Fotogalerie: - Svátek Tatarů
Fotogalerie: - Leninův rodný Uljanovsk
Který evropský národ máte nejraději? (Hlasování od 14.4.2016)Anketa
„Nikdo nechce válku a bolí nás, jak dnešní situace rozděluje rodiny," říká Taťána Kovalevskaja v restauraci nedaleko centra menšího zabajkalského města Čita. „Ukrajinci a Rusové jsou bratrské národy, které se rozhádaly kvůli politickým šachům velmocí. A ty se teď musí domluvit, jak dál," dodává její syn Jan a přikusuje tradiční burjatské jídlo pozy. Jde o rodinu, která má k Česku mnohem větší vztah, než by se mohlo na první pohled zdát.
Rozhádané rodiny
Oba jsou svědky toho, jak se kvůli těmto politickým třenicím rozpadají rodiny, protože dost místních má příbuzné právě na Ukrajině. „Můj bratr si vzal za ženu Ukrajinku, jejíž maminka žije v Oděse. Přestaly spolu hovořit. Máma si myslí, že Rusové začali válku, dcera to odmítá jako holý nesmysl a mluví o extremistických prozápadních nacionalistech," podotýká Kovalevskaja. „Možná začaly USA, možná Rusko. Nicméně to nikomu neprospívá a je potřeba spory skončit," doplňuje ji rozhodně Jan.
Pro reportéra ParlamentníchListů.cz dojeli na železniční nádraží v ruské Čitě, která už leží poměrně daleko na východě za jezerem Bajkal. O městě jdou stále zvěsti, že je jedním z nejnebezpečnějších v celé Ruské federaci, ale jak poznamená Kovalevskaja: „Už se to hodně zlepšilo." Projeli jsme městem, navštívili místní buddhistický chrám - datsan, kde oba zapálili svíčky, a skončili ve zmíněné restauraci.
Po vlastních kořenech
Taťána je právničkou, syn Jan studuje na univerzitě v dalekém Chabarovsku.Také je předsedkyní české národně - kulturní společnosti Nězabudka, která na takto odlehlém místě udržuje české tradice a kulturu. A proč? Ve společnosti se totiž sdružuje několik desítek Rusů, jejichž kořeny pochází ze srdce Evropy. Z tehdejšího Rakouska-Uherska se sem po železnici takřka před sto lety dostali kvůli první světové válce Čechoslováci, kteří začali bojovat na straně Ruska, ale po brestlitevském míru se ocitli jako cizí legionáři v epicentru zdejší občanské války. A někteří, nebylo jich moc, v Rusku zůstali.
Stejně jako dědeček Taťány Jan Šerý. „Česko je země našich předků, víme o ní," říká. Ostatně jako jedna z mála vystopovala jeho životní pouť až do rodného domu ve vesničce Hvožďany u Bechyně. Ale nepředbíhejme. V Rusku mnoho potomků československých legionářů o svých kořenech mlčí, protože se bojí reakce okolí. Ještě sto let po jejich anabázi zde totiž přetrvává legenda o krvežíznivých Běločeších, vrazích bolševiků. A nutno dodat, že nostalgie po časech SSSR je stále silná.
Legionářská historie
Učitel Jan Šerý se narodil v roce 1893 a po absolvování čtyřletých studií v pedagogickém institutu v Českých Budějovicích byl odveden na vojnu. Tam s částí osmadvacátého pěšího pluku, který byl přezdíván „pražské děti", padl do ruského zajetí a pak se přihlásil do československých legií. Přežil tyfus, ale následný zánět mozku z něj udělal doživotního invalidu. Proto se v roce 1920 nechal vyškrtnout z legií, i když podle československých zákonů je stále brán za legionáře, a usadil se v Čitě. Tam s manželkou v těžkých podmínkách vychoval dvě dcerky, jednou z nich byla maminka Taťány.
Vnučka postupně přišla na všechna fakta ze života dědečka a zveřejnila je ve své souborné práci: „Nedej zahynout nám, ani našim potomkům..." Ostatně v roce 2003 poprvé navštívila, pozvána na konferenci zahraničních Čechů, Prahu. V tuzemských archívech dohledala informace o tom, kde se dědeček narodil. Na druhý den přijela do Hvožďan, kde se seznámila s příbuznými. Ti si na Jana Šerého pamatovali z vyprávění jeho sestry. Prohlédla si jeho rodný dům a na místním památníku obětem první světové války našla u jeho jména, namísto data úmrtí, upozornění: nezvěstný. Legionář Šerý nicméně zemřel v Čitě roku 1944.
Prosba ze Zabajkalska
Když mě Taťána dovezla zpět na nádraží, začala si stěžovat na strašné nesnáze v udělování víz pro ruské občany cestující do Česka. Čita je totiž dost daleko od větších měst a dost problematicky se odtud dostává k patřičným úřadům. Například do Moskvy se nejlevněji cestuje vlakem, což ale trvá kolem šesti dní. Proto se Taťána Nikolajevna Kovalevskaja přes ParlamentníListy.cz přimlouvá za to, aby české velvyslanectví alespoň Rusům s českými kořeny usnadnilo byrokracii ohledně získávání víz. Aby se ještě jednou mohla podívat do rodné vesnice dědečka, do „Gvožďjan".
Reportážní cestu redaktora ParlamentníchListů.cz sponzorovaly firmy:
CZ CAR International, s. r. o., Česká východní, a. s., Kilián-Lipno, s. r. o. a Zdeněk Zbytek - hotel Kilián.
Předchozí reportáže redaktora ParlamentníchListů.cz z Ukrajiny a Ruska:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: Jan Rychetský
