VIDEO Prostě střílet. Petr Robejšek už zcela bez okolků o migrační krizi

Lídři zemí EU se před časem s Tureckem dohodli, že uprchlickou krizi zvládnou. „Věříte tomu?“ zeptala se Robejška moderátorka Martina Kociánová. „Určitě ne. Když se hlavy států dohodnou, že něco zvládnou, tak už je to samo o sobě trošku problematické. Protože to znamená, že jejich zájmy jsou víceméně identické, není tam nic, co by rušilo to zvládnutí. A to samo o sobě není dáno, protože zájmy Turecka jsou jiné než zájmy evropských států jako takových,“ uvedl Robejšek s tím, že zmíněná dohoda byl spíš projev obvyklého politického rozumování nebo symbolické a rétorické politiky, která vždy hovoří, že situace je lepší, než ve skutečnosti je. Je to prý tendence přibarvovat věci narůžovo a to je dle Robejška chyba.

Jak si Robejšek představuje zvládnutí migrační krize? „Když řekneme zvládnout-zbrzdit, myšleno dočasně, tak je to možné. Když řekneme zvládnout-zbrzdit trvale, tak je to problém. Druhý rozměr pojmu zvládnutí je co uděláme s těmi, kteří tady již jsou. Jak budou zacházet s tím, že jejich očekávání jsou z větší části falešná, že jsou zklamaní, a jak budeme my zacházet s jejich zklamáním? A v tomhletom ohledu je zvládnutí v mých očích nepředstavitelné.“

Na pašeráky lidí by se mělo střílet

Kociánová se jej také zeptala na to, jakou v tomto procesu dělá EU fatální chybu. Podle Robejška jich bylo víc, ale ta základní je, že si EU neuvědomuje, že řešit problém tohoto typu je třeba přímočaře. „To znamená, že je třeba použít co nejrychleji nejúčinnější postupy k řešení. A evropská politika tento přístup nepřijímá a snaží se co nejdéle kličkovat, chodit kolem horké kaše a jenom vynuceně reagovat rozumně. To znamená, správný přístup by byl od samého počátku uzavřít hranice, velice restriktivně je kontrolovat, zaútočit na sídla pašeráků lidí. Ne slovy, jak to bylo zvykem, nýbrž ozbrojenými komandy. Muselo by se, ač to mnohé pobouří, i střílet, ačkoli to je zcela normální, když jde o takovéhle lidi, kteří zneužívají nouzi jiných a vydělávají na tom ještě peníze. To všechno evropská politika neudělala. Považovala to za tabu. Teprve nyní, se ztrátou politického kreditu, dělá evropská politika totéž, co některé státy, které předtím byly dávány na pranýř. Ale teď to dělá jen napůl,“ uvedl Robejšek.

Domýšlet věci do konce

Upozornil, že je třeba domýšlet věci do konce. Umět si třeba představit, že v extrémním případě vám i masový vrah nebo atentátník rozhodnutý tady zabíjet lidi na potápějícím člunu může připadat jako štvaná lidská bytost, která potřebuje pomoc.

Je třeba si také uvědomit, zda je morální živit naději, že jim Západ pomůže, v tisících uprchlících, kteří jsou na cestě a v těch, kteří se na tu cestu chtějí vydat. „Někde za rohem, kde bydlím, bydlí opuštěná penzistka, která nevyjde s penězi, matka, která musí vychovávat své děti sama, a my se na to díváme a říkáme si, chudák. Co jsme udělali? A teď, protože máme spektakulární příklady toho, že lidé prchají před bombami. Tak máme najednou dojem, že potřebují pomoci více než ti ostatní. A to si nemyslím. Právě proto, že jestliže tento dojem potvrdíme, tak nakonec dovedeme situaci tam, že situace v zemích cílových bude vypadat tak, jako v zemích, odkud k nám ti lidé přicházejí. Musíme být schopni racionální úvahy a domýšlet věci do konce. A když ne průměrný člověk, tak aspoň politici. Bohužel to právě u nich vídám zřídkakdy,“ posteskl si.

Někteří jeho kolegové přemýšlejí v tom smyslu „ono to nějak dopadne, ono se to nějak zlepší. Že všichni říkají, ono už to bude dobré a ono to dobré bude. To bych neradil, ale takových kolegů je docela velká řada,“ uvedl.

Turecký přístup je profesionálně perfektní

Odpověděl také na otázku, jaké kroky v migrační krizi by teď měla Evropa provést. „Na některé kroky je skutečně pozdě. Ale třeba radikálně, násilně zatočit s pašeráky lidí, to by pomohlo i teď. Není pozdě. Nemusíme čekat, až turecká vláda za pár miliard začne kontrolovat své území a své hranice. Kdyby šlo o její zásadní zájem, tak by to dokázala i bez těch miliard,“ uvedl.

