Zrada? Nepříjemné video o Minářovi z Milionu chvilek

19.02.2026 17:37 | Monitoring
autor: Naďa Borská

Fiktivní rozhovor s aktivistou Mikulášem Minářem přinesl kanál Kolektif. Organizátor demonstrací na podporu prezidenta Petra Pavla se v něm dostává do logické pasti, když nedokáže vysvětlit, proč jedná opačně než před lety. Autor pořadu na jeho příkladu poukazuje na tragédii moderního aktivismu. Mináře označuje za populistu s jiným znaménkem, který nenabízí diskusi, ale víru. Kdo nevěří, je pro něj kacíř.

Zrada? Nepříjemné video o Minářovi z Milionu chvilek
Foto: Repro Facebook
Popisek: Mikuláš Minář řeční na demonstraci Milionu chvilek pro demokracii

Youtubový kanál Kolektif už podruhé pozval do pořadu Dotazník Mikuláše Mináře, předsedu spolku Milion chvilek, který však opět nezareagoval. „Jelikož se domnívám, že jde o důležité téma, rozhodl jsem se pro malý experiment a vytvořil jsem pořad s Mikulášem Minářem bez jeho fyzické přítomnosti. Jeho odpovědi na mé otázky budou hypotetické; sám je přečtu a uvidíme, jaký bude výsledek,“ objasnil moderátor.

První blok tohoto experimentu nese název „Aktivismus jako vznešený alibismus“.

„Mikuláši, vy tvrdíte, že vaše role je morální a že jste majákem, avšak maják pouze svítí a neurčuje lodím, kterou konkrétní stranu si mají zvolit za svého kapitána. Vy to však děláte. Nevytvořil jste si tak ideální pozici, kdy máte vliv jako předseda politické strany, ale v případě neúspěchu se můžete vymluvit na to, že jste pouze občanský spolek a za nic nemůžete, protože vše zavinili politici,“ nadhodil moderátor.

Vzápětí se pokusil o hypotetickou odpověď Mikuláše Mináře: „Podívejte se, to není alibismus, nýbrž dělba práce. Zkusil jsem vstoupit do reálné politiky s projektem Lidé pro, ale narazil jsem a zjistil, že v tomto systému se ideály velmi rychle obrušují. Proto jsem se vrátil k tomu, co mi jde nejlépe – k mobilizaci. Ano, říkáme lidem, koho mají volit, protože dnes již nejde o detaily v programu, ale o celkové směřování země. Cítím odpovědnost vůči těm statisícům lidí na Letné. Kdybychom mlčeli, zradili bychom je.“

Autor pořadu reagoval: „Počkejte, mluvíte o zradě, ale není největší zradou na těchto lidech právě to, že je udržujete v emocích, místo abyste je vedl k politické dospělosti? Neustále jim opakujete, kde je hrozba a kde zlo, ale když dojde na lámání chleba, stáhnete se do role pozorovatele. Nezneužíváte jejich důvěru k tomu, abyste si udržel osobní vliv, aniž byste musel nést kůži na trh?“

Mikuláš by mohl reagovat takto: „Nemyslím si, že si držím vliv pro sebe, vždyť z toho nic nemám, pouze útoky a nenávistné projevy. Snažím se jen udržet občanskou společnost v pohotovosti. Možná to občas působí křečovitě a uznávám, že mé formulace nejsou vždy nejšťastnější, nejsem stroj na politiku. Někdo však musí dělat tu špinavou práci a varovat ostatní i za cenu, že budu vypadat jako někdo, kdo pouze křičí z tribuny.“

Může být stejný čin jednou zločinem a podruhé hrdinstvím?

Následoval druhý blok s názvem „Ústavní relativismus: Zeman versus Pavel“.

Moderátor zmínil komentář Martina Zvěřiny v Lidových novinách „Miky jako Andy. Oba mění názory jako ponožky, ale jen jeden přijímá odpovědnost“, který se odvolává na rozhovor Mináře s Martinem Veselovským v DVTV.

„Dříve jste kvůli Miloši Zemanovi trhal ústavu, ale nyní u Petra Pavla tvrdíte, že situace je otevřená. To je přece logický kolaps. Pokud ústava praví, že prezident jmenuje na návrh premiéra, je lhostejné, zda se kandidát jmenuje Turek nebo jakkoli jinak. Buď ústava platí, nebo je to cár papíru, který trháte jen tehdy, když se vám nelíbí prezident. Jak z toho chcete vybruslit?“ zeptal se moderátor.

arm. gen. v.v. Ing. Petr Pavel, M.A.

