Varovná slova v Moravcově pořadu: Boháči, pozor, dějiny tvoří vzpoury, války a revoluce

Ve studiu České televize se k tématu světové chudoby vyjadřovali filozofové Jan Sokol, Václav Bělohradský a Marek Hrubec. Své pohledy předestřeli také ekonomové Jan Švejnar, Matěj Bajgar, podnikatel Pavel Juříček, burzovní makléř Petr Zajíc, ředitel Člověka v tísni Šimon Pánek a bývalý premiér Vladimír Špidla (ČSSD).

„Chudí jsou dnes všude, ona chudoba je relativní pojem. Dnes se totiž chudoba zaměňuje s bídou. Bída znamená, že dnes nevíte, z čeho budete zítra živ,“ poznamenal hned na úvod profesor Sokol. „Dnes bohatství neznamená ani tak něco mít, jako spíš mít příjem,“ doplnil. S majetkem je přitom třeba rozumně nakládat.

Jánošíkova cesta nepomůže zdaleka všem, varoval Sokol

I podle profesora Bělohradského je nerovnost součástí společností odnepaměti. „Nerovnost se až donedávna považovala za normální stav společnosti. Až teprve nedávno se začala nerovnost nějak vysvětlovat, ospravedlňovat. ... A ono jedno procento nejbohatších už se nedá nijak ospravedlnit,“ uvedl jasně Bělohradský. Proč by měl zaměstnanec brát až pětsetkrát míň než vysoce postavený manažer banky, ptal se dále. Prohlubuje se zkrátka propast mezi produktivitou práce a jejím oceněním.

Sokol přidal jedno varování. Dnes si hodně lidi říká, že by to šlo vyřešit cestou Jánošíka, který chudým bral a bohatým dával. Jenže když dáte chudým majetek, se kterým budou špatně hospodařit, nemusí jim to být právě ku prospěchu. Mnohdy by bylo lepší, kdyby ti nejbohatší zaměstnávali ty chudší. „My máme v ústavě řečeno, že majetek zavazuje, ale nikdo moc neví, co si s tím počít. Tohle je způsob, jak to vyřešit,“ radil Sokol. Řada bohatých také přišla ke svému majetku jen tím, že ho zdědila. „Jeden z prvních nápadů socialistů bylo, že zruší dědictví,“ připomněl Sokol.

„Problém toho jednoho procenta nejbohatších je v tom, jak se bude chovat těch zbývajících 99 %,“ poznamenal k tomu také Bělohradský. Bohatí proto musejí část svého majetku dát společnosti, protože by jinak museli žít v ghettu, což není právě nejúžasnější život. „Přece nechceme žít ve společnosti, kde se od sebe lišíme do té míry, že se sebe navzájem musíme bát,“ podotýkal Bělohradský.

Velkou roli v tomto sporu o bohatství hraje podle Bělohradského i smysl života. Jen málo lidí má ale to štěstí, že mohou dělat to, co je naplňuje. Sokol dodal, že se peníze stávají náhražkou smyslu života.

Dějiny jsou dějinami vzpour, válek a revolucí

Dalším hostem byl burzovní makléř Petr Zajíc. Na svou práci se prý dívá tak, že pečuje o majetek jiných. Přidali se k němu i podnikatel Pavel Juříček, jehož majetek je dnes odhadován asi na čtyři miliardy, je tedy jedním z nejbohatších Čechů, a filozof Marek Hrubec, jenž je mimo jiné i rektorem rozvojové univerzity v Burundi, což je malý stát ve střední Africe.

Ačkoli patří Juříček k velmi bohatým občanům Česka, rozhodně se necítí být jeho spasitelem. Alespoň ve firmě ale nastavuje jakousi spravedlnost, aby tam nevznikalo napětí. „To je také důvod, proč mám dobré vztahy s odbory,“ uvedl podnikatel. „Majetek je o odpovědnosti. Ten, kdo mě zná, ví, že žiji skromně, nad nikoho se nepovyšuji, a to mi pomáhá vytvářet tu atmosféru, kterou ve firmě mám,“ pokračoval.

„Já jsem Čech, firmu jsem postavil v České republice a platím daně v České republice,“ zaznělo z jeho úst. Nelíbí se mu ale, jak nestabilní právní prostředí zde máme. Často se říká, že podnikatelé odcházejí z Česka kvůli daním, ale Juříček od známých přátel ví, že za to může spíše ona nestabilita právního prostředí.

Podle Hrubce však ani mírnost bohatých podnikatelů nemusí stačit. „Dějiny jsou bohužel dějinami válek, revolucí, vzpour a tak podobně,“ varoval. Vyspělý svět je závislý na třetím světě, jistým způsobem na něm parazituje. A jestliže dnes máme víc než miliardu nejchudších lidí, mohou se jednou vzepřít a svrhnout dnešní společenský systém, který my považujeme za legitimní. „Já tam tu vzpouru vidím, já vidím ty ‚otroky‘, kteří každý den bojují o přežití,“ důrazně varoval Hrubec.

Západ upadá, nahradí ho Čína?

Juříček konstatoval, že se snaží vycházet se svými zaměstnanci, ale má problém s tím, že by měl cítit odpovědnost za chudobu v Africe. „My v Evropě si žijeme na vysoké úrovni a příliš si toho nevážíme.“ Tato slova pronesl Juříček jako varování. „Ti, kteří mají více peněz, by měli více činit,“ odpovídal miliardáři Hrubec. Připomněl také, že Afričané dnes často vzhlížejí k Číně jako k zemi, která se pozvedla ze dna, naproti tomu Západ v očích Afričanů upadá.

Pokud se kapitalismus západního typu ukáže jako neefektivní, čínský model ho může nahradit. Juříček mu v tom dal za pravdu, ale jen částečně. Čína je dnes podle jeho názoru velmi úspěšnou zemí s předlouhou historií, která prošla úpadky i rozkvěty za stovky let. Z tohoto hlediska se mu zdá, že dnešní čínský model je nepřenositelný do jiných částí světa.

Není miliardář jako miliardář

Dalšími hosty pořadu byli ekonom Jan Švejnar a expremiér a poradce dnešního premiéra Vladimír Špidla (ČSSD). Podle Švejnara určitá nerovnost ve společnosti může motivovat k lepším výkonům, ale přílišná nerovnost společnosti škodí. Švejnar také připomněl, že ve dvacátém století jsme si prošli experimentem, jenž ukázal, že komunismus jako ideální model nebyl dosažen a socialismus fungoval špatně, zatímco kapitalismus i přes různé chyby funguje.

Světová ekonomická krize ukázala, že řada bohatých lidí je po ni ještě bohatší. „Do určité míry je to v pořádku, protože to ukazuje, že se schopní lidé chopili další příležitosti,“ konstatoval také Švejnar. I on ale přidal jedno varování. Za pro společnost pozitivní lze považovat miliardáře, kteří se ke svému majetku opravdu propracovali. Problém představují ti, kteří zbohatli třeba kvůli politice. Do první skupiny patří Bill Gates, do druhé – té problematické – patří např. ruští miliardáři, kteří zbohatli díky napojení na někdejšího ruského prezidenta Borise Jelcina.

EU hraje prim v poskytování rozvojové pomoci, ale pořád to nestačí

Špidla ovšem poukázal na riziko „bublin“ v ekonomice. Stejně tak je třeba, aby některé sektory ovládal stát. Podle expremiéra by bylo chybou privatizovat důchodový systém nebo systém zdravotního pojištění. Pokud je stát ovládá, má určitou moc. V Česku je tak nízká míra chudoby, protože výrazně přerozdělujeme peníze na důchod. „Kdyby bylo toto přerozdělování nižší, bylo by to horší,“ upozorňoval expremiér. Důležitou roli hraje také poskytování pomoci nejchudším oblastem světa. Prim tu hraje EU, která poskytuje velké množství rozvojové pomoci, ale v porovnání s chudobou na celé planetě se to stále jeví jako příliš málo.

Švejnar kontroval, že je na každé společnosti, jakou úroveň přerozdělování si nastaví. Jako člověk, který odešel z Československa po sovětské invazi v roce 1968, konstatoval, že velká výhoda Spojených států tkví v rovnosti příležitostí. Když přišel do USA, byl chudý, ale mladý a zdravý a věřil, že se mu podaří změnit své postavení. A stalo se.

Číňané stavějí silnice, Evropané především poučují

Ve studiu zaznělo, že EU poskytuje nemalé množství rozvojové pomoci. Šimon Pánek, jenž byl s Matějem Bajgarem posledním hostem, upozornil, že nemálo peněz poskytuje i Čína, ta to ale dělá jinak než Evropa. „Peníze, které investují Číňané v Africe, mají pomoci především v Číně,“ konstatoval Pánek. Bajgar oponoval, že Číňané do Afriky přišli a postavili tam silnici. Naproti tomu Evropané Afričany poučují, jak se věci mají dělat. „A já s oblibou říkám, že země nebohatnou kvůli rozvojové pomoci, ale kvůli domácím politikám,“ poznamenal také Bajgar.

Pánek oponoval ve věci vyzdvihování Číny. Čínský systém sám o sobě je už teď velmi nákladný. Správa věcí veřejných je tam velmi složitá. V Africe přitom bude důležité právě to, jak budou fungovat správa věcí veřejných a kontrola investic, uhlídání korupce a tak podobně. Podle Pánka ale lidé musejí napřed vybřednout z totální bídy, aby se mohli rozvíjet. „Stejně tak potřebujete stát, který garantuje základní funkce, především bezpečnost,“ konstatoval.