První Pleslovou poznámkou k dění je poukaz na to, jak francouzští protestující pochopili význam uniforem, tj. žlutých vest.
Pak už Jaroslav Plesl začal věštit: „Ach jo. Banky zas budou muset hledat nového prezidenta Francie.“ Tím naráží na Macronovu pověst „prezidenta bohatých“, na to, že Macron býval bankéřem, ale též na teorie, že si Macrona vybraly a podpořily bankovní a jiné elity. K tomu István Léko dodal, že Macron se do banky zase vrátí a je momentálně asi tak populární jako Petro Porošenko, prezident Ukrajiny.
Šéfredaktor Mladé fronty pak srovnal Francii s blízkou Velkou Británií, která je v posledních fázích vyjednávání o Brexitu. „Zatímco Britové si zemi z EU odvedli po referendu, Francouzi to zvládnou revolučně,“ píše.
„Věci se nevratně mění. Ještě chvíli si budeme užívat blahobytu, ale po příští ekonomické krizi, která je za rohem, protože krize se rodí v hlavě lidského druhu, budou mocenské karty ve světě rozdány úplně jinak, než jsme zvyklí – a my si na to zvyknout nechceme a neumíme. Jisté je jedno: my budeme stát na straně, která oslabí,“ prorokuje temnou budoucnost Jaroslav Plesl a dodává něco o naší povaze: „Jediné, čeho jsme schopní, je bojovat mezi sebou a sledovat, jak padáme níž a níž. Část populace, která nebude chtít novou normu přijmout, bude volit politickou reprezentaci připravenou konflikt eskalovat – a to bude prohlubovat napětí až k hranici občanské války, k níž opravdu nemáme v Evropě daleko, a velký podíl na tom mají mudrlanty nedávno ještě bez výhrady adorované sociální sítě.“ Francie je podle Plesla perfektní ukázkou, jak skvělým jsou sociální sítě revolučním nástrojem.
„Ten chudák Macron ani neví, proti komu stojí. Tahle revoluce nemá vůdce, je produktem kolektivní mysli. Angela Merkelová dobře věděla, proč chce sociální sítě regulovat, když zjistila, že jsou centrem odporu proti jejímu sociálnímu experimentu z roku 2015. Ale bylo už pozdě,“ říká Plesl a na závěr dodává: „Myslím, že ani pro nás stejně jako pro Německo či pro Francii už není cesty zpět.“
Karel Stoklasa k tomu dodal: „ČT nám v rámci občanské výchovy vybere jen zprávy, které jsou pro nás ‚užitečné‘. Žlutý titulek dává už jen k čapáku.“
Lukáš Codr, který má dle článků a blogu s Čínou své zkušenosti, na to Pleslovi namítá: „Vidíš to zbytečně černě. Všechny strany, které by na úkor ‚nás‘ mohly posílit, mají ještě mnohem větší potíže samy se sebou. Takže bych se nebál.“
István Léko s humorem k Pleslově poslednímu statusu ještě dodal: „Škoda, že nepíšou o tom, jak Chuck Norris se potkal v Maďarsku s Orbánem, který s ním navštívil výcvik protiteroristické jednotky.“
Jiří Novotný Pleslovi také odporuje: „Proč být pesimisty. Neomarxisté postupně prohrávají v jednom státě po druhém. Příští rok po evropských volbách skončí jejich nadvláda v Bruselu. A začne návrat zdravého rozumu.“ A dodává: „Migrační pakt schválila lehká nadpolovice Bundestagu. To je na Německo obrovský pokrok. Trvá jim to déle, ale nakonec to pochopí. Blíží se Vánoce, pravověrní začínají být neklidní.“
Stazka Vogel je také pesimista: „Levičáci v Bruselu, Polsku, Maďarsku a u nás... Italové a Řekové, tam je konečná a dál už nemám sílu vypisovat... Kdo má trošku peněz a rozum, měl by z Evropy odejít.“ Ale István Léko z Lidovek ho opravuje: „To nejsou levičáci, ale pokrokáři. Ti jsou přesvědčeni, a kvůli tomu jsou ochotni i zabít, že co je nové, je vždy lepší než to, co zrovna trvá.“
autor: kas