Když pověsíte vlajku, tak to něco znamená. Stejně jako něco znamená, když ji zase sundáte. A není jedno kdo a kdy to dělá.

Vlajku Ukrajiny jsme na krajském úřadě vyvěsili hned na začátku války. Bylo to v době, kdy k nám mířili první lidé utíkající před válkou — hlavně ženy a děti. Nikdy nezapomenu na ten okamžik, kdy se otevřelo asistenční centrum na výstavišti a já viděl jejich tváře…

Tu vlajku jsme pověsili pro ně. Znamená to, že ve světě, kde na váš domov zaútočil sousední stát, kde na vaše města létají drony a vy máte strach o život, kde se k nám dostávají hrůzné zprávy o masakru v Buči, existuje místo, kde stojíme za nimi. Za těmi ženami, dětmi a všemi, kteří trpí kvůli ruské agresi.

Stejně symbolické je i to, když někdo vlajku sundá.

O to víc, když ji s výrazem zadostiučinění na tváři sundá Tomio Okamura, nový předseda Poslanecké sněmovny. Není jedno, že to dělá právě on — člověk, který dlouhodobě podněcuje závist a nenávist, nejen vůči Ukrajincům, ale vlastně vůči všem.