Cílek začal své vysvětlování konstatováním, že umělců a malířů si z minulosti pamatujeme mnohem více než politiků. „Pomalé, klidné věci se méně účastní pěny dní, ale vytrvávají delší dobu,“ popisuje poeticky Cílek své poznatky a dodává, že je důležité nalézt rovnováhu mezi vnímáním zpravodajství a kultury. „A tahlecta doba tuhletu rovnováhu vychýlila zcela jasně ve prospěch těch věcí, které jsou pravda dopoledne, a odpoledne už ne,“ poznamenal Cílek.

Moderátorka pak přesměrovala diskuzi na téma 25. února 1948 a citovala Timothyho Snydera, který tvrdí, že většinu své moci si diktatura ani nemusí vynucovat, že lidé pochopí, co od nich diktatura chce, a přizpůsobí se. Dodala, že se ozývají hlasy, které hovoří o paralelách s Vítězným únorem a dneškem. Cílek to nazval neonormalizací. „To je takový záchvěv, který se poprvé objevil před pěti osmi nebo 10 lety, tehdy jsme se o tom začali bavit poprvé, pak to zase uhasne a zase se vynoří,“ prohlásil spisovatel a přidal příklad, jak v jedné knížce pro nakladatelství Albatros redaktorka chtěla, aby z knihy byly vyškrtnuty všechny problematické pasáže, například o tom, že Praha stále ještě nepostavila pavilon pro Muchovu Slovanskou epopej.