Už víc než půl hodiny před začátkem smutečního obřadu se na nádvoří strašnického krematoria tlačila zhruba stovka lidí a další hosté neustále přicházeli. Zhruba dvacet minut před dvanáctou u brány zastavila luxusní stříbrná limuzína, z níž vystoupil šéf KSČM Vojtěch Filip v doprovodu místopředsedkyně Miloslavy Vostré a poslance Miroslava Grebeníčka. Tramvají dorazil další z poslanců a místopředseda strany Jiří Dolejš.
Mezi hosty byli i další komunističtí poslanci jako Stanislav Grospič, Zuzka Bebarová-Rujbrová, Soňa Marková, Miroslav Opálka, Marta Semelová nebo Josef Šenfeld. Nechyběl Ransdorfův nástupce na postu europoslance Jaromír Kohlíček. V nejbližším okruhu smutečních hostů byl někdejší místopředseda strany, její zahraničněpolitický expert, historik a možný kandidát na příštího předsedu Josef Skála. Dorazili samozřejmě i Ransdorfovi kolegové z Evropského parlamentu, Kateřina Konečná a Jiří Maštálka.
Ministr Mládek, exministr Kavan, spisovatelka Procházková, herečka Hanušová...
Rozloučit se s Miloslavem Ransdorfem ale zdaleka nepřišli jen komunisté. Přišel třeba ministr průmyslu a obchodu Jan Mládek z ČSSD. „Mám na něj ty nejlepší vzpomínky z 80. let z Prognostického ústavu. Byl to člověk neobyčejného rozhledu, který nás mladší udivoval svými znalostmi,“ řekl novinářům Mládek.
Vedle zřejmě řadových členů KSČM, známých, kolegů a přátel dorazila i celá řada dalších osobností. Zahlédnout bylo možné také senátora Jaroslava Doubravu (Severočeši.cz), advokáta Karola Hrádelu, exministra zahraničí Jana Kavana (ČSSD), publicistu a pedagoga Radima Valenčíka, historiky Emila Voráčka a Josefa Tomeše z Akademie věd nebo také spisovatelku Lenku Procházkovou, zástupce iniciativy Ne základnám, režiséra a dokumentaristu Václava Dvořáka, mediální analytičku Irenu Ryšánkovou s novinářem Štěpánem Kotrbou.
Fotogalerie: - Pohřeb Miloslava Ransdorfa
Na invalidním vozíku dorazila herečka Jaroslava Hanušová. Dokonce šlo zahlédnout také jednaosmdesátiletého doyena české nacionalistické scény Jana Skácela. S Ransdorfem se přišel rozloučit i šéf České unie sportu a známý advokát Miroslav Jansta.
Nejbližší rodina, včetně europoslancovy maminky, seděla osamoceně uprostřed první řady velké síně krematoria. Zbytek prostoru byl beznadějně plný. Pohřbu Miloslava Ransdorfa se odhadem účastnily tři stovky lidí.
„Ó štěstěno, jsi jak luna, jsi proměnlivá, někdy rosteš, jindy ubýváš...“
Obřad začal slavnou skladbou O Fortuna z gotického básnického souboru Carmina Burana. Úvodní smuteční řeči se ujala sama vdova po europoslanci, Vlasta Ransdorfová. Její vystoupení bylo dlouhé a pečlivě připravené. Vdova vyzdvihla manželovo vzdělání, zápal do práce, studia a neutuchající touhu pomáhat druhým. Politik si podle ní nepřipustil, že nemůže spasit svět. „Domníval ses, že když se sám chováš k lidem férově a otevřeně, je samozřejmé, že se k tobě budou chovat stejně. Ale to je chyba. Časem tě obklopili lidé, pro které je čestné slovo prázdná fráze a podání ruky prázdné gesto. Mezi takovými osobami jsi nemohl obstát,“ zmínila Vlasta Ransdorfová směrem k manželově rakvi.
„Měl jsi hodně nepřátel, tvé geniální IQ vždycky iritovalo primitivy. I ve vlastní straně jsi měl zákeřné nepřátele. Ti, kteří do tebe kopali a kopou i po tvé smrti jen kvůli tvému přesvědčení, jsou ze stejného těsta jako sekyráři z 50. let nebo aparátčíci normalizace. Jsou strůjci nových bezpráví a předávají svou nenávist dalším generacím. Je úplně jedno, jestli jsou v partaji rudé, modré, oranžové, pruhované nebo žádné. Najdou se všude,“ pokračovala vdova i směrem ke komunistické straně.
Finanční problémy, které jejich rodina měla, vyčetla vedení KSČM. Vše prý začalo v době, kdy měl Ransdorf coby lídr vést kandidátku strany do Evropského parlamentu, ale nedostal na to ze stranické kasy ani korunu. Tak si prý za zády manželky půjčil milionové částky, mnohdy od spekulantů. „Tys byl lídr a nechali tě v tom. Děkuji za manželství s tebou, naučil jsi mě používat zdravý rozum."
