„Gdaňsk se přes sezónu mění z poloviny v české město. Našinci jezdí k Baltu,“ napsal nám jeden ze čtenářů. Klasické stereotypy o Polsku a Polácích přestávají platit. Naopak. O zemi se hovoří jako o evropském ekonomickém zázraku. A tak jsme se tam vydali také. Vždyť tamní Baltské moře je nejbližší osolená voda. A tohle jsme zažili…
Uhlí a kouř
Ráno u nádraží v Gdaňsku se mě chlapík oblečený do značkové teplákové soupravy, některé jsou drahé až hrůza, ptá, jestli nemám drobné. Ještě ospalý z dlouhé cesty mu, jak to je v Polsku zvykem, říkám: „Ať dá Pán Bůh!“ Moc se mu to nelíbí, odchází. Zhruba půlmilionový Gdaňsk se probouzí. A tak se probouzíme s ním. Ve čtyři ráno jsme sem dojeli z Prahy Baltským expresem zhruba za dvanáct set českých korun na jednoho. Koupeno s velkým předstihem by cena ještě o pár stovek klesla.
No, prošli jsme tam všechna politicky zajímavá muzea, ale to bude předmětem jiného článku. A pak jsme se vydali na plavbu. Chtěli jsme se lodí dostat do městečka Hel ležícího na špici Helské kosy. Skoro za šest set korun na jednoho jsme vypluli. Tady je třeba si postěžovat, že i takový námořník, jako byl Joseph Conrad, anglický spisovatel polského původu, psal, nicméně v českém překladu, dojeli. A poučení zní? Suchozemské krysy jezdí, „vlci moře“ plují!
Jeden z českých tátů si na internetu k ceně povzdechl, že skoro dva tisíce korun za jednu plavbu znamenají pro čtyřčlennou rodinu hurikán v peněžence. Ale plujeme. Kolem nás se všude zdvihají hory uhlí. Naše loď vypouští tak černý kouř, že když se ke komínu přiblížíte na půl metru, zanedlouho získáte patinu uprchlíka z Afriky a máte pocit, že jste měsíc někde rubali uhlí. V tu chvíli začínám mít nekorektní myšlenky. Představuji si Gretu Thunbergovou, jak na lodní palubě se svým mediálně vypjatým nasupeným výrazem ve tváři páchá v protestu rituální seppuku. Prořízne si břicho bambusovým biomečem. Ale dost snění, plujeme dál.
Územím bunkrů
Plujeme podél trojměstí. Gdaňsk, Gdyně a Sopoty, dohromady zhruba 750 000 hlav, do městečka Hel. Ještě na molu si dáváme uzenou rybu, tolstolobika. Za jeden kousek se dvěma pivy, jsme přece Češi, platíme pět stovek a zjišťujeme, že turisti se škubou všude stejně. Mentálně se připravujeme na to, že „hurikán v kešeni“ bude katastrofou s delším trváním.
„Je to tady úžasné. Zatím si opravdu nemůžeme na nic stěžovat. Ubytování, jídlo, doprava, všechno paráda,“ překvapí nás v sýčkování tři české dámy, které si již týden užívají v apartmánu v Sopotech a sem se dostaly vlakem. S jakýmkoliv pokusem počmárat jim tento superlativy orámovaný obrázek se nechytáme. Ostatně se to dost podobá větám, jež ParlamentnímListům.cz napsala průvodkyně jedné z českých turistických kanceláří, které sem nově začaly pořádat zájezdy: „Poláci jsou k nám vždy moc milí. Ceny jsou však u Baltu o trochu vyšší.“
Za druhé světové války, kdy si Polsko mezi sebe rozdělilo nacistické Německo a sovětské Rusko, byla Helská kosa jedním z míst, kde se Poláci bránili nejdéle a nacisté se tam následně ke konci války také drželi zuby nehty. Obklíčené jednotky se vzdaly až dva dny po kapitulaci Německa. Dnes strategický vojenský význam místa vystřídal turismus, ale z části v barvě khaki. Na tomhle poloostrově většina starého opevnění zůstala, takže co bunkr, to placené muzeum. V některých restauracích můžete dokonce dostat guláš z armádní kuchyně na kolečkách.
Evropský tygr
Cestování po polských železnicích je cenově srovnatelné s naším, ceny pohonných hmot bývají nižší. A tak se celkem pohodlně dostáváme do Gdyně, kde platíme za nádherný pokoj v domě hotelového typu uprostřed města 1 200 korun. Město – důležitý přístav – je však stále v zajetí architektury socialistického realismu (sorela), takže moc krásy nepobralo. Také jde o hlavní základnu tamního válečného námořnictva.
Fotogalerie: - Polské trojměstí
Při procházce naslepo si tedy zopakujeme, proč se dnes dostává země s bílou orlicí v červeném znaku na výsluní zájmu a obdivu. Polsko bylo po pádu komunismu jednou z nejchudších zemí ve střední Evropě, orientovalo se hlavně na zemědělství. Od vstupu do NATO a EU téměř pořád ekonomicky roste, což moc neovlivnila ani velká finanční krize v letech 2008 a 2009 a následná recese. Následky covidu také nebyly až tak citelné. A důvodů k potlesku je mnohem více. Proto nezbývá než souhlasit s analytikem ze Strategeo Janem Macháčkem, že je škoda, že v Česku neexistuje ekonom, který by se příčinami tamního ekonomického zázraku zabýval.
Fotogalerie: - Helská kosa
Z Polska se během doby opravdu stal evropský hospodářský tygr. Když jsme se na důvody zeptali v jednom gdyňském „fancy baru“ mladých, většinou odpovídali, že mladí Poláci začali po pádu železné opony jezdit hromadně pracovat hlavně do západní ciziny a odtamtud pak přiváželi nové nápady a myšlenky. Ostatně už se stalo trendem, že Poláci žijící v cizině se vracejí žít domů a přivážejí s sebou také nové znalosti i návyky. Nicméně těch důvodů, proč je Polsko v kurzu, je samozřejmě mnohem více.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasovali 2 čtenáři)
Stalo se Polsko hospodářským tygrem Evropy díky své velikosti?
autor: Jan Rychetský