Podle Robejška je turecký přístup profesionálně perfektní. Protože Turci využívají veškeré možnosti, které jim nabízí jejich oslabený partner, EU. „Evropané jsou slabí. Mohli by být mnohem silnější. Tuhle slabost Turci vidí a využívají. To je řemeslně dokonale provedená práce. Ale je možné ji požadovat jen proto, že ten druhý nám to umožní. To je ta základní chyba,“ upozornil.

Migranti by neměli trvat na svých specifických potřebách

Měly by být také provedeny kroky, se kterými se mělo přijít už dávno. „Měly by se týkat zejména toho, jakými způsoby chceme zajistit, aby se lidé, kteří přicházejí z úplně jiného civilizačního okruhu, zaintegrovali do naší společnosti. Jestliže přijmu vaší (moderátorky, pozn. red.) argumentaci, že utíkají o život, tak by jim nemělo přijít zatěžko akceptovat cokoli, jen aby už nemuseli utíkat o život. To znamená neměli by mít problém s tím přizpůsobit se hostitelské společnosti – která je tak hodná že je přijme – ve všech ohledech. To znamená netrvat na svých specifických potřebách. Nepožadovat něco, co si ten který vysnil – dům nebo pravidelný příjem. Nýbrž být vděčný za to, že po mně nikdo nestřílí. Že dostanu šanci žít si svůj život podle svých schopností. Ale podle pravidel hry společnosti, která byla tak hodná, že mě přijala,“ řekl Robejšek.

Migrantky by se měly naučit jazyk hostitelské země

Určité materiální výhody nebo právně občanské výhody pro migranty by měly být vázány na to, že se jejich ženy perfektně naučí řeč hostitelské země a že budou zkoušeny. „Ne že budou zkoušeny nějakými genderovými aktivistkami, které přimhouří oko. Nýbrž opravdu přísně zkoušeny, že tu řeč ovládají. Když muslimské ženy ovládají řeč hostitelské společnosti, tak mají šanci zaintegrovat se do té společnosti, která je pro ně jiná. A když se nenaučí řeč, je nepřístupná. Ten důvod, proč to považuji za tak důležité je ten, že v muslimské rodině je žena doma. A když na to přijde, může se stát, že měsíce vůbec nevychází mimo jakési národnostní ghetto, mimo tzv. paralelní společnost. Kdyby byla donucena naučit se řeč hostitelské společnosti, tak by tu byla šance nejen komunikovat s vlastními dětmi, které se tu řeč budou učit automaticky, ale i s lidmi, s ženami z okolí. Tím tu integraci posílit. To by se mělo udělat bez ohledu na to, zda se najdou tisíce právníků, kteří řeknou že se to neslučuje s lidskými právy. Tady jde o to, že lidé přicházejí v nouzi, potřebují pomoc. My jim ji dáme, ale určujeme podmínky.“

Robejšek se také domnívá, že Německu se nemůže podařit silou protlačit celoevropské kvóty, protože se proti nim zvedá masivní odpor.

Západní společnost je velmi zranitelná

Závěrem upozornil, že v západní společnosti se snažíme, ať politické či ekonomické elity, optimalizovat procesy uvnitř společnosti podle vzoru švýcarských hodinek, vše musí maximálně perfektně fungovat. To znamená ušetřit kde se dá. „Dělá to společnost úžasně výkonnou, ale také zranitelnou. Já mám dojem, že západní společnosti v tomto procesu přikročily příliš daleko. Společnost sama, ta její optimalizovanost, je zdrojem nebezpečí poruch. Ve chvíli, kdy k takové poruše dojde ve švýcarských hodinkách, tak se zastaví. Jeden významný současný vědec vypráví o tomto uspoření zdrojů příkladem. „Kdybychom takto uvažovali o nás o lidech tak bychom došli k závěru, že nám stačí jedna ledvina. Že druhá ledvina je navíc.“ A to je případ o kterém hovořím, výkonová společnost funguje maximálně úsporně, ale když jedna věc vypadne, už tam není rezerva. A ta rezerva vede k poruchám, ty se řetězí. Řetězení poruch může vést velmi rychle k rozpadu společenských struktur. Představte si blackout. Vypadne energie a během tří dnů tu máme prvobytně pospolnou společnost. Během tří dnů se nemusí podařit dát blackout zase do pořádku. Tahle věc je pro mě rizikem a tím pádem i otevřeným křídlem pro případ migrantů, pro případ plundrujících band nebo hospodářskou špionáž, která tuto společnost vyvede z taktu. Zjistíme, že společnost pod povrchem hi-tech je ve skutečnosti ještě pořád prapůvodní. A to není dobré, protože v té prapůvodní společnosti rozhoduje jenom fyzická síla,“ uzavřel Petr Robejšek.