„Gdaňsk se přes sezónu mění z poloviny v české město. Našinci jezdí k Baltu,“ napsal nám jeden ze čtenářů. Klasické stereotypy o Polsku a Polácích přestávají platit. Naopak. O zemi se hovoří jako o evropském ekonomickém zázraku. A tak jsme se tam vydali také. Vždyť tamní Baltské moře je nejbližší osolená voda. A tohle jsme zažili…

Uhlí a kouř

Ráno u nádraží v Gdaňsku se mě chlapík oblečený do značkové teplákové soupravy, některé jsou drahé až hrůza, ptá, jestli nemám drobné. Ještě ospalý z dlouhé cesty mu, jak to je v Polsku zvykem, říkám: „Ať dá Pán Bůh!“ Moc se mu to nelíbí, odchází. Zhruba půlmilionový Gdaňsk se probouzí. A tak se probouzíme s ním. Ve čtyři ráno jsme sem dojeli z Prahy Baltským expresem zhruba za dvanáct set českých korun na jednoho. Koupeno s velkým předstihem by cena ještě o pár stovek klesla.

No, prošli jsme tam všechna politicky zajímavá muzea, ale to bude předmětem jiného článku. A pak jsme se vydali na plavbu. Chtěli jsme se lodí dostat do městečka Hel ležícího na špici Helské kosy. Skoro za šest set korun na jednoho jsme vypluli. Tady je třeba si postěžovat, že i takový námořník, jako byl Joseph Conrad, anglický spisovatel polského původu, psal, nicméně v českém překladu, dojeli. A poučení zní? Suchozemské krysy jezdí, „vlci moře“ plují!