Ve studiu České televize se k tématu světové chudoby vyjadřovali filozofové Jan Sokol, Václav Bělohradský a Marek Hrubec. Své pohledy předestřeli také ekonomové Jan Švejnar, Matěj Bajgar, podnikatel Pavel Juříček, burzovní makléř Petr Zajíc, ředitel Člověka v tísni Šimon Pánek a bývalý premiér Vladimír Špidla (ČSSD).

„Chudí jsou dnes všude, ona chudoba je relativní pojem. Dnes se totiž chudoba zaměňuje s bídou. Bída znamená, že dnes nevíte, z čeho budete zítra  živ,“ poznamenal hned na úvod profesor Sokol. „Dnes bohatství neznamená ani tak něco mít, jako spíš mít příjem,“ doplnil. S majetkem je přitom třeba rozumně nakládat.

Jánošíkova cesta nepomůže zdaleka všem, varoval Sokol

I podle profesora Bělohradského je nerovnost součástí společností odnepaměti. „Nerovnost se až donedávna považovala za normální stav společnosti. Až teprve nedávno se začala nerovnost nějak vysvětlovat, ospravedlňovat. ... A ono jedno procento nejbohatších už se nedá nijak ospravedlnit,“ uvedl jasně Bělohradský. Proč by měl zaměstnanec brát až pětsetkrát míň než vysoce postavený manažer banky, ptal se dále. Prohlubuje se zkrátka propast mezi produktivitou práce a jejím oceněním.

Sokol přidal jedno varování. Dnes si hodně lidi říká, že by to šlo vyřešit cestou Jánošíka, který chudým bral a bohatým dával. Jenže když dáte chudým majetek, se kterým budou špatně hospodařit, nemusí jim to být právě ku prospěchu. Mnohdy by bylo lepší, kdyby ti nejbohatší zaměstnávali ty chudší. „My máme v ústavě řečeno, že majetek zavazuje, ale nikdo moc neví, co si s tím počít. Tohle je způsob, jak to vyřešit,“ radil Sokol. Řada bohatých také přišla ke svému majetku jen tím, že ho zdědila. „Jeden z prvních nápadů socialistů bylo, že zruší dědictví,“ připomněl Sokol.

„Problém toho jednoho procenta nejbohatších je v tom, jak se bude chovat těch zbývajících 99 %,“ poznamenal k tomu také Bělohradský. Bohatí proto musejí část svého majetku dát společnosti, protože by jinak museli žít v ghettu, což není právě nejúžasnější život. „Přece nechceme žít ve společnosti, kde se od sebe lišíme do té míry, že se sebe navzájem musíme bát,“ podotýkal Bělohradský.