úpravy vnějších prostor a zdí. Přínos Kliniky tu prostě za ty roky nebyl. Nemluvě o tom, že Jeseniova ulice si musela bohužel i zvyknout na to, že tam často byly zásahy hasičů a policistů a zmizela původní pokojná atmosféra.

Tvrzení aktivistů, že v budově, která jim nepatří, dělají veřejně prospěšnou činnost, byla podle jeho slov snahou účelově obhájit skutečnost, že budovu nelegálně obsadili. „Byla to zástěrka. Měli to dost promyšlené. Nebyla to žádná oficiální organizace, nikdo za ně nemluví, všichni mluví za jednoho. Když mluvíte s jedním, tvrdí, že říká názor všech, ale na druhou stranu nevíte, kdo jsou to ti všichni. Velmi dobře měli promyšlenou strategii, jak hovořit s médii a veřejností. Na druhou stranu se tam konaly kurzy, jak prorážet policejní kordony, jak se chovat v krizových situacích, jak dobře stávkovat. Taktiku proti státu mají vymyšlenou detailně,“ konstatuje.