Historie nás učí, že je příliš nebezpečné, když se příliš mnoho moci dostane do rukou jednoho člověka, jedné firmy nebo jedné vlivové skupiny. Proto se filosofové a myslitelé po stovky let zabývají tím, jak moc rozdělit. V 17. století se nad otázkou rozdělení moci zamyslel anglický filosof John Locke a navrhl oddělení mocí zákonodárné a výkonné. V 18. století Lockův koncept rozšířil francouzský filosof Charles Louis Montesquieu, a to o moc soudní.
I Petr Hampl si uvědomil, že jeden člověk či jedna skupina lidí nesmí mít v rukou příliš mnoho moci. Měli bychom prý hledat mechanismus, jak to zařídit.
„Jak zabránit tomu, aby kdokoliv získal tak velkou moc nebo takové bohatství, které mu umožní zákony ignorovat, nebo dokonce měnit. Tedy jak zabránit tomu, aby vznikaly příliš velké podniky, aby k nám vstupovaly příliš silné korporace, aby oligarchové bohatli nad únosnou mez, aby neziskovky získaly příliš vlivu, aby příliš vlivu nezískala média, aby státní byrokracie nekoncentrovala příliš mnoho moci, aby se ústavní soud nestal příliš silným, totéž o politických stranách a dalších,“ uvažoval Hampl na sociální síti Facebook.
V diskusi pod příspěvkem dávali Hamplovi lidé za pravdu. Pan Karel Kužel jeden mechanismus nabídl. Žádný podnik podle něj nesmí být tak velký, aby nemohl zbankrotovat.
Paní Hana Šedivá doplnila, že je třeba omezit především exekutory, pro které je Ústava jen cár papíru. Ale politici, kteří by jim měli přistřihnout křídla, nechávají exekutory na pokoji, protože věří, že jsou nedotknutelní. Jenže i politikům se může leccos stát, tvrdí Hana Šedivá. „Lusknutím prstu,“ varovala.
Nakonec promluvil pan Jan Frank. O demokracii. Prohlásil, že se demokracie v podstatě rovná elitarismu.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: mp
_profil_top.jpg)