  • BPP
  • Profil není převzatý, články vkládá redakce.
  • prezident České republiky

Mikuláš by mohl hypoteticky odpovědět: „Vím, že to zvenčí vypadá jako čisté pokrytectví, ale ústava není kuchařka, má svého ducha. V roce 2019 Miloš Zeman záměrně rozkládal důvěru v instituce, aby zemi rozklížil. U Petra Pavla je motiv opačný, on chce instituce chránit. Tentýž akt, tedy nejmenování, má v jednom případě destruktivní a ve druhém ochranný charakter. V Milionu chvilek cítíme, že tyto věci musíme posuzovat podle dopadu na demokracii, nikoliv jen podle suchého textu zákona.“

Moderátor zareagoval: „Ale Mikuláši, to je přece definice totality. Tvrdíte, že stejný čin je jednou zločinem a podruhé hrdinstvím jen podle toho, kdo jej činí a s jakým motivem. Kdo však tento motiv určuje? Vy, Milion chvilek? Pokud si každý začne vykládat ústavu podle jejího ducha a svých sympatií, žádnou ústavu nemáme. Nemáte pocit, že tímto postojem přispíváte k rozkladu právního státu více než ti populisté, proti kterým domněle bojujete?“

Zaskočený Mikuláš by mohl odpovědět: „To je velmi tvrdé obvinění. Přiznávám, že nejsem právník a možná jsem se v rozhovoru s panem Veselovským trochu zamotal. Chci jen říci, že nemůžeme být slepí k realitě. Kdybychom slepě trvali na paragrafech, někdo by nám mohl ukrást demokracii přímo před nosem tím, že tyto paragrafy zneužije. Je to strašné dilema, v němž hledám cestu. Možná dělám logické chyby, ale mé srdce je na správném místě, což by mělo mít nějakou váhu.“

Kdo nejde s námi, jde proti nám

Třetí blok nese název „Fenomén strachu a nálepkování: Východ versus Západ“.

„Ve svém textu ‚Na křídlech svobody‘ píšete, abychom řekli ‚ne‘ extremistům ve vládě, jenže tito lidé tam sedí na základě voleb. V podstatě tvrdíte, že demokratické volby jsou v pořádku pouze tehdy, když dopadnou prozápadně. Pokud lidé zvolí jinak, jsou pro vás obětí dezinformací nebo pomahači Putina. Nepřipadá vám, že tímto stylem ‚kdo nejde s námi, jde proti nám‘ polarizujete společnost více než kdokoli jiný?“ dotázal se moderátor.

Zmatený Mikuláš hypoteticky odpovídá: „Nechci nikoho nálepkovat, ale podívejte se na situaci s drony v Polsku, nejsme v bezpečí, jsme v hybridní válce. V takové chvíli není čas na nuance; buď zvolíme svobodu, nebo nesvobodu. Strany, které nazývám extremistickými, nabízejí nesvobodu, i když ji balí do řečí o národních zájmech. Tyto lidi neberu jako nepřátele, ale jako někoho, koho musíme chránit před jimi samotnými. Zní to možná arogantně, ale mám skutečný strach o budoucnost svých dětí a z tohoto strachu plynou má silná slova.“

Moderátor mínil, že strach je špatný rádce. „Oháníte se jím, abyste ospravedlnil svou netoleranci k jiným názorům. Pokud je vaší jedinou odpovědí na složitost světa ‚ano Západu, ne Východu‘, stal jste se přesně tím, co kritizujete – populistou s jiným znaménkem. Nenabízíte diskusi, ale víru, a kdo nevěří, je pro vás kacíř,“ konstatuje redaktor.

Rezignovaný Mikuláš by podle něj mohl uzavřít: „Chytáte mě za každé slovo a logickou chybu, ale co emoce té masy lidí, která cítí totéž co já? Nejsem akademik, jsem člověk z ulice, který ty lidi dokázal zvednout. Možná je to zmatené, možná jsem pokrytec, ale alespoň se o něco snažím. Co děláte vy kromě toho, že mě zde rozebíráte?“

„Takto by to s panem Minářem mohlo pokračovat ještě dlouho,“ soudí moderátor a uzavírá: „Slyšeli jste výroky typu ‚alespoň se o něco snažím‘, což je podle mého názoru univerzální omluva pro jakoukoli názorovou otočku či ohýbání ústavy. Mikuláš Minář nám v tomto hypotetickém záznamu skrze mou interpretaci jeho slov ukázal tragédii moderního aktivismu.“

 

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

Diskuse obsahuje 14 příspěvků Vstoupit do diskuse Tisknout

Další články z rubriky

Spousta času se „prokecá“. Sedláčková odhalila, jak se ve Sněmovně nemaká

19:00 Spousta času se „prokecá“. Sedláčková odhalila, jak se ve Sněmovně nemaká

„Diskuse ve Sněmovně je neefektivní. Namísto výměny věcných argumentů se zákonodárci často uchylují …