Debatu moderoval známý geolog a filozof Václav Cílek a účastnili se jí dva čeští velvyslanci. Ivo Schwarz, úřadující v Izraeli, a Eva Filipi, pověřením v Sýrii. Tématem diskuse, která se konala na konci srpna v budově Akademie věd, byla situace na Blízkém východě.
Velvyslankyně Filipi hned na úvod promluvila o rozčarování, které jí přináší politika členských zemí Evropské unie vůči Sýrii. Později vysvětlovala, že situaci v Sýrii nemůžeme vnímat jen jako občanskou válku tamních frakcí. „Je to válka, kde válčí v zastoupení jak regionální, tak evropské, ale i další mocnosti,“ vysvětlovala.
Nejvíce velvyslankyni Filipi trápí, že znalci od počátku syrské války věděli, co všechno se může stát hrozného, ale přesto válka začala. „Expertní vědění existovalo, ale bylo zcela upozaděno,“ zavzpomínala. Zejména západní společenství prý tehdy nastavovalo autoritativní postoj „my si přejeme toto a tak to bude“, který značně přispěl k eskalaci situace.
V současnosti však vidí hlavní problém v uskupení, které se vytváří kolem Sýrie. „To nám nadělá ještě hodně vrásek,“ varovala velvyslankyně. Základem tohoto nebezpečného spojenectví je podle ní obrat tureckého prezidenta Erdogana k Rusku, Sýrii, Iráku a Íránu. To vytváří regionální osu, která může zcela změnit mocenské poměry v regionu a ovlivnit zásadně i evropskou politiku.
Velvyslankyně zavzpomínala, jak zkalení vztahů mezi Sýrií a Tureckem zásadně přispělo k rozvoji války. Obě sousední země podle ní ještě v roce 2010 pojilo strategické partnerství, při kterém se konala dokonce společná zasedání vlád. Erdogan podle ní věřil, že se mu podaří prosadit v Sýrii své muslimské spojence. „Tehdy Erdogan jezdil do Damašku a říkal Asadovi: ‚Dej našim muslimským bratrům pět nebo šest ministerských křesel, a budeš mít klid.‘ A on to odmítl,“ popsala začátek války.
Nyní se podle ní prezident Erdogan obrátil z mocností k Rusku a Číně. „Ty jej nebudou mentorovat, když pověsí všechny gülenisty, zato Západ ano,“ vysvětlila pregnantně velvyslankyně Filipi. Pokud jde o další spolupráci s velmocemi, upozorňuje, že v minulých týdnech byl v Damašku významný čínský představitel, který navazoval vojenskou spolupráci.
Psali jsme:
Poté hovořila o sérii revolucí takzvaného arabského jara. „V případě Sýrie se to skutečně nazvat revolucí nedá. Sýrie podle dřívější kategorizace patřila k té „Ose zla“ společně s Íránem, ale Západ se ji snažil z té osy vyjmout a přemlouval ji, aby se zřekla spojenectví s Íránem. Takže to, co začalo v březnu 2011, byl výsledek snah, které nebyly příliš uskutečnitelné,“ vysvětlovala.
Kurdové? Mám o ně velké obavy
Dalším tématem, které bylo připomenuto až po dotazu z publika, byla otázka Kurdů. Národa, jenž se jako menšina rozpíná na rozhraní Iráku, Íránu, Turecka a Sýrie, přičemž všemi, v poslední době zejména Erdoganovým Tureckem, je coby potenciální separatistický problém perzekvován.
„S posledním vývojem mám znovu obavy, co vlastně s Kurdy bude,“ přiznala velvyslankyně Filipi. Kurdové jsou podle ní otázka, na které jsou schopní se shodnout Turci, syrský režim, Irák i Írán. „V negativním slova smyslu,“ dodala na vysvětlenou.
Spekuluje se o samostatném Kurdistánu, ovšem po posledním vývoji tato vize podle velvyslankyně bere zasvé. Ona sama by přitom Kurdům samostatný stát přála. „Když bude potřeba, domluví se proti nim každý s každým,“ vyjádřila obavy.
Pak se vrátila k otázce vztahů v regionu a vysvětlovala, že Turecko pochopilo, že hlavním hráčem v regionu bude Rusko, a proto se rozhodlo hledat společné zájmy právě s Moskvou. Filipi k tomu poznamenala, že regionální realita se obvykle příliš nestýká s tím, jak daný region vnímají velmoci. Ať už EU nebo USA či Rusko anebo mezinárodní OSN. „Oni mají v Ženevě mnoho dobře placených expertů, kteří vymýšlejí strategie a vedou jednání, jenže jak patrno, svět faktů a svět těchto jednání se vůbec nepotkává,“ varovala Eva Filipi. Nejhroznější podle ní je, že všechny tyto velmoci mají pocit, že musejí od stolu postiženým zemím radit, co mají dělat.
Eva Filipi upozornila i na fenomén regionální provázanosti. Projevil se prý například, když ruský prezident Vladimir Putin začal bojovat proti džihádismu v Sýrii, protože mu překračoval hranice do středoasijských postsovětských republik a dalších částí postsovětského prostoru. „Vnímají to jednoduše: Čím více jich zabijeme v Sýrii a Iráku, tím lépe pro nás,“ vysvětlovala.
Jaké je tedy řešení situace v Sýrii? Eva Filipi zmínila možnost, že si Bašár Asad vybere několik osobností z řad domácí opozice a s nimi se dohodne. Hledat konsenzus s celou opozicí je prý beznadějné, protože ta je natolik fragmentovaná, že se za celých pět let války nedokázala shodnout ani navzájem. „Mám s tím sama bohaté zkušenosti, v Damašku se s opozicí samozřejmě stýkám. Je to ale bohužel vždy velmi tristní setkání,“ zalitovala a vylíčila, jak jsou opozičníci neschopní spolupráce. Velký problém by podle velvyslankyně byl se zahraniční opozicí, ve které se prakticky o všech frakcích spekuluje, že jsou placeny velmocemi, aby hájily jejich zájmy. „A když si Asad vybere těch pár jmen, tak s nimi vytvoří společnou vládu, bude dělat nějaké reformy a my asadobijci se budeme tvářit, že tohle už je ta transformace,“ vysvětlovala.
Rekonstrukce válkou zničené země podle ní nebude tak náročná, nezbytným předpokladem je však institucionální stabilizace země. Bohatí zájemci jako Saúdové, Číňané a další se budou podle velvyslankyně přetahovat o veřejné zakázky. Obává se však, že některé západní země nebudou ochotny se na tom podílet a jejich zklamání může situaci komplikovat. „Nebude to ale nikdy tak, jak si představovali zejména v Paříži a v Londýně, ale i v Berlíně, že ti jejich opoziční spojenci budou sedět ve vládních křeslech a my tam budeme mít byznys,“ varovala velvyslankyně evropské mocnosti.
Evropské mocnosti se mimochodem podle ní na situaci v Sýrii podepsaly nejvíce. „Washington měl mnohem moderátnější postoj,“ připomněla. Sama prý měla z několika jednání, zejména s francouzskými diplomaty, pocit zoufalství, co to chtějí se Sýrií provádět.
Kníže Schwarzenberg se postavil Bruselu, dodnes nám to dávají sežrat
Česká republika podle Filipi zachovávala vždy ve vztahu k Sýrii, ale i dalším zemím, kde se odehrávalo „arabské jaro“, velmi rozumný postoj. „Vzpomínám si, jak před zásahem v Libyi kníže Schwarzenberg říkal médiím, ať nezasahujeme.
„I v otázce Sýrie je Česká republika trochu troublemaker Evropské unie. Zpočátku to bylo díky knížeti Schwarzenbergovi, který měl jednu oblast, které velmi rozuměl, bylo to takové jeho hobby – a to byla právě Sýrie. Takže on v Bruselu velmi statečně vystupoval proti mainstreamovým názorům, které vytvářela především Francie s Brity a taky Berlín,“ vzpomínala.
V loňském roce to podle ní byla Česká republika, kdo dokázal zásadně přispět k prolomení tabu, že Evropská unie se s „krvavým diktátorem Asadem“ vůbec nebude bavit. Právě česká diplomacie prý byla lídrem vytvoření plánu pomoci Sýrii. „Nesetkáváme se za to s aplausem. Berlín to jakžtakž skousává, ale Paříž a Londýn to nesou velmi těžko a dávají to českým diplomatům v zákulisí najevo.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
_635387738906944970.jpg&id=23415)