Václav Klaus připomněl, že s Václavem Havlem se poprvé viděl již v šedesátých letech. „Byl jsem v redakční radě měsíčníku Tvář a tam jsme se viděli. Během 70. a 80. let jsme se přímo nesetkávali, ale byla řada přátel, kteří ty kontakty měli,“ sdělil bývalý prezident pro Blesk. Sedmnáctý listopad a události, jež se děly po něm, považuje Václav Klaus za velmi pozitivní, avšak ve studiu řekl, že svět se pro něj nezačal točit až při revolučním listopadu, ale mnohem dříve. „Musím připomenout, svět nezačal 17. listopadem 1989. Pro mnohé z nás začal již prvním jistým vzepětím naší země, to byla druhá polovina šedesátých let. Ta teda nakonec skončila takzvaným Pražským jarem a vpádem vojsk Varšavské smlouvy,“ pronesl. Dodal k tomu, že právě jeho generace aktivně prožívala šedesátá léta, kdy sám aktivně publikoval novinové články či dával první rozhovory rádiu a televizi.
„Ten vpád těch vojsk způsobil, že na dvacet let bylo vše zakonzervováno, ale my jsme to znali, my jsme to věděli a my jsme po tom listopadu 89 nemuseli nic nově objevovat. Prostě pro skupinu lidí kolem mě, mé generace, kteří jsme měli to štěstí, té příležitosti těch šedesátých let, tak my jsme na to svým způsobem byli připraveni. Takže já musím říci, že ten sedmnáctý listopad nebyla úplně z nebe spadlá věc. Nikdo jsme samozřejmě nemohli vědět, jaký bude konkrétní průběh toho konce, ale že všechno směřovalo k tomu, že se celý ten společenský proces vedl tímto směrem a šlo jenom o to, jaký svým způsobem náhodný symbol vyvolá tu změnu, a tu vyvolala studentská demonstrace sedmnáctého listopadu. Že k tomu všechno směřuje a podobně, já opakovaně říkám, myslím, že i v té knížce je to zmíněno, že já myslím, že trivializujeme osmdesátá léta a vůbec nediskutujeme vážně jisté posuny, které v té době u nás probíhaly,“ sdělil ekonom Klaus o tehdejších událostech.
Jakožto první porevoluční ministr financí, kterým se Klaus stal už 10. prosince 1989, odmítl přistoupit na tvrzení některých účastníků, že tušili přesně, kdy a jak přijde konec komunistického režimu. Připustil ale, že tušení ve vzduchu bylo, v roce 1989 si raději nebral volno.
„Kdy ten komunismus musí už definitivně padnout, tak to nevěděl nikdo. Ať se nikdo nevychloubá, že to věděl, ať taky nikdo nevykládá smyšlené, vykonstruované spiklenecké teorie, kdo to tehdy udělal, způsobil a tak dále. To byl celospolečenský evoluční proces, který čekal na svou poslední kapku, až hrnec přeteče. Můj kolega Dušan Tříska, s kterým jsem včera vystupoval, mi připomněl, jak jsme si v roce 1989 nechtěli vzít ani jeden den dovolené. Nechtěli jsme zmizet odsud, nechtěli jsme být mimo. Myslím, že tento příměr něco naznačuje, ve vzduchu to bylo,“ popsal tehdejší nálady Klaus.
Řeč se přesunula na slavné video Václava Klause, kde vystupoval v rakouské televizi a popisoval možnosti reforem v Československu. „Vy jste tři dny po pádu berlínské zdi 12. 11. vystoupil v rakouské televizi, kde jste mluvili o možných reformách v Československu. Vy jste tvrdil, že jsou třeba udělat, komunisté byli ale poměrně pomalí. Vy jste tehdy, může to tak vypadat, obhajoval tu pomalost tak, aby to nebylo příliš rychlé. Znamená to, že jste tehdy ještě neměli tušení, jako moc se ta doba posouvá?“ zeptal se moderátor.
Fotogalerie: - Čaputová na Národní třídě
Exprezident odmítl tvrzení, že by obhajoval pomalost reforem, spíš prý popisoval tu pomalost. „Já samozřejmě vím, že dvanáctého listopadu 1989 prvně v životě v rakouské televizi, v hlavní vysílací době od dvanácti hodin do jedné, tak že člověk v tu chvíli, kdy tady vládl komunistický režim, jsem neříkal zhyň komunisme, to ne, ale já věřím, že někdo tam postrádal nějaké silnější věci,“ přiznal. Prý ho však po léta potkávali lidé z jižních Čech, z jižní Moravy a ze Slovenska, co vysílání viděli a že říkali, že ho takto objevili pět dní před 17. listopadem, že prý „to je nadějný“. Pobaveně k tomu dodal, že mu večer po vysílání předávali vzkaz od premiéra Adamce, jenž volal Komárkovi se slovy „co ten Klaus si to dovoluje říkat na té rakouské televizi“, prý to tedy tak slabé nebylo.
Ačkoliv se režim k němu nechoval nejlépe, jelikož byl několikrát na výsleších i kvůli svým ekonomickým přednáškám, o emigraci podle svých slov neuvažoval. Příležitost k tomu by se přitom našla. „Měl jsem možnost půl roku žít na americké univerzitě. Shodou okolností podobně manželka studovala v Amsterdamu. My bychom nemuseli plavat přes řeku Dyji nebo přelézat nějaké šumavské kopce. Oba jsme byli venku, oba jsme měli v ruce pas, oba dva jsme měli všechny potřebné věci, ale oba jsme věděli a já jsem hluboce přesvědčen, že jsem ani vteřinu nepřemýšlel, že bych zůstal venku. Věděl jsem, že život a domov je tady, ačkoliv bych jistě nějaké místo na univerzitě našel, kde bych přednášel,“ řekl Klaus. O životě doma mluvil Klaus podle svých slov v USA se spisovatelem Josefem Škvoreckým.
„Byl v Americe, a dokonce přijel na univerzitu, kde jsem pobýval. My jsme se skamarádili a několik večerů spolu proseděli nad americkým pivem a povídali jsme si. Byla to několikahodinová debata o tom, že se obával o svůj život a svoji budoucnost a byl pevně rozhodnutý zůstat v Americe. Tento pocit jsem já neměl,“ vzpomínal Klaus.
Pak se řeč přesunula na prvního polistopadového prezidenta Václava Havla. Moderátor se zeptal, zda si vzpomene na své první setkání s Václavem Havlem, zda působil jako lídr, za kterým by se měl stmelit národ. „Tak samozřejmě naše první setkání bylo o dvacet let dříve. Já byl jistou dobu v redakční radě měsíčníku Tvář, časopisu svazu spisovatelů. Tam jsme se několikrát v té době viděli. Já jsem se s ním nestýkal napřímo v těch letech sedmdesátých, ale byla celá řada blízkých přátel, co ten kontakt měli a ty teze, názory, myšlenky, přenášeny byly,“ popsal svá setkání s Havlem.
„Víte, já nejsem obhájcem ani příznivcem toho disidentského PR, které se podařilo po tom listopadu vybudovat. Myslím, že ta jedna disidentská skupina, mimochodem jich bylo daleko více než ta jedna, co tu veškerou pozornost na sebe velmi dovedně uměla strhnout po tom listopadu 89... Já jsem plně přesvědčen, že těch skupin lidí, co o ten pád komunismu usilovaly, bylo prostě daleko více než jak se to teď ztenčilo na tu jednu skupinu. Václav Havel byl jistě rozhodný v tom listopadu 89 a stal se neformálním vůdcem toho celého procesu. Na leccos jsme měli názory stejné, na něco jsme měli názory jiné. On se choval tak, že do nejvyšších funkcí zájem nemá jít. Já vím, že jsme seděli v Laterně Magice a někdo říkal, že bychom měli myslet na to, kdo bude prezident, a potom ministr zahraničí Jiří Dienstbier řekl, že Havel. A já tehdy nahlas řekl: Ne, to snad nemyslíte vážně,“ přiznal Klaus a dodal, že to ještě nikdy takto veřejně neřekl.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: tle
