„Devátého už jsme neměli náboje. Přesto jsme byli ostřelováni. Stříleli po nás. Byl jsem osmého i na letišti v Ruzyni, kde nikdo nebyl, nikdo tam nebojoval. Stálo tam jenom jedno letadlo,“ vzpomínal na pražské povstání 1945 Šneberg.

Vzpomínal i na barikády. „Nikdo nikde žádné vlasovce na Praze 6 neviděl bojovat. Až teprve osmého v noci jsme zjistili, že máme vystřílené náboje, že každý máme jen dva náboje do zbraní, na té barikádě. Po čtvrté hodině ráno jsme slyšeli dunění a hukot tanků. Byli jsme vyděšení, že jedou Němci a my nemáme, čím bránit barikádu,“ dodal.

„Najednou se rozezněla ruština a my jsme věděli, že to jsou vojáci Rudé armády, protože vlasovci ani tanky neměli. Vyklízeli jsme jednotlivé barikády,“ dodal a uváděl i další cestu tanků.