V závěru své řeči Vlasta Ransdorfová potvrdila, že se rodina obrátila na českou vládu i parlament s žádostí o pomoc s prošetřením politikovy náhlé smrti. Následně ještě emotivně zmínila úlohu většiny českých médií včetně těch veřejnoprávních, které po tzv. švýcarské kauze europoslance pranýřovaly, kritizovaly a uháněly. A nejen v této kauze, média prý na něm hledala jen to špatné a nikdy nikdo pořádně nemluvil o jeho poctivé a dlouhodobé práci. „Měli jste možnost se dozvědět aspoň z veřejnoprávních médií, které si platíme, pravdivé informace o Mílově práci? Měli?!“ tázala se vdova.
Plivali na mě, protože jsem byla dcera komunisty, hovořila dcera Aneta
Neméně emotivní bylo vystoupení europoslancovy dcery Anety. „Být dcera tak chytrého člověka, jako byl můj otec, nebylo lehké,“ řekl v úvodu. Nevynechala ovšem ani útrapy, kterými si podle svých slov musela procházet ve škole. „Kolikrát jsem byla nazvána zasranou komunistkou? Přesto, že mnoho z mých spolužáků nevědělo, co to ten komunismus je, věděli, že jsem se provinila něčím strašným,“ řekla Aneta Ransdorfová. Nad rakví slíbila svému otci, že bude bojovat za to, aby se o něm lidé dozvěděli pravdu, bude vyhledávat lživé nebo zavádějící články a podle tiskového zákona požadovat otištění reakce. Když to prý nedělal za svého života on, bude to dělat ona.
_profil_top.jpg)
PhDr. Miloslav Ransdorf, CSc.
Třetím smutečním řečníkem, jak jsme již zmínili, byl rodinný přítel a Ransdorfův stranický kolega Josef Skála. „Míla byl unikátní osobnost svou fenomenální pamětí, její kapacitou i pohotovostí, svou neposednou kreativní analogickou invencí, svým až neskutečným intelektuálním výkonem a produktivitou,“ uvedl Skála. Mnozí se prý snaží veškeré jeho schopnosti zlehčovat a říkat, že se do politiky dostal jakousi bizarní náhodou. „Tento předsudek musím vyvrátit kategoricky. Míla byl tím, čím byl ne navzdory, ale díky tomu, že stál na levici, díky svému humanistickému pokrokovému krédu,“ pokračoval a ke zdůraznění, že pro Ransdorfa byla nejdůležitější pravda, si vypůjčil jeden z jeho bonmotů.
„Pravda je vektor. Ne tedy bod, ne tedy patník kdesi u cesty, ne tedy dlaždička někde na chodníku, kterou mineme, vleze nám do hlavy a za minutu ji zapomeneme. Pro Mílu byla pravda vektor a závazek. Nebyla z betonových škatulek, Míla uměl pochybovat, prosíval všechny pravdy, které měl v hlavě. Propátral celý letopis civilizačního vzestupu a sociální emancipace. Míla byl velký znalec toho, co o pokroku víme dnes. Stát se na sklonku 80. let to, co si tehdy skutečně přála většina lidí, Míla je dávno profesor, doktor věd, akademik, autor minimálně dvakrát tolika knih a zřejmě laureát desítek doktorátů honoris causa na zahraničních univerzitách. Doba rozhodla jinak,“ vzpomínal doktor Skála.
Skála: Málokdo chápe, jak to všechno Míla zvládal
„Miloslav Ransdorf se stal pojmem československé politiky a mezinárodních hnutí proti válce, za lidská práva, demokracii a sociální pokrok. Odešel smrtí, již nazve přirozenou asi jen málokdo. Už tu byla řeč o tom, kdo všechno mu k tomu pomohl. Míla byl půlkou své duše a těla pohroužen do vědy a druhou půlkou do politiky. Málokdo chápe, jak to všechno zvládal. Poslední dobou ho trápilo především, a není sám, téma, jak polít živou vodou hnutí, k němuž jsme s Mílou patřili od raného mladí. Jak mu znovu vrátit kuráž, invenci, šarm a schopnost oslovit co nejširší veřejnost. Promluvit z duše všem, komu se dneska dobře nedaří. V tom nám bude Míla chybět ze všeho nejvíc. Musíme to zvládnout bez něj, odkládat se to už nedá. Čest tvojí velké práci pro lidskost a pokrok, čest tvojí památce!“ obrátil se k Ransdorfově rakvi s posledními slovy Josef Skála. Obřad skončil symbolicky, síní začaly dunět tóny a zpěv husitského chorálu Ktož sú boží bojovníci.
- Další reportáže ČTĚTE ZDE
PhDr. Josef Skála, CSc.
Psali jsme:
autor: Radim Panenka
_profil_top.jpg)